DATA

stdClass Object ( [nazev] => GRO - genderová rovnováha [seo_title] => Genderová rovnováha na VŠCHT Praha [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => anna.mittnerova@vscht.cz [perex] =>

Aktivity na utváření a podporu institucionální kultury
z hlediska genderové rovnováhy na VŠCHT Praha.

Realizováno v rámci projektu LE14016 PEDICEV programu EURPO II, MŠMT
Projekt je řešen v období 2014-2017, odpovědná řešitelka projektu je Ing. Anna Mittnerová

[ikona] => [obrazek] => logo+GRO_nepr%C5%AFhledn%C3%A9.jpg [ogobrazek] => [pozadi] => [obsah] =>

Naše aktivity jsou zároveň součástí mezinárodního projektu TRIGGER "TRansforming Institutions by Gendering contents and Gaining Equality in Research", podpořeném ze 7.RP EU. Cílem tohoto projektu je pomoci výzkumným a vysokoškolským institucím v jejich strategickém rozvoji, jehož součástí je podpora genderové rovnosti.

Do projektu jsou kromě VŠCHT Praha zapojeny i tyto zahraniční univerzity:
→︎ Universita Di Pisa IT,
→ Universite Paris Diderot FR,
→︎ Birkbeck College London UK,
→︎ Universidad Politechnica De Madrid, ES,
→︎ koordinátorem projektu je Odbor pro rovné příležitosti konsilia ministrů italské vlády.

webové stránky projektu: http://triggerproject.eu/

Chcete-li se stát členem/kou KLUBU ROVNÝCH ŠANCÍ na VŠCHT Praha sledujte náš web:
http://gro.vscht.cz/gro-fans/

Máte zájem zapojit se do našeho programu MENTORING a státi se mentorkou/rem či mentees,
více na http://kariera.vscht.cz/mentoring

www.facebook.com/gro.vscht

[submenuno] => [urlnadstranka] => [newurl_domain] => 'eupro.vscht.cz' [newurl_jazyk] => 'cs' [newurl_akce] => '/gro' [newurl_iduzel] => 5454 [newurl_path] => 8549/5357/5359/5454 [newurl_path_link] => Odkaz na newurlCMS [iduzel] => 5454 [platne_od] => 18.08.2015 14:12:00 [zmeneno_cas] => 18.08.2015 14:13:05.776425 [zmeneno_uzivatel_jmeno] => [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro [idvazba] => 6142 [cms_time] => 1714143575 [skupina_www] => Array ( ) [slovnik] => Array ( ) [poduzel] => stdClass Object ( [17925] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [17924] => stdClass Object ( [nazev] => Galerie [seo_title] => Galerie [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => [obrazek] => [obsah] => [iduzel] => 17924 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/17925/galerie [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/17925/galerie [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie_velka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17926] => stdClass Object ( [nazev] => Pokus o nový vzhled [seo_title] => Pokus o nový vzhled [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

	Škola a rovné aspekty z pohledu gender 19.5. a 21.5.2015 Katedra učitelství a humanitních věd ve spolupráci s námi uspořádalana 2 semináře v rámci projektu INSPEC s tématikou genderu a rovných aspektů ve výuce. Semináře byly určeny pro studenty pedagogiky, kteří se připravují na povolání učitele, pro vyučující a vedoucí pracovníky kateder či ústavů. Přednášela genderová expertka PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D.z katedry psychologie PedF UK Praha a Ing. Petr Pavlík, Ph.D. z katedry genderových studií UK Praha, též absolvent VŠCHT Praha.
	Veřejná podpora výzkumu a vývoje - granty na projekty 20.5.2014 Ve spolupráci s projektem Centrum vzdělávání a kariérního růstu mladých akademických pracovníků ČZU v Praze a VŠCHT Praha jsme uspořádali workshop pro mladé vědecké pracovníky těchto dvou vysokých škol. Seznámili jsme je s sgrantovými systémy ČR a EU. Prezentace ze semináře →.
	Projekt z pohledu hodnotitele, nejen věda, ale i genderové a etické aspekty 23.4.2015 Pro zájemce z řad začínajících vědeckých pracovníků a pracovnic jsme zorganizovali 5ti hodinový seminář, na kterém si vyzkoušeli roli nezávislého hodnotitele vědeckého projektu a seznámili se se všemi aspekty, které by měl návrh projektu obsahovat. Prezentace ze semináře zde
	Zkušenosti VŠCHT Praha a CZECHGLOBE, v.v.i. s prosazováním genderové rovnosti 31.3.2015 VŠCHT Praha a Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i. ve spolupráci s NKC-ženy a věda již druhým rokem realizují projekty řešené pod 7.RP s tématikou tzv. kulturní a institucionální změny. Jak vůbec vznikla myšlenka začít se ve výzkumné a vysokoškolské instituci věnovat problematice genderové rovnosti, na jaké překážky řešitelé projektů naráží, v čem jsou úspěšní nebo o tom, jak se jim daří získávat podporu ostatních lidí z instituce, pohovořila řešitelka projektu TRIGGER za VŠCHT Praha Anna Mittnerová a řešitel projektu EGERA Jiří Kolman z CzechGlobe na prvním setkání Pracovní skupiny pro změnu Klubu NKC dne 31. 3. 2015 v Praze. Více si přečtěte v článku zde.
	Gender v inovacích 30.3.2015 Národní klastrová asociace pořádala seminář konaný v rámci projektu Gender v inovacích – inovace v klastech spolufinancovaného z Norských fondů prostřednictvím Nadace Open Society Fund Praha. Na semináři vystoupila norská partnerka projektu Torunn Aass Taralrud, regionální ředitelka Innovation Norway regionu Oppland. Pozvánka →
	Gender ve výuce 12.2.2015 Seminář vedla zkušená genderová expertka PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D. z Katedry psychologie, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Prezentace naleznete na webu Semináře →
	„CO BRÁNÍ ŽENÁM VE VÝZKUMNÉ A ŘÍDICÍ ČINNOSTI?“ 11.2.2015 V rámci cyklu „Ženy ve výzkumu a podnikání“ pořádala Technologická agentura České republiky (TA ČR) seminář o genderových otázkách s podtitulem „Co brání ženám ve výzkumné a řídicí činnosti“. Na semináři přiblížily představitelky špičkového výzkumu své zkušenosti s provázáním profesního a osobního života a poznatky, jak obě životní role lépe vyvážit. Seminář se konal v rámci Roku průmyslu a technického vzdělávání, jehož hlavním organizátorem byl Svaz průmyslu a dopravy ČR pod záštitou vlády ČR. Více o semináři → Fotografie z akce → Prezentace ze semináře: Ing. Kamila Vávrová, Ph. D. → Gabriela Jirátová → Marcel Kraus → Marcela Linková, Ph.D. → Martina Rašticová →
	Mentoring 11.2.2015 V rámci mentoringu v začínajícíh výzkumných pracovníc/ků proběhla pracovní schůzka ve školním klubu Carbon, na které se diskutovalo o tématech kurzů, kde by posluchačky/či získávali "měkké" dovednosti, aby byli lépe připraveni na svoji budoucí vědeckou dráhu. Chcete se zapojit do našeho programu? vice →
	Česko-americká vědecko-technická spolupráce 10.2.2015 Seminář poskytl informace vědeckým pracovníkům o možnostech zapojení do projektů česko-americké spolupráce, seznámil je s tématem genderové dimenze ve výzkumných projektech, upozornil na webový portál Gendered Innovation. Přednášeli: *Ing. Simona Lauerová* – American Science Information Center, *Ing. Anna Mittnerová* - VŠCHT Praha, řešitelka projektu TRIGGER Více informací k semináři →
	Prezentační dovednosti 6.2.2015 Seminář, určený zejména začínajícícm vědeckým a akademickým pracovnicím byl zaměřen na téma: jak využít přesvědčivou argumentaci zvládat náročné komunikační situace jak dávat a přijímat zpětnou vazbu Přednášela lektorka Mgr. Eva Kavková, která je zakladatelkou vzdělávací a poradenská organizace EKS (www.ekscr.cz) Více informací k semináři →

[iduzel] => 17926 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/17925/17926 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/17925/17926 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 17925 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/17925 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/17925 [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15920] => stdClass Object ( [nazev] => Příznivci GRO FANS pro férovou vědu [seo_title] => GRO FANS [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Vstupte do našeho KLUBU ROVNÝCH ŠANCÍ

Pravidla členství – zde →
Přihláška do Klubu – zde >
Návrh transformačního plánu VŠCHT Praha – zde →
Přihlášení k odběru informací a aktualit

[poduzel] => stdClass Object ( [9401] => stdClass Object ( [nadpis] => [popis] => [platne_od] => [platne_do] => [odkaz] => [text_odkazu] => [obrazek_pozadi] => trigger_team_logo.jpg [barva_textu] => [iduzel] => 9401 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => slider [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 15920 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/gro-fans [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/gro-fans [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15923] => stdClass Object ( [nazev] => Novinky [seo_title] => Novinky [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Ženská práce je hůř hodnocena než mužská

10.8.2015 Aktuálně TV - Přežívají silné stereotypy o tom, kdo se na vědu hodí a kdo se hodí na vedoucí pozice, říká k absenci žen ve vědě socioložka Marcela Linková. Znalostí si podle ní neceníme stejně u žen jako u mužů, videozáznam rozhovoru zde→

Proč je důležité nahlížet na výzkum a inovace genderově ?

Inspirujte se na webu DISCOV-HER.com.

"Cena Julie Hamáčkové" vyhlášení soutěže pro rok 2015

Dne 15.6.2015 vyhlašujeme soutěže pro rok 2015 v kategorii Studentských vědeckých prací
pro studenty a studentky bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, kteří do svého výzkumu začleňují genderovou analýzu. Soutěž je podpořena projektem LE14016 PEDICEV řešeným na VŠCHT Praha v rámci programu EUPRO II MŠMT. Vyhlášení zdej

Sladění práce a rodiny inspirované příklady dobré praxe v Evropě

byl název mezinárodní konference pořádané Ministerstvem práce a sociálních věcí v rámci stejnojmenného individuálního projektu podporovaného OP LZZ. Konference se uskutečnila 11. června 2015 v Hotelu Olšanka v Praze 3. Zástupkyně VŠCHT Praha Bc. Jitka Jakovcová a Ing. Anna Mittnerová zde přednesly své příspěvky na téma Dětský koutek Zkumavka a podpora sladění práce a rodiny v rámci projektu 7.RP TRIGGER. Tisková zpráva MPSV zde

Nepitná pitná voda v Dejvicích a osvěžení málem zapomenuté nedávné historie

Pocta zakladatelce české hydrochemie Prof. dr Ing. Julii Hamáčkové, doktorce chemických věd (1892–1968), celý článek >>

Genderová dimenze ve výzkumu

tato tématika je vkládáná do přednášek na seminářích s informacemi o grantových systémech národních i zahraničních poskytovatelů, které jsou pořádány nejen oddělením vědy a výzkumu, ale také přímo na fakultách VŠCHT Praha. Odkazy najdete na našich stránkách "Naše akce"→

Metodika rozvoje diverzity a genderové rovnosti ve vysokoškolské instituci

Metodika byla vypracována ve spolupráci řešitelek týmu TRIGGER z VŠCHT Praha a specialistek z NKC Ženy a věda při SoÚ AV ČR, v.v.i. Metodika je ke stažení ZDE, verze k 10. 5. 2015.

Reflexe společenských trendů do strategie VŠCHT Praha

Jak zahrnout genderové aspekty do strategie řízení lidských zdrojů a do obsahu výzkumu a pedagogiky na VŠCHT Praha? Čtěte v článku Ing. Mittnerové, který vyšel v Bulletinu Asociace ČChS 2/2015 na straně 331(15), zde

Ocenění pro Moniku Majerskou

EMIM 2015 Poster Awards – Monika Majerská, studentka doktorského studia ve skupině profesora Štěpánka z VŠCHT/FCHI, získala ocenění za nejlepší poster v kategorii „Novel diagnostic and therapeutic imaging strategies in oncology“ na konferenci EMIM 2015 v Tübingenu. Gratulujeme!

1. workshop Pracovní skupiny pro změnu: Plány genderové rovnosti

Dne 31. 3. 2015 se uskuteční v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, Praha workshop, na kterém vystoupí v panelové diskuzi zástupci VŠCHT Praha řešící projekt 7.RP TRIGGER a zástupci Centra výzkumu globální změny AV CR v.v.i., partneři projektu 7.RP EGERA. Podělí se o zkušenosti získané při přípravě a realizaci plánů genderové rovnosti podporované z těchto projektů. Více informací , včetně prezentací, dalších odkazů a fotografií z workshopu na webu www.zenyaveda.cz

Cena EU pro ženy inovátorky

Evropská komise vyhlásila 3. ročník ceny ŽENA INOVÁTORKA. Cena je určena pro ženy, jejichž profesní kariéra má nějakou spojitost s některým z dotačních programů EU, pro ženy, které dokázaly zkombinovat svoje skvělé výsledky ve výzkumu s inovačním potenciálem a se schopností rozjet firmu a uplatnit nové produkty či služby na trhu. Více informací o soutěži → Informační leták →

Gender v inovacích

Národní klastrová asociace ve spolupráci s Technologickou agenturou ČR Vás zve na seminář, který se uskuteční dne 30. března 2015, v prostorách Technologické agentury ČR, Evropská 1692/37, Praha 6. Cílem semináře je zvýšit povědomí o roli genderu v inovačních procesech prostřednictvím přenosu nejlepší praxe z Norska v podání norské partnerky projektu Torunn Aass Taralrud. Pozvánka →

Komise zveřejnila studii zabývající se nerovnostmi mezi muži a ženami

Evropská komise zveřejnila výsledky eurobarometru zaměřeného na rovnost pohlaví, který ukazuje, že 76% občanů EU pokládá nutnost řešení nerovností mezi ženami a muži za prioritu. Nerovnosti mezi pohlavími se projevují zejména v oblasti platů, jelikož ženy za stejnou práci dostávají o 16,4% menší plat než muži. Průzkum dále ukazuje, že ženy jsou stále velmi málo zastoupené v řídících orgánech společností (méně než čtvrtina členů představenstev), přestože tvoří téměř polovinu pracovní síly. Celý průzkum →

První zkušenosti VŠCHT Praha s řešením projektu TRIGGER

První zkušenosti Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a Centra výzkumu globální změny AV ČR s přípravou a realizací plánů genderové rovnosti, které na těchto dvou českých institucích nastavují v rámci řešených projektů 7.RP TRIGGER a EGERA máte možnost poznat a diskutovat na prvním workshop Pracovní skupiny pro změnu Klubu NKC, který se uskuteční 31.3.2015 od 16:30 do 19:00 hodin v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, Praha 1 / vstup zdarma / občerstvení zajištěno. Program a registrace →

Seminář „CO BRÁNÍ ŽENÁM VE VÝZKUMNÉ A ŘÍDICÍ ČINNOSTI?“

V rámci cyklu „Ženy ve výzkumu a podnikání“ pořádala Technologická agentura České republiky (TA ČR) seminář o genderových otázkách s podtitulem „Co brání ženám ve výzkumné a řídicí činnosti“. Na semináři přiblížily představitelky špičkového výzkumu své zkušenosti s provázáním profesního a osobního života a poznatky, jak obě životní role lépe vyvážit. Seminář se konal v rámci Roku průmyslu a technického vzdělávání, jehož hlavním organizátorem byl Svaz průmyslu a dopravy ČR pod záštitou vlády ČR.
Více informací k semináři → Fotografie ze semináře →

ČESKO-AMERICKÁ VĚDECKO-TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE

ČVUT v Praze a VŠCHT Praha Vás zvou na INFORMAČNÍ SEMINÁŘ 10.února 2015.
Seminář poskytne informace vědeckým pracovníkům o možnostech zapojení do projektů česko-americké spolupráce. Více informací a prezentace ze semináře →

Gender ve výuce

Řešitelský tým projektu TRIGGER Vás srdečně zve na seminář na téma „Gender ve výuce“
Seminář 12.února 2015 povede zkušená genderová expertka PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D. z Katedry psychologie, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Více informací a prezentace ze semináře →

„ŽENY VE VÝZKUMU A PODNIKÁNÍ“

Technologická agentura České Republiky (TA ČR) pořádá setkání „Ženy ve výzkumu a podnikání“. TA ČR tak chce vytvořit prostor pro setkávání žen z akademické a podnikatelské sféry a pro diskusi nad možnostmi jejich podpory výzkumu, vývoje a inovací za přispění TA ČR.
Setkání se koná ve středu 21.1.2015 od 13:00 v prostorách Technologické agentury ČR, Evropská 1692/37. Více informací naleznete na www.tacr.cz

Rozhovor Marcely Linkové s prof. Jitkou Moravcovou

Rozhovor s profesorkou Moravcovou „Dnes už se mohu věnovat tomu, co mně ve vědě baví“ zde →

L’Oréal Pro ženy ve vědě – soutěž o ceny!

Pod záštitou světové organizace UNESCO a společnosti L’Oréal byl spuštěn již 9. ročník ojedinělého projektu L’Oréal Pro ženy ve vědě. Dvě talentované vědkyně tak mají šanci získat ocenění – každé ve výši 250 000,- Kč, které jakkoliv podpoří jejich další vědecké bádání. Zájemkyně se mohou přihlašovat od 1. 12. 2014 do 31. 1. 2015. Letošní novinkou je rozdělení na dvě věkové kategorie – šanci na výhru budou mít nejen vědkyně do 35 let věku, ale nově i účastnice od 36 do 45 let. Veškeré potřebné informace včetně přihlašovacího formuláře naleznete na webové stránce →

Genderová rovnováha – doporučení v „ERA progress report“ za 2014

Gender Equality: to ensure ERA’s success we need to involve all our talented researchers, celý článek v Newslettru ERA č. 3 na http://ec.europa.eu/research/era/newsletter3/foreword_en.htm

Co je nedílnou součástí technického vzdělávání

je název prezentace Ing. Mittnerové z oddělení pro vědu a výzkum VŠCHT Praha na plenární sekci 21.mezinárodního sympozia INOVACE 2014, konaného 2.12.2014 v rámci Týdne výzkumu, vývoje a inovací v ČR v zasedací místnosti č.418, Novotného lávka 5, Praha 1. V prezentaci byly kromě základní informace o VŠCHT Praha detailně představeny její aktivity v oblastech:
Popularizace vědy a výchovná spolupráce se základními a středními školami;
Příklady mezinárodní spolupráce ve vědě, výzkumu a inovacích včetně přehledu projektů financovaných Evropskou komisí;
Genderová dimenze ve výzkumu.
Přehled vystoupení jednotlivých řečníků v sekci Inovační potenciál ČR a úloha technických univerzit v ČR jsou zveřejněny → Na doprovodné akci vystavila VŠCHT Praha tři postery – Přehled projektů 7.RP řešených na této VŠ, představení Technoparku Kralupy a poster projektu TRIIGER (7.RP) zvyšování institucionáoní kultury v oblasti genderové rovnováhy na této technicky orientované škole.

Studie o právních aspektech postavení mužů a žen na českých VŠ a v.v.i.

Právní aspekty postavení žen a mužů ve vysokoškolském prostředí a ve veřejných výzkumných institucích v České republice – studie, která z právního hlediska mapuje různé situace, jimž čelí ženy a muži v oblasti vysokého školství a vědy. Stane se podkladem pro naši další komunikaci s institucemi výzkumu a vývoje i státními orgány. Zracoval tým NKC Ženy a věda za přispění projektu 7.RP TRIGGER. Ke stažení →

Mentoring pro začínající vědce/kyně

Mentoring_NKC Naše projektové partnerky z NKC Ženy a věda zahájily 8.12.2014 v Café Louvre MENTORINGOVÝ PROGRAM pro začínající vědce a vědkyně. Více se dočtete na www.zenyaveda.cz/mentoring/. I Vy se můžete přihlásit buď jako mentee a nebo jako mentor/ka. Stáhněte si příručku →

Slaďování rodinného a pracovního života v každodenní praxi

8.12. 2014 probíhá již druhý workshop v oblasti zlepšování dovedností a schopností. Je určen především ženám, které pracují na vědeckých a akademických pozicích, zajišťují management a administraci vědy, výzkumu a vzdělávacího procesu. Téma „Slaďování rodinného a pracovního života v každodenní praxi“ navázuje na první workshop „Jak sladit rodinný a pracovní život“.

Cena Milady Paulové za rok 2014 udělena

prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc., FEng.Cena Milady Paulové za celoživotní přínos vědě v oblasti stavebního inženýrství a architektury byla udělena prof. Ing. Aleně Kohoutkové, CSc., FEng., gratulujeme! Profesorka Alena Kohoutková se především zabývá základním i aplikovaným výzkumem v oblasti stavebních konstrukcí. Více o laureátce → Cena byla předána v rámci 3.národní konference o genderu a vědě.
V roce 2011 toto ocenění získala prof. Kateřina Demnerová z VŠCHT Praha →

Cyklus seminářů pro zlepšování dovedností a schopností

V průběhu zimního semestru pro Vás připravujeme řadu seminářů a workshopů s cílem rozvíjet měkké dovednosti, posilovat a rozvíjet vlastní schopnosti. Některé semináře pořádáme ve spolupráci s Kariérním centrem VŠCHT Praha, jiné jsou “ šité na míru“ konkrétním cílovým skupinám, zejména akademickým a vědeckým pracovnicím na různých pracovních pozicích. Pro doktorandky/y ze 3. a vyšších ročníků a začínající vědecké pracovnice/ky spouštíme nový Mentoringový program. Informace o pořádaných akcích najdete na webu Kariérního centra VŠCHT Praha, registrujte se na konkrétní semináře přes web →
Uvítáme náměty, zejména z řad našich kolegyň, na témata seminářů a workshopů v letním semestru. Zasílejte na e-mail anna.mittnerova@vscht.cz

Pozvánka na přednášku Prof. Waltona – JAK NA VĚDU FÉROVĚ

Přednáška spojená s diskuzí se uskuteční v úterý 21.10.2014 od 12:00 do 13:45 hod. v zasedací místnosti rektora VŠCHT Praha. Je určena především vedoucím pracovníkům školy, fakult, ústavů, kateder a rektorátu. Pozvánka na přednášku →
Prof. Paul Walton z University of York (UK) přijíždí do Prahy na 3. Národní konferenci o genderu, která se koná 22.10.2014 v budově Akademie věd ČR na Národní třídě. Den před konferencí navštíví VŠCHT Praha, kde bude diskutovat s vedoucími představiteli školy o otázkách zastoupení mužů a žen ve vědě a výzkumu. Podělí se se svými zkušenostmi vedoucího katedry chemie na University of York a prozradí, co vše bylo třeba vykonat, aby universita získala zlatou medaili Athena Swan za genderovou rovnost ve vědě a výzkumu a jaká pozitiva to universitě přineslo.

Fotografie z Noci vědců na VŠCHT Praha

Na Noc vědců na VŠCHT Praha přišly stovky návštěvníků, od malých dětí s rodiči až po seniory, každý si našel téma které ho zaujalo. S malými dětmi vytvářely chůvy z našeho Dětského koutku Zkumavka pěkné kresbičky, Ti větší se účastnili zajímavých pokusů a diskuzí v respiriu školy. Velký zájem byl i o přednášky ve velké posluchárně. Prezentovali jsme též úspěchy profesorek naší školy a zařadili i ochutnávku školního piva „Lachout“, vždyť mimořádnou osobností v českém pivovarství je paní profesorka Basařová. Akce je součástí evropské Noci vědců podporované Evropskou Komisí, na VŠCHT byla realizovaná za finanční podpory MŠMT, programu EURPO II, projektu LE12005 (KAMPUŠ), Děkujeme! Fotogalerie →

Noc vědců na VŠCHT Praha

V pátek 26.9. 2014 se připojuje i VŠCHT k evropské Noci vědců, sérii populárních přednášek, diskusí, zábavných i naučných pokusů a ukázek ze světa vědy a technologií. Seznámíme Vás s úspěšnými żenami – vědkyněmi, které působí na naší škole. Prijďte i Vy, začínáme už v 17 hodin.

3. národní konference o genderu ve vědě

22.10.2014 Vás zveme na 3. národní konferenci o genderu a vědě, kterou pořádá v budově Akademie věd na Národní třídě č. 3 Kontaktní centrum ženy a věda. Záštitu nad konferencí přijala veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., místopředseda pro vědu, výzkum a inovace MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA, a předseda Akademie věd ČR Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c., Program a registrace na konferenci →
Prezentace Prof. Londy Schiebinger → Tisková zpráva z konference a další informace →

2.10.2014 Workshop ROZMANITOST NA PRACOVIŠTÍCH VŠCHT Praha

Pro pracovníky/pracovnice, kteří jsou ve vedoucích pozicích, řídi tým pracovníků, mají moznost ovlivňovat management a řízeni v rámci projektu, či jiné pracovní skupiny jsme připravili workshop, na kterém získají nove poznatky v oblasti diverzity a řízení lidských zdrojů v různých pracovních prostředích a typech organizaci, zejména ve vysokoškolském prostředí. Budeme hovořit o přínosech diversity v oblasti lidských zdrojů pro rozvoj organizace, pracovní kultury a pracovních podmínek. Představíme pro inspiraci příklady dobré praxe ze zahraničních univerzit, budeme společně diskutovat o zkušenosti účastníků/účastnic, o tom co funguje na různých pracovištích VŠCHT, co změnit, zlepšit. A především uvedeme konkrétní nástroje a opatřeni, které je možné využívat pro rozvoj Vašich pracovišť. Pozvánka a registrace → Studijní materiály k workshopu →

Workshop “ Rozmanitost na pracovištích VŠCHT Praha“

Vedete pracovní skupinu či projektový tým ? Víte, jak na to? Zveme Vás na workshop na kterém se zdokonalíte v manažerských dovednostech, získáte znalosti v řízení diversity a rovných příležitostí v oblasti lidských zdrojů. Kdy a kde: 9.9.2014 od 11:00 do 13:00 v B09. Pozvánka →

Prestižní Fieldsova medaile za matematiku udělena poprvé ženě

Prestižní ocenění za matematiku získala vůbec poprvé v historii žena, iránka Maryam Mirzakhani, 37 letá profesorka Stanford University. Na mezinárodním matematickém kongresu v Soulu byla mezi čtyřmi letos oceněnými vědci. Cenu, nazvanou po kanadském matematikovi Johnovi Charlesovi Fieldsovi, dostala za práci o symetrii zakřivených povrchů. Cena se uděluje od roku 1936 a je obdobou Nobelovy ceny, více →

VŠCHT Praha na GS4E 2014 v Bruselu

I my jsme se zúčastnili 4. Genderového summitu prostřednictvím projektu TRIGGER, poster projektu TRIGGER → další informace →

Pozvánka na veřejné představení projektu TRIGGER 7.RP

19.6.2014 od 13:30 proběhne na VŠCHT Praha veřejné představení projektu TRIGGER, na tuto akci zveme nejen řešitele a partnery projektu, ale všechny, kteří se chtějí dozvědět víc , jak chápat genderové otázky ve vědě, jaké jsou zkušenosti našich zahraničních partnerů. Akce se koná v Respiriu budovy B, Technická 3, Praha 6. Součástí akce je i panelová diskuze s občerstvením. Pozvánka a program akce →

Dotazníkové šetření na VŠCHT Praha

22.4.2014 bylo spuštěno dotazníkové šetření jehož cíl je zmapovat pracovní prostředí a podmínky na VŠCHT, stejně jako i potřeby zaměstnanců a zaměstnankyň týkající se kariérního rozvoje a kombinace pracovního a soukromého života.
Výsledky dotazníkového šetření zpracovávají naše partnerky projektu TRIGGER ze SoÚ AV ČR, NKC ženy a věda, které neznají jednotlivá pracoviště VŠCHT Praha, zaručují anonymitu získaných výsledků.

Podpora MŠMT v rámci programu EUPRO II

1.4.2014 byl na VŠCHT Praha zahájen projekt „PEDICEV“ Posilování evropské dimenze českého výzkumu zastupováním ČR v expertních skupinách ERA a transformací výzkumné organizace z hlediska genderové vyváženosti. Tento čtyřletý projekt s označením LE14016 je financován Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy pod programem EUPRO II. Dalším účastníkem projektu je Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Projektový tým vede Ing. A. Mittnerová a Mgr. Marcela Linková. PEDICEV ANOTACE →

Projekt 7.RP EU TRIGGER zahájen

Začátkem roku 2014 bylo na VŠCHT Praha zahájeno řešení projektu 7.RP „TRIGGER“ TRansforming Institutions by Gendering Contents and Gaining Equality in Research/Transformace institucí pro genderovou rovnost ve vědě, ve kterém v pěti partnerských univerzitách z různých členských zemí jejich řešitelské týmy navrhnou a uskuteční během následujících 4 let systémové změny, které povedou k odstranění genderových nerovností ve vědě v různých úrovních a oblastech. VŠCHT Praha (Ing. A. Mittnerová, Ing. Kamila Zdeňková, PhD.) a SoÚ AV ČR – NKC – Ženy a věda (Mgr. Marcela Linková) jsou českými partnery tohoto projektu. Na VŠCHT Praha se na řešení projektu podílí širší tým, ve kterém spolupracují prof. Demnerová, prof. Hajšlová, prof. Valentová, prof. Moravcová, prof. Zábranská a další zástupci a zástupkyně rektorátních pracovišť a děkanátů. Abstract projektu TRIGGER →

Kick-off meeting projektu TRIGGER

Ve dnech 24.3.-26.3.2014 se konal v Bruselu zahajovací meeting partnerů projektu TRIGGER. Při té příležitosti jsme se zúčastnili mezinárodního workshopu projektu 7.RP STAGES “ Structural Transformation to Achieve Gender Equality in Science“, který běží již 2 roky pod vedením stejného koordinátora jako projekt TRIGGER. Měli jsme možnost diskutovat se zástupci dalších evropských univerzit a výzkumných organizací ( Frauenhofer Institut, University of Milan, Radbout University, Aarhus University, Alexandru Ioan Cuza University) a sdílet tak jejich zkušenosti získávané při transformaci jejich systémů z hlediska genderové rovnováhy.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 15923 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/novinky [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/novinky [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [13784] => stdClass Object ( [nazev] => Naše akce [seo_title] => Naše akce [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Setkání profesorek z VŠCHT Praha

Dne 27. května 2015 se uskutečnilo již druhé setkání profesorek z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Pro velký úspěch a kladné odezvy po prvním setkání, které proběhlo v minulém roce, jsme se rozhodly uspořádat podobné setkání letos. Více zde →

Společenský den FTOP "4elements"

28.5.2015 uspořádala Fakulta technologie ochrany prostředí celodenní setkání studentů a pedagogů ve sportovním areálu Ladronka. V dopoedním programu byly zařazeny zajímavé přednášky z oblasti soft skills, které přímo či nepřímo souvisí s naší každodenní vědeckou a pedagogickou činností. Jak se orientovat v systému národních a mezinárodních grantových agentur a jejich výzev na podávání pojektů, co dalšího je nutné brát na zžetel při navrhování vědeckých projektů?přednáška A. Mittnerová zde .

Škola a rovné aspekty z pohledu gender

19.5. a 21.5.2015

Katedra učitelství a humanitních věd ve spolupráci s námi uspořádalana 2 semináře v rámci projektu INSPEC s tématikou genderu a rovných aspektů ve výuce. Semináře byly určeny pro studenty pedagogiky, kteří se připravují na povolání učitele, pro vyučující a vedoucí pracovníky kateder či ústavů. Přednášela genderová expertka PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D.z katedry psychologie PedF UK Praha a Ing. Petr Pavlík, Ph.D. z katedry genderových studií UK Praha, též absolvent VŠCHT Praha. Prezentace ze seminářů →

Veřejná podpora výzkumu a vývoje - granty na projekty

20.5.2014
Ve spolupráci s projektem Centrum vzdělávání a kariérního růstu mladých akademických pracovníků ČZU v Praze a VŠCHT Praha jsme uspořádali workshop pro mladé vědecké pracovníky těchto dvou vysokých škol. Seznámili jsme je s grantovými systémy ČR a EU, zařadili jsme i tématiku gendru ve výzkumu. Prezentace ze semináře →.

Projekt z pohledu hodnotitele, nejen věda, ale i genderové a etické aspekty

23.4.2015

Pro zájemce z řad začínajících vědeckých pracovníků a pracovnic jsme zorganizovali 5ti hodinový seminář, na kterém si vyzkoušeli roli nezávislého hodnotitele vědeckého projektu a seznámili se se všemi aspekty, které by měl návrh projektu obsahovat. Prezentace ze semináře zde

Zkušenosti VŠCHT Praha a CZECHGLOBE, v.v.i. s prosazováním genderové rovnosti

31.3.2015

VŠCHT Praha a Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v.v.i. ve spolupráci s NKC-ženy a věda již druhým rokem realizují projekty řešené pod 7.RP s tématikou tzv. kulturní a institucionální změny. Jak vůbec vznikla myšlenka začít se ve výzkumné a vysokoškolské instituci věnovat problematice genderové rovnosti, na jaké překážky řešitelé projektů naráží, v čem jsou úspěšní nebo o tom, jak se jim daří získávat podporu ostatních lidí z instituce, pohovořila řešitelka projektu TRIGGER za VŠCHT Praha Anna Mittnerová a řešitel projektu EGERA Jiří Kolman z CzechGlobe na prvním setkání Pracovní skupiny pro změnu Klubu NKC dne 31. 3. 2015 v Praze. Více si přečtěte v článku zde.

Gender v inovacích

30.3.2015
Národní klastrová asociace pořádala seminář konaný v rámci projektu Gender v inovacích – inovace v klastech spolufinancovaného z Norských fondů prostřednictvím Nadace Open Society Fund Praha. Na semináři vystoupila norská partnerka projektu Torunn Aass Taralrud, regionální ředitelka Innovation Norway regionu Oppland. Pozvánka →

Gender ve výuce

12.2.2015

Seminář vedla zkušená genderová expertka PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D. z Katedry psychologie, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Prezentace naleznete na webu Semináře →

„CO BRÁNÍ ŽENÁM VE VÝZKUMNÉ A ŘÍDICÍ ČINNOSTI?“

11.2.2015
V rámci cyklu „Ženy ve výzkumu a podnikání“ pořádala Technologická agentura České republiky (TA ČR) seminář o genderových otázkách s podtitulem „Co brání ženám ve výzkumné a řídicí činnosti“. Na semináři přiblížily představitelky špičkového výzkumu své zkušenosti s provázáním profesního a osobního života a poznatky, jak obě životní role lépe vyvážit. Seminář se konal v rámci Roku průmyslu a technického vzdělávání, jehož hlavním organizátorem byl Svaz průmyslu a dopravy ČR pod záštitou vlády ČR. Více o semináři → Fotografie z akce → Prezentace ze semináře: Ing. Kamila Vávrová, Ph. D. → Gabriela Jirátová → Marcel Kraus → Marcela Linková, Ph.D. → Martina Rašticová →

Mentoring

11.2.2015

V rámci mentoringu v začínajícíh výzkumných pracovníc/ků proběhla pracovní schůzka ve školním klubu Carbon, na které se diskutovalo o tématech kurzů, kde by posluchačky/či získávali "měkké" dovednosti, aby byli lépe připraveni na svoji budoucí vědeckou dráhu. Chcete se zapojit do našeho programu? vice →

Česko-americká vědecko-technická spolupráce

10.2.2015

Seminář poskytl informace vědeckým pracovníkům o možnostech zapojení do projektů česko-americké spolupráce, seznámil je s tématem genderové dimenze ve výzkumných projektech, upozornil na webový portál Gendered Innovation.

Přednášeli: Ing. Simona Lauerová – American Science Information Center, Ing. Anna Mittnerová - VŠCHT Praha, řešitelka projektu TRIGGER Více informací k semináři →

Prezentační dovednosti

6.2.2015

Seminář, určený zejména začínajícícm vědeckým a akademickým pracovnicím byl zaměřen na téma:

jak využít přesvědčivou argumentaci
zvládat náročné komunikační situace
jak dávat a přijímat zpětnou vazbu

Přednášela lektorka Mgr. Eva Kavková, která je zakladatelkou vzdělávací a poradenská organizace EKS (www.ekscr.cz)

Více informací k semináři →

Sladění práce a rodiny inspirované příklady dobré praxe v Evropě

Gender Summit 7 Europe 2015

Mastering gender in research performance, contexts, and outcomes

6 - 7 November 2015, dbb forum, Berlin, Germany

http://www.gender-summit.com/gs7-about

Gender v inovacích

Národní klastrová asociace ve spolupráci s Technologickou agenturou ČR Vás zve na seminář, který se uskuteční dne 30. března 2015, v prostorách Technologické agentury ČR, Evropská 1692/37, 160 00 Praha 6. Cílem semináře je zvýšit povědomí o roli genderu v inovačních procesech prostřednictvím přenosu nejlepší praxe z Norska v podání norské partnerky projektu Torunn Aass Taralrud.
Pozvánka →
Prosíme, registrujte se na akci prostřednictví již známého formuláře →

Komise zveřejnila studii zabývající se nerovnostmi mezi muži a ženami

První zkušenosti VŠCHT Praha s řešením projektu TRIGGER

První zkušenosti Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a Centra výzkumu globální změny AV ČR s přípravou a realizací plánů genderové rovnosti, které na těchto dvou českých institucích nastavují v rámci řešených projektů 7.RP TRIGGER a EGERA máte možnost poznat a diskutovat na prvním workshop Pracovní skupiny pro změnu Klubu NKC, který se uskuteční 31.3.2015 od 16:30 do 19:00 hodin v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, 110 00 Praha 1 / vstup zdarma / občerstvení zajištěno. Program a registrace →

Seminář „CO BRÁNÍ ŽENÁM VE VÝZKUMNÉ A ŘÍDICÍ ČINNOSTI?“

ŽENY VE VÝZKUMU A PODNIKÁNÍ“

Co je nedílnou součástí technického vzdělávání

je název prezentace Ing. Mittnerové z oddělení pro vědu a výzkum VŠCHT Praha na plenární sekci 21.mezinárodního sympozia INOVACE 2014, konaného 2.12.2014 v rámci Týdne výzkumu, vývoje a inovací v ČR v zasedací místnosti č.418, Novotného lávka 5, Praha 1. V prezentaci byly kromě základní informace o VŠCHT Praha detailně představeny její aktivity v oblastech:
Popularizace vědy a výchovná spolupráce se základními a středními školami;
Příklady mezinárodní spolupráce ve vědě, výzkumu a inovacích včetně přehledu projektů financovaných Evropskou komisí;
Genderová dimenze ve výzkumu.
Přehled vystoupení jednotlivých řečníků v sekci Inovační potenciál ČR a úloha technických univerzit v ČR jsou zveřejněny na www.aipcr.cz. Na doprovodné akci vystavila VŠCHT Praha tři postery – Přehled projektů 7.RP řešených na této VŠ, představení Technoparku Kralupy a poster projektu TRIIGER (7.RP) zvyšování institucionáoní kultury v oblasti genderové rovnováhy na této technicky orientované škole.

Mentoring pro začínající vědce/kyně

Naše projektové partnerky z NKC Ženy a věda zahájily 8.12.2014 v Café Louvre MENTORINGOVÝ PROGRAM pro začínající vědce a vědkyně. Více se dočtete na www.zenyaveda.cz/mentoring. I Vy se můžete přihlásit buď jako mentee a nebo jako mentor/ka, přihlásit → Příručka ke stažení →

Cena Milady Paulové za rok 2014 udělena

Cena Milady Paulové za celoživotní přínos vědě v oblasti stavebního inženýrství a architektury byla udělena prof. Ing. Aleně Kohoutkové, CSc., FEng., gratulujeme! Profesorka Alena Kohoutková se především zabývá základním i aplikovaným výzkumem v oblasti stavebních konstrukcí. Více o laureátce zde. Cena byla předána v rámci 3.národní konference o genderu a vědě.
V roce 2011 toto ocenění získala prof. Kateřina Demnerová z VŠCHT Praha, více →

3. národní konference o genderu ve vědě

22.10.2014 Vás zveme na 3. národní konferenci o genderu a vědě, kterou pořádá v budově Akademie věd na Národní třídě č. 3 Kontaktní centrum ženy a věda. Záštitu nad konferencí přijala veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., místopředseda pro vědu, výzkum a inovace MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA, a předseda Akademie věd ČR Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c.,
Prezentace Prof. Londy Schiebinger a tisková zpráva z konference a další informace zde →

8th European Conference on Gender Equality in Higher Education

Ve dnech 3.-5.9.2014 se koná ve Vídni 8. evropská konference o genderu ve vysokem školství. Naše projektové kolegyně ze SOÚ AV ČR budou prezentovat výsledky, které jsme již získaly za první půlrok řešení projektu TRIGGER. Stránky konference →

[poduzel] => stdClass Object ( [9401] => stdClass Object ( [nadpis] => [popis] => [platne_od] => [platne_do] => [odkaz] => [text_odkazu] => [obrazek_pozadi] => trigger_team_logo.jpg [barva_textu] => [iduzel] => 9401 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => slider [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 15925 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/cizi-akce [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/cizi-akce [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [10414] => stdClass Object ( [nazev] => Rozhovory [seo_title] => Rozhovory [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Na stránce se pracuje. Děkujeme za pochopení!!!

	Prof. Ing. Jana Dostálová, CSc. „Věda je týmová práce, kde se mohou lidé s různými schopnostmi vzájemně doplňovat.“ Rozhovor s profesorkou Janou Dostálovou. celý článek >>
	Prof. dr Ing. Julie Hamáčková, doktor chemických věd Nepitná pitná voda a osvěžení málem zapomenuté nedávné historie Pocta zakladatelce české hydrochemie (1892–1968). celý článek >>
	Prof. RNDr. Olga Valentová, CSc. „Rostliny obdivuji“ Rozhovor s profesorkou Olgou Valentovou. celý článek >>
	Prof. Ing. Jana Zábranská, CSc. „Nenechala jsem se odradit a zkoušela jsem prosazovat to, co jsem považovala za správné“ Rozhovor s profesorkou Janou Zábranskou. celý článek >>
	Doc. Ing. Petra Lipovová, Ph.D. „Všechno v životě kolem nás je biochemie“ Rozhovor s Petrou Lipovovou o smyslu vědy, kladném vztahu k pedagogické práci, profesní kariéře na VŠCHT a lásce k medicíně. celý článek >>
	Prof. Ing. Jitka Moravcová, CSc. „Dnes už se mohu věnovat tomu, co mně ve vědě baví" Rozhovor Marcely Linkové s prof. Jitkou Moravcovou zabívající se organickou chemií. celý článek >>
	Ing. Iveta Pospíšilová Cherchez la femme Na základě rozhovorů napsala Mgr. Ivanka Picková, bývalá vedoucí oddělení komunikace VŠCHT Praha. celý článek >>
	Ing. Jitka Čejková, Ph.D. „Přijímám výzvy tak, jak mi je život předhazuje“ Rozhovor s Ing. Jitkou Čejkovou, Ph.D., držitelkou Ceny rektora VŠCHT pro vynikající mladé akademické pracovníky a pracovnice, o vědecké práci, profesních plánech, ženách ve vědě a slaďování práce a osobního života. celý článek >>
	Ing. Alena Michalcová, Ph.D. „Užívat si, ale v rámci choreografie“ Rozhovor s Ing. Alenou Michalcovou, Ph.D., držitelkou Ceny rektora VŠCHT pro vynikající mladé akademické pracovníky a pracovnice, o cestě ke studiu a práci na VŠCHT a zápalu pro vědu i tanec. celý článek >>
	Prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. Pivovarští, to je jedna rodina „Začátky byly po nástupu do pivovaru dost těžké, chtěla jsem poznat práci v provozu, ale galantní starší pánové ve vedení se domnívali, že není vhodné, aby se mladá inženýrka pohybovala sama mezi muži ve sklepích a spilce.“ celý článek >>

[poduzel] => stdClass Object ( [18285] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. dr Ing. Julie Hamáčková, doktor chemických věd [seo_title] => Prof. dr Ing. Julie Hamáčková, doktor chemických věd [seo_desc] => [autor] => Anna Mittnerová [autor_email] => Anna.Mittnerova@vscht.cz [perex] =>

Nepitná pitná voda a osvěžení málem zapomenuté nedávné historie

Pocta prof. Julii Hamáčkové (*1892 †1968), zakladatelce české hydrochemie

V době, kdy jsme se v pražských Dejvicích potýkali se znečištěnou „kohoutkovou“ vodou, která se stala pro místní obyvatelstvo zcela nepitnou, stojí za to osvěžit si trochu historii „hygieny vody“ v Československu. Už i z toho důvodu, že jednou z hlavních hrdinek této kapitoly našich dějin je inteligentní, schopná, ale skromná, svědomitá a velice pilná žena prof. dr Ing. Julie Hamáčková, doktor chemických věd, profesorka chemie vody Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Byla první ženou na vysokých technických školách v Československu, která byla jmenována profesorkou a stala se děkanem fakulty.

[ikona] => [obrazek] => hamackova_sq.jpg [obsah] =>

Julie Hamáčková se narodila 12. 4. 1892 v Semilech, studovala soukromou obchodní školu a po smrti otce pracovala jako úřednice, aby pomáhala živit matku. Díky podpoře staršího bratra mohla ve studiu pokračovat. V únoru 1920 maturovala na reálce na Malé Straně v Praze, kde studovala externě. Již 2 roky před maturitou byla zapsána jako mimořádná posluchačka na chemickém odboru České vysoké školy technické a po maturitě se stala její řádnou a neobyčejně pilnou posluchačkou. Ještě v roce 1920 zde vykonala první státní zkoušku a v červnu 1922 druhou. Již při studiích pracovala v laboratořích prof. Schulze. Po absolvování vysoké školy, to už byla třicetiletá, tam pokračovala v práci jako výpomocná asistentka. Teprve v roce 1924, kdy se uvolnilo na ústavu místo, byla jmenována asistentkou Ústavu technologie paliv a svítiv a technologie vody. Prof. Ferdinand Schulz si ji velmi oblíbil pro pečlivost experimentální práce a spolehlivost analýz a pro svědomitost, kterou věnovala vedení studentů v laboratořích. Vypracovala disertační práci o celulóze v uhlí a v r. 1925 byla promována doktorem technických věd. V roce 1926 vykonala studijní cestu po francouzských chemických závodech jako stipendistka Institue Français. Účastnila se aktivně vysokoškolského života a hájila vždy pokrokové stanovisko tak, jako její profesor, kterého si velmi vážila nejen jako vědce, ale i pro jeho názory a vztah ke kultuře a lidem.

Když počátkem minulého století připravovalo Město Praha projekt nové čistírny odpadních vod, byla v roce 1926 Ing. dr. Hamáčková uvolněna z funkce asistentky na vysoké škole, aby se stala vedoucí nově založené provozní laboratoře v čistírně odpadních vod v Praze Bubenči. Byla tedy první chemik, který se u nás věnoval výhradně chemii odpadní vody. V těžkých podmínkách vykonávala průkopnickou analytickou práci. Týdenní křivky kolísání složení v jednotlivých dnech, denní křivky změn složení odpadní vody v jednotlivých hodinách, kontrola čistoty vltavské vody nad výpustí odpadních vod a pod ní vyžadovaly nesmírné práce. Ing. dr. Hamáčková dosáhla krásných výsledků, které byly obsaženy ve zprávách laboratoře, v publikaci „Chemické studie o čištění městských splašků pražských“, sloužily jako podklady pro práci prof. Schulze na „Jednotných metodách pro chemický rozbor vod užitkových a odpadních“, které vydal v roce 1928. Kromě toho získala Ing. dr. Hamáčková i mnoho cenných zkušeností z praxe, sžila se s denním životem dělníků na čistírně, kteří na ni rádi vzpomínali.

Koncem roku 1928 se vrátila zpět na techniku a věnovala se pak převážně rozborům povrchových i podzemních vod, pitných, užitkových, provozních vod a průmyslových odpadních vod, takže se stala suverénní v celé šíři i hloubce problematiky analýz vody. Uplatnila se současně jako vynikající analytička i posuzovatelka. Zhodnocení výsledků rozborů a závěry o vlivech na čistotu vod měly velký význam pro zjišťování stavu a návrhy na nová opatření.

Po uzavření vysokých škol nacisty a tragické smrti prof. Schulze se jí podařilo zůstat u svého oboru. 1. 2. 1940 nastoupila do hydrologického oddělení Státního zdravotního ústavu v Praze, vybudovala a vedla laboratoř pro výzkum povrchových a odpadních vod. V SZÚ zjišťovala složení vod pitných, povrchových i odpadních (zvl. nemocničních a chemického průmyslu), stupeň znečištění říčních vod, jeho příčiny i průběh samočištění, podklady pro detailní výzkum zdravotního významu fluoru ve vodách. Nashromáždila mnoho materiálu pro pozdější knižní publikace a též se starala o výchovu nových odborníků, vypracovala podrobné předpisy pro práci na rozborech vody. V roce 1946 byla povolána jako externistka na své předválečné pracoviště na technice. Na Vysoké škole stavebního inženýrství vedla laboratorní cvičení v analýze vody. Ministerstvo školství ji také vyslalo na studijní cestu do Skandinávie, ze které předala mnoho nových poznatků. Působila v odborných komisích vládního výboru pro výstavbu. Zúčastnila se velmi činnou prací na státním vodohospodářském plánu. Přispěla ke zvýšení úrovně práce laboratoří pro rozbory vody, prací na jednotných metodách pro rozbor vody, vydaných v r. 1953. Vykonala mnoho pro školení vodohospodářů na aktivech, seminářích a přednáškách pořádaných ministerstvem stavebního průmyslu, Ústřední správou vodního hospodářství, ministerstvem paliv a energetiky a ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Uplatnila se ve vědeckých a technicko-ekonomických radách těchto ústředních úřadů, zejména praktickým použitím výsledků chemického rozboru a posudky o znečištění vod a boji o čistotu vod. Po reorganizaci SZÚ v roce 1952 zde ještě nějakou dobu setrvala a pracovní poměr zde ukončila k 31. 3. 1954. Vrátila se opět na vysokou školu, a sice na fakultu inženýrského stavitelství ČVUT a později působila na fakultě technologie paliv a vody VŠCHT.

Dne 1. dubna 1954 byla, jako vůbec první žena na vysokých školách technických, jmenována profesorem chemie vody. V roce 1955 jí byla udělena vědecká hodnost doktora chemických věd a vyznamenání Za vynikající práci.
Účastnila se i na řízení VŠCHT Praha; byla v r. 1955/56 proděkanem a od r. 1957 do r. 1959 děkanem fakulty technologie paliv a vody.

Funkce vykonávala velmi pečlivě, jako všechnu práci, kterou dělala. Měla mnoho přátel nejen u nás, ale i v SSSR, kde udržovala přátelské styky s prof. Kalabinou a Rogovskou z Vědecko-výzkumného ústavu VODGEO v Moskvě, i s četnými dalšími pracovníky. Měla přátele v Polsku a v NDR, kde byla též na studijních cestách; předala jim mnoho ze svých zkušeností při svém pobytu tam i při jejich pobytech v Československu.

Práci na vysoké škole vykonávala v neustálém spojení s praxí. Spolupracovala s průmyslem, pracovala ve vědecko-technické radě pro vydání jednotných analytických metod, vedla analytickou sekci fenolového výboru, byla členkou problémové komise Výzkumného ústavu vodohospodářského a členem jeho poradního sboru. Vydala soubornou knižní práci a učební texty o analytice vody. Její práce v Československém fenolovém výboru vedla k vypracování jednotných analytických metod pro fenolové odpadní vody, v jejichž vydání mělo Československo světový primát.

Profesorka Hamáčková zemřela 9. dubna 1968.

Zpracovala Ing. Anna Mittnerová na základě materiálů z archivu VŠCHT Praha, publikace Pražské kaly (Jaroslav Jásek, Alena Vrbová, Jan Palas, Praha 2009, ISBN:978-80-86852-26-3) a vzpomínek pamětníků prof. Jany Zábranské a prof. Michala Dohanyose z Ústavu technologie vody a prostředí, FTOP, VŠCHT Praha.

Podpořeno projektem MŠMT EUPRO II LE14016

[iduzel] => 18285 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/rozhovory/hamackova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/hamackova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17789] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. RNDr. Olga Valentová, CSc. [seo_title] => Prof. RNDr. Olga Valentová, CSc. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

„Rostliny obdivuji.“

Rozhovor proběhl v únoru 2015.

Prof. RNDr. Olga Valentová, CSc., se narodila v roce 1949 v Praze. V roce 1972 absolvovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v oboru biochemie. Od roku 1975 působí v Ústavu biochemie a mikrobiologie na Fakultě potravinářské a biochemické technologie na VŠCHT Praha. V roce 2004 získala akademický titul profesorky v oboru biochemie. Věnuje se výzkumu molekulárních mechanismů obranných reakcí rostlin proti patogenům a jejich možnému využití pro přirozenou ochranu hospodářských plodin. Přednáší biochemii a enzymologii. Od roku 2008 vykonává funkci předsedkyně Akademického senátu VŠCHT Praha. Je členkou vědecké rady Centra regionu Haná a Rady instituce Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

[ikona] => [obrazek] => valentova.jpg [obsah] =>

Paní profesorko, mohla byste prosím krátce představit svůj výzkum?

Zabývám se obrannými systémy rostlin proti stresovým faktorům. Rostliny to mají, na rozdíl od ostatních organismů, mnohem složitější. Žijí přisedlým způsobem života a nemohou před nebezpečím utéct. Když jsme vystaveni chladu my, oblékneme si kabát, když máme pocit, že bychom se mohli infikovat, umyjeme si ruce a podobně. Rostliny v přírodních podmínkách čelí celé škále faktorů a hrozeb – suchu nebo naopak zaplavení, různé intenzitě slunečního záření, změnám teplot či patogenním mikroorganismům, jako jsou bakterie, plísně nebo houby. Přitom v přírodních podmínkách žádný z faktorů nepůsobí samostatně, proto jsou obranné systémy rostlin velice komplexní. V naší laboratoři se zabýváme obranou proti patogenům, tedy imunitou rostlin. Pro řadu lidí může být asi překvapením, že i rostliny mají vybudovaný speciální ochranný systém proti napadení patogenními mikroorganismy. Efekt je podobný jako u imunity, kterou známe u živočichů, a tedy i u nás, lidí. Na našem pracovišti zkoumáme na molekulární úrovni, jaké signální dráhy rostlina při obranné reakci spouští. Zajímá nás, co se odehrává mezi rozpoznáním patogenu a finální odezvou rostliny. Více se zabýváme systémem, který je regulován kyselinou salicylovou (její acetylovaný derivát je acylpyrin); tu rostliny po napadení některými typy patogenů kupodivu produkují v poměrně velkém množství. Je to jeden z hormonů, který řídí obranné reakce.

Jak konkrétně váš výzkum probíhá?

Výzkum je převážně založený na sledování projevů mutantních rostlin, které jsou defektní v nějakém členu signální dráhy. Teď zkoumáme trpasličího dvojnásobného mutanta Arabidopsis thaliana (huseníček), který má vyřazený jeden enzym z fosfolipidové signální dráhy a který překvapivě akumuluje fytohormon, kyselinu salicylovou. Je tudíž docela dobře odolný proti některým patogenům. Druhý přístup, se kterým pracujeme, je takzvaná reverzní genetika. Také se hodně věnujeme mikroskopii in vivo, která umožňuje sledovat interakce různých proteinů v živých buňkách.

Co vás na vašem výzkumném tématu nejvíce baví a fascinuje?

Mě baví rostliny obecně jako takové, docela je obdivuji. Stále se o nich mnohé neví, například to, že komunikují mezi sebou navzájem. Při napadení produkují signály, díky kterým jsou okolní rostliny schopny se na infekci připravit. Úplně nejnovější objev je, že se tato schopnost i dědí; vnese se do dědičné informace a následující generace už jsou odolnější. To je určitě zajímavé i pro potenciální praktické využití. Ačkoliv děláme opravdu základní výzkum, vždycky musíme mít vizi, třeba i hodně vzdálenou, že výzkum řeší nějaký praktický problém.

Jaká byla vaše motivace a cesta k oboru, ve kterém působíte?

Jsem z chemické a lékárenské rodiny. Můj dědeček byl děkanem přírodovědecké fakulty, vedoucím analytické chemie a spolupracovník Jaroslava Heyrovského. Můj otec byl metalurg, moje matka, tety a celé moje široké příbuzenstvo byli magistři lékárníci. Bylo skoro dané, že i další generace se tomu bude věnovat. Mě hodně bavily cizí jazyky, studovala jsem gymnázium s humanitním zaměřením s výukou i v angličtině. Nakonec jsem se ale přihlásila na chemii na přírodovědeckou fakultu. Vždy mě ovšem více bavily živé organismy, ne chemie jako taková, proto jsem si vybrala biochemii. Už při studiu jsem pracovala v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd v laboratoři paní doktorky Turkové, kde jsem dělala i diplomovou a rigorózní práci. Zabývali jsme se proteolytickými enzymy. Paní doktorka rozvinula obor, který se věnoval imobilizovaným enzymům, což bylo tehdy veliké novum. Ve spolupráci s Ústavem makromolekulární chemie Akademie věd jsme testovali různé materiály, měli jsme i výstupy v podobě asi třinácti patentů a zkoušeli jsme i praktické použití, například v pivovarnictví.

Vystudovala jste přírodovědeckou fakultu a pak jste přešla na VŠCHT?

V Ústavu organické chemie a biochemie jsem zůstala do roku 1975. Po ukončení studia jsem tam byla jen na stáži, protože byl stop stav a nemohli mě zaměstnat. Chtěla jsem pokračovat ve studiu, udělat kandidaturu, a protože jsem pracovala na imobilizovaných enzymech, na VŠCHT v Ústavu polymerní chemie pro mě vypsali aspirantské místo. Chtěli, abych ve výzkumném tématu pokračovala i ve své kandidátské práci s tím, že na tom budu dále pracovat v laboratoři doktorky Turkové. Nakonec ale to místo převedli na Ústav biochemie a mikrobiologie, kde chtěli, abych pracovala jen na VŠCHT a nikde jinde. Tak jsem se ocitla zde a jsem tu už téměř čtyřicet let.

Jak jste si v době, kdy jste končila doktorát, představovala svoji budoucí vědeckou kariéru?

Obhajovala jsem v roce 1980. Tehdy jsem si nic moc nepředstavovala, protože jsem měla špatný kádrový profil. Velká kariéra mě v té době nečekala, to bylo jasné. Měla jsem dokonce v materiálech napsáno, že moje další setrvání ve škole je nežádoucí, což jsem zjistila samozřejmě až po roce devadesát. Navíc zde byli jiní „vlčáci“, kteří převzali moji problematiku. Pracovala jsem ale dál na tématu imobilizovaných enzymů. V roce 1982 se mi narodila dcera, a protože jsem věděla, že mi ve škole moc velké štěstí nepokvete, zůstala jsem tři roky doma na rodičovské dovolené. Říkala jsem si, že mohu napřít svoje síly taky ještě jinam a plně jsem se věnovala dítěti. Vrátila jsem se v roce 1985. To už jsem ve své laboratoři neměla ani místo k sezení. Vzala si mě tehdy do laboratoře paní profesorka Demnerová, dělaly jsme na zajímavých výzkumných problémech a částečně jsem pokračovala i v tom, co jsem dělala předtím. Až v roce 1990 jsem se vrátila do své původní laboratoře, kterou do té doby okupoval někdo jiný.

Byla vědecká práce vaším snem už v době, kdy jste šla studovat vysokou školu?

To nemohu takto říct. Tehdy situace nebyla nijak růžová, mantinely profesního uplatnění byly docela úzké. Nebylo to jako dnes, kdy si můžete zvolit, co chcete dělat. Tenkrát když člověk získal místo, musel za ně být rád.

Při studiu jsem také závodila za vysokou školu ve sjezdovém lyžování. Zimy jsem trávila na horách, a když jsem po jedné zimě přijela do školy, zjistila jsem, že už jsou rozebraná témata na diplomky a že po mně chtějí, abych se věnovala krysím játrům. Věděla jsem, že kuchat krysy určitě nechci, takže jsem si sama našla možnost pracovat v Ústavu organické chemie a biochemie. Tím se to nastartovalo, protože jsem se dostala do vědecké laboratoře. Neměla jsem ani moc jiných možností a například odejít někam do podniku mě ani nenapadlo. A hlavně mě to v laboratoři bavilo.

Měla jste ve svém okolí nějaké vzory, osobnosti, které vás ovlivnily nebo někam nasměrovaly?

Měla jsem spíše odrazující vzory, u kterých jsem si říkala: „Tak tahle asi ne.“ Osobností, která mě pozitivně ovlivnila, byl můj kolega ve škole, pan profesor Káš, velmi aktivní člověk.

A možná někdo z rodiny?

Možná… Ale v době, kdy jsem absolvovala, můj děda už dávno nežil, byl tu můj strýc, organický chemik, profesor na přírodovědecké fakultě. Myslím si ale, že když jsem jednou do toho proudu vplula, už jsem si pak jela po svém.

Jak konkrétně se podle vás proměnila VŠCHT od doby, kdy jste tady začínala? V čem vidíte zásadní posun?

Samozřejmě obrovský posun je v tom, že se výrazně zvýšil počet studentů a obrovsky narostl počet předmětů. Je tady úplná volnost, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu to způsobuje velikou diverzifikaci v předmětech. Také se samozřejmě změnilo celkové klima, protože VŠCHT do roku devadesát byla velmi rigidní instituce, kde se silně projevovala tehdejší politika.

Myslíte, že to bylo jiné než na ostatních vysokých školách?

Myslím, že ano. Vždycky jsme říkali, že naši nadřízení jsou papežštější než papež a že dělají i to, co nemusí. My jsme například jako kroužkoví učitelé zodpovídali za to, že studenti špatně prospívají. V tomto duchu se to tu neslo, a to rozhodně nebylo něco, co by člověk vítal…

Jste předsedkyní akademického senátu. Co vás vedlo k tomu zapojit se vedle výzkumné a pedagogické práce také do této činnosti?

To je jednoduché, není mi úplně jedno, jak škola funguje. Nejprve jsem byla ve fakultním senátu a pak jsem byla navržena jako kandidát do celoškolského senátu a byla jsem zvolena. Začala jsem se více seznamovat s chodem školy a s finančními záležitostmi, o kterých jsem předtím neměla představu. Člověk by se měl zajímat o to, jaká je strategie a vývoj školy, a měl by mít možnost do toho nějakým způsobem zasahovat a k rozvoji školy přispívat.

Co se vám za dobu vašeho působení v akademickém senátu podařilo?

Na první pohled jsou to drobné, běžné záležitosti… Senát funguje jako oponentní orgán k vedení školy, ale v pozitivním slova smyslu. Je to jediný orgán, který může ovlivňovat způsob vedení. Podílíme se mimo jiné na tvorbě rozpočtu. V určitém období senát například neschválil rozpočet s tím, že musely být navýšeny prostředky na osobní náklady. Bylo to v době, kdy k tomu nebyla velká chuť, a myslím, že toto se povedlo.

Důležitá je diskuse. Jako předsedkyně nemohu rozhodování příliš ovlivnit, protože je to vždy otázka hlasování. Já se ani nesnažím vnášet tam své osobní ambice nebo názory. Musím to řídit a korigovat. Nyní se diskutuje dlouhodobá strategie školy, na tom se senát také hodně podílí. Můžeme nastolit různé otázky, z diskuse vždy vzejdou podněty, které často vedou k dalším krokům, k něčemu novému, co je dobré ve škole prosadit. Vždy jsem se snažila senát vést tak, aby byl ne destruktivní, ale konstruktivní opozicí.

Vnímáte ve škole změny i z hlediska možností profesního uplatnění žen?

Upřímně řečeno jsem nikdy velké rozdíly mezi muži a ženami nevnímala. Také proto, že jsem vždy hodně sportovala, měla jsem kolem sebe jak muže, tak ženy. Nikdy jsem se nedostala do situace, kdy bych se cítila diskriminovaná proto, že jsem žena. Pocítila jsem to ze zcela jiných důvodů. Jiná věc je, že určitý vliv pohlaví asi má; když se podíváme na statistiky, vidíme, že počty docentek a profesorek jsou daleko nižší než v případě mužů.

Myslím, že nemusíme mluvit přímo o diskriminaci žen, ale spíše o fungování určitých nepřímých mechanismů, jako jsou nevědomé předsudky a stereotypy a jejich vliv na kariérní postup.

Tak to asi funguje. Významnou roli ovšem hraje také fakt, že muži mají mnohem více času než ženy, například se tolik nestarají o domácnost. Je to už „přirozený výběr“. Myslím si ale, že v současné době se vědkyně prosadit mohou, pokud o to mají zájem. Na úkor čeho, to už je jiná věc…

Mění se v průběhu času zastoupení dívek a chlapců ve studiu vašeho oboru?

Na našem ústavu je to v podstatě stejné jako v celé škole. V průběhu let opravdu enormně narostly počty studentek oproti studentům. Vidím to i u sebe v laboratoři. Já jsem tam vždy měla i kluky, ale také vím, že všichni jednu dobu říkali: „No jo, to je kluk, ten půjde k Valentové.“ Nevím proč.

Myslíte si, že by bylo prospěšné, kdyby i ve vedení a v rozhodovacích pozicích bylo zastoupení žen a mužů vyrovnanější?

Určitě ano, „ženský element“ je důležitý. Jsme mnohem tolerantnější, jsme schopné se domluvit, nemáme potřebu za každou cenu vyniknout. Tedy většina z nás, jsou samozřejmě případy, kdy je to naopak. Jednání potom bývá konstruktivnější a rychlejší. Máme méně času, proto se nezabýváme maličkostmi, jsme efektivnější, výkonnější. Myslím si, že by to určitě bylo prospěšné. Nemusí to být padesát na padesát, v žádném případě. Ale vidím, že je dobré, když jsou ve vedení i ženy: teď jsme tam paní kvestorka, nová děkanka paní profesorka Urbanová a já – je to dobré.

Podílíte se na projektu TRIGGER, který na VŠCHT běží druhým rokem. V čem vidíte jeho přínos pro školu?

Je dobré, že jsme díky němu byli schopni popsat situaci. Zjistili jsme spoustu věcí a to je určitě přínosné, protože je předtím nikdo ani nezaregistroval. Byla bych ráda, kdyby to vedlo ke zlepšení podmínek pro mladé, zejména po návratu z mateřské a rodičovské dovolené. Měli bychom být například schopni nabídnout přechodné období, kdy budou mít možnost znovu se zapojit do práce. Můžeme pro ně vytvořit zázemí, pomoci s hlídáním dětí a určitě bych chtěla, abychom ve škole zavedli institut práce z domova. To je téma, které se hodně diskutovalo, přičemž se objevovaly i názory, že by to mohl někdo zneužívat. Já jsem důvěřivá a optimistická a nevěřím tomu, že by to někdo zneužíval. Naopak si myslím, že pro matky by to bylo velmi užitečné. Přínos projektu tedy vidím zejména pro rodiče, nejen pro ženy, ale i pro muže.

Často slyšíme výhrady i k tomu, že práce z domova neodpovídá charakteru výzkumné práce, protože ta probíhá v laboratoři.

Samozřejmě, že experimentální práce probíhá v laboratoři, ale k výzkumné práci patří i rešeršní činnost, psaní zpráv, projektů a tak dále, a to vše je možné dělat z domova. Já to taky tak dělám, večer nebo o víkendech pracuji z domova. Podle mě je možné to zkombinovat.

Dnes je nedílnou součástí vědecké práce také studijní či pracovní pobyt v zahraničí. Vy jste byla ve Francii. Jak tuto zkušenost hodnotíte?

Velice pozitivně. Pro mě to byla první šance dostat se pracovně do zahraničí. Strávila jsem tři měsíce v laboratoři profesora Daussanta v Centre national de la recherche scientifique, a to díky panu profesoru Kášovi, mému kolegovi z laboratoře, který dlouhodobě spolupracoval právě s profesorem Daussantem. Ten pro mě získal hodně prestižní stipendium z francouzského ministerstva pro výzkum a vývoj. Byla to úžasná zkušenost, po pracovní stránce i po všech dalších. Objevila jsem jiný přístup k práci. Opravdu hodně mi to dalo. Měla jsem v té době malé dítě, takže jsem tam mohla být jenom v době prázdnin od června do srpna.

Byla jste tam s rodinou?

Ne, kdepak, dcera zůstala doma a staral se o ni můj muž, babičky a moje kamarádky. V té době jí bylo už devět let, takže to nebylo nijak dramatické a dalo se to zvládnout. Pro ženy s malými dětmi může být obtížné delší pobyt v zahraničí absolvovat. Určitě by to byl problém, kdybychom to u nás zavedli jako podmínku, jako to udělala Grantová agentura ČR v žádosti o juniorský grant, což bylo podle mě hodně diskriminační.

Co ráda děláte ve volném čase?

Stále ráda a hodně lyžuji. Sportu jsem se věnovala vždy, kromě lyžování jsem hrála basket, od svých čtrnácti let národní ligu. Vedle práce jsem ještě třikrát až čtyřikrát v týdnu trénovala a soboty a neděle jsme hráli po celé republice, potom jsme i trošku cestovali po světě. Také hraju tenis a jezdím na kole. Na pohybu jsem čím dál víc závislá, je to pro mě dobrá kompenzace k práci. Také se hodně věnuji vnoučatům. Mám pocit, že pracuji daleko více než dřív. V práci skončím kolem šesté hodiny a často jedu „dělat babičku“.

Dařilo se vám vždy zkombinovat práci, rodinu, domácnost a mít čas i na koníčky?

S dcerou jsem byla tři roky doma, potom šla do školky a moje maminka do důchodu, takže díky tomu jsem měla zázemí a šlo to dobře. Ale samozřejmě ne vždy to bylo úplně jednoduché. Na druhou stranu v tehdejší době jsem neměla moc velké možnosti jak se realizovat v práci, čili jsem se věnovala více malému dítěti. Když se to po roce 1989 změnilo, bylo dceři už deset, jedenáct, mohla jsem se práci věnovat naplno. Také můj muž je v tomto směru hodně tolerantní, takže já osobně jsem s tím nikdy problém neměla.

Váš muž je také vědec?

Ne, je architekt, ale tím, že pracoval na volné noze, mohl si více řídit čas sám.

Když se ohlédnete zpátky, myslíte si, že vědecká profese byla dobrá volba? Neměnila byste?

Určitě to pro mne byla dobrá volba a neměnila bych. Mě to opravdu baví, mám nějaké drobné úspěchy, mám spoustu studentů a velmi dobré spolupracovníky, se kterými si rozumím. Na práci na vysoké škole mě také baví, že jsem pořád v kontaktu s mladými lidmi, s určitou generací, která se vlastně nemění. Navozuje to pocit, že člověk taky nestárne. Řada lidí v mém věku se už staví k věcem jinak a má problémy, na které já nemám čas. Také mi pomáhá kontakt s mladými lidmi, kterým se musím vyrovnávat a přizpůsobovat. V tom vidím velké plus.

Čeho byste chtěla ještě dosáhnout? Máte nějaké sny, které byste si chtěla splnit?

Ještě nějakou chvíli budu působit ve škole a pracovat. Teď budeme podávat další granty. Kdyby se nám podařil nějaký pěkný projekt, byla bych spokojená, protože výzkumnou problematiku na to máme. Také znovu začínám pracovat v panelu v Grantové agentuře ČR, čímž budu zase minimálně dva roky hodně vytížená. Je to na jednu stranu dost práce, ale na druhou stranu člověk získá širší rozhled ve svém oboru. Pak bych za nějakou dobu práci trošku utlumila a začala třeba víc cestovat po světě.

Kam byste se ráda podívala?

Samozřejmě do nějakých vzdálených destinací. Nebyla jsem v amerických národních parcích, nebyla jsem v Africe, tak si myslím, že něco takového podniknu. Máme psa, kvůli kterému nemůžeme létat, tak až pes dožije. Psi, to je další můj koníček. A kromě toho moc ráda čtu a pracuji na našich dvou velkých zahradách.

Kde na to vše berete čas?

Kde na to beru čas? Když přijdu domů, můj muž se vždycky rozčílí a říká mi „neruš pohybem“, protože já si neumím sednout.

Co byste vzkázala nebo poradila mladým ženám, které jsou na začátku vědecké kariéry nebo teprve o vědecké profesi uvažují?

Aby měly hodně trpělivosti. Musí mít také pocit, že svou prací mohou něco přinést, něčím prospět a že se mohou realizovat. Je hodně lidí, kteří naši práci moc nechápou. Pochopitelně záleží na tom, s kým jste v kontaktu, do jakého prostředí se dostanete, ale někdo opustí vědu například proto, že se setká s nepříjemnými lidmi. Určitě bych je neodrazovala, v žádném případě, musím však říct, že vědecká práce vyžaduje trochu jiný způsob myšlení a jiný přístup, rozhodně se jí nemůže věnovat někdo, kdo očekává okamžitý zisk, a to nejenom ve smyslu ekonomickém. Proto je důležité mít hodně trpělivosti.

Děkuji moc za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Hana Víznerová

Jazyková korektura: Veronika Hesounová

Autor fotografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP projektu TRIGGER

[iduzel] => 17789 [canonical_url] => //gro.vscht.cz/rozhovory/valentova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/17789 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15759] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Iveta Pospíšilová [seo_title] => Ing. Iveta Pospíšilová [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => [obrazek] => Iveta_Pospisilova_1.jpg [obsah] =>

Cherchez la femme

Na základě rozhovorů napsala Mgr. Ivanka Picková, bývalá vedoucí oddělení komunikace VŠCHT Praha

Zajišťovat administrativu vědeckých projektů, obhospodařovat problematiku duševního vlastnictví, poskytovat servis pro habilitační a další řízení, pomáhat při propagaci vědy, ale také si vyhledávat vlastní projekty – přehled aktivit Oddělení pro vědu a výzkum VŠCHT Praha v podstatě nemá konce. Každý den se může objevit nápad nebo vyskytnout aktivita, která se jeví pro školu zajímavá. Vedoucí oddělení Ing. Iveta Pospíšilová si současný stav pochvaluje: „Jsme servisní oddělení jak vůči lidem „dole“, tak vůči vedení školy. Cítím se jako článek uprostřed – mezi lidmi, kteří na jedné straně něco potřebují, a panem rektorem a prorektorem.“
Jsou vysoké školy, kde servis vědeckým pracovníkům i vyhledávání projektů řeší tzv. Projektové centrum, kde se tyto činnosti sbíhají. Na VŠCHT Praha mají vyzkoušený jiný model. A s ohledem na to, že škola patří mezi českými veřejnými vysokými školami k vědecké špičce, dá se říci, že svůj podíl na tom má – jako servisní pracoviště – i Oddělení pro vědu a výzkum.
Inženýrka Pospíšilová shrnuje: „Vždycky bylo hodně poskytovatelů, a i když se dnes říká, že je jich míň, tak to není pravda. Je TAČR, GAČR, ministerstvo školství, ministerstvo zdravotnictví, zemědělství – ti mají hodně soutěží, více v současnosti vypisují ministerstva obrany i vnitra, aktivní je řada nadací včetně soukromých. Existuje spousta nabídek a příležitostí a my se vším musíme prokousat a být v obraze. Jsou samozřejmě ve škole lidé, kteří si projekty najdou sami. A my pak musíme správně zareagovat, všechno zprocesovat v režimu naší školy, aby se projekt správně podal, aby byla správně režie, to vše konzultovat s personalisty, s ekonomy; k jedné soutěži je třeba třicet podkladů... Na české projekty mám jen jednu kolegyni a vím, že jsou lidé spokojeni. TAČR a další obsahují aspekty duševního vlastnictví a tam to musíme pečlivě hlídat už v základu. Ale to samozřejmě není všechno, velký význam má zahraniční oblast, hodně práce máme s doktorským oborem studia, s habilitacemi, je toho spousta. Už čtyři roky nám například běží IGA – Interní grantová agentura. K ní jsme museli udělat webovou aplikaci, to všecko se rozrůstá, teď se například v rámci školy rozděluje 225 milionů.“
Kromě řízení celého oddělení má Ing. Pospíšilová na starosti problematiku duševního vlastnictví. Oblast, která vyžaduje nesmírnou pozornost, opatrnost i schopnost předvídat. „Jsem tady už jedenáct let a pořád mě to baví, i když práce neustále narůstá. Každý rok je něco nového. Každý má svou agendu, přibývá spolupráce s různými firmami, rozvíjí se informační systémy, ale jsem ráda, že se nám podařilo dát dohromady bezvadné lidi. Máme věci na sdíleném disku, dokážeme know-how sdílet, ještě se nám nestalo, že by mělo fatální dopad, když někdo vypadne.“

Nitky na všechny strany

Zahraniční projekty má v oddělení na starosti Ing. Anna Mittnerová a je třeba říci, že její jméno je ve škole pojem. Ať už díky jejímu přehledu přes evropské projekty, všeho kolem nich, ale hlavně pro pracovitost a určitou „zaťatost“, spíš bych to nazvala schopností jít si za svým, pokud jsem přesvědčena, že je to tak správné. Když vznikalo na VŠCHT Praha oddělení pro vědu a výzkum, přešla do něj z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd. Na popud tehdejší prorektorky prof. Moravcové napsala projekt programu EUPRO MŠMT1 a pak už šly další jeden za druhým. „Za obrovský úspěch považuji, že se v roce 2008 podařilo tehdejšímu inženýrovi – dnes profesorovi – Františku Štěpánkovi získat financování projektu CHOBOTIX2 z nejprestižnějšího evropského programu spravovaného ERC3 . Z devíti tisíc návrhů z celé Evropy byl právě on mezi třemi stovkami těch, kteří uspěli se svými projekty. Pětiletý CHOBOTIX získal obrovskou částku 1,644 mil eur. Byl to nesmírný podnět pro naši další práci.“
Paní inženýrka se ale nesoustředí jen na samotnou vědu a výzkum. Velmi dobře ví a zkušenosti z práce v obchodním prostředí to potvrzují, že bez propagace se o úspěších práce nikdo nedozví. Díky její aktivitě se škola zapojila do evropského projektu MY SCIENCE4 určeného pro mladé novináře z EU, kteří tak mohli absolvovat týdenní stáže ve špičkových laboratořích včetně VŠCHT. O úspěších školy se pak z jejich článků dozvěděli čtenáři zahraničních médií. V v rámci tohoto projektu mohla vycestovat i redaktorka z ČR a získávat zkušenosti v cizině. „Komunikace vědy je nutná, proto se zapojujeme do akcí určených pro širokou veřejnost, jako jsou Scientia Pragensis5 , proto se samozřejmě účastníme i evropské Noci vědců6 .“
Nároky na lidi kolem ní jsou velké – znalosti práva, účetnictví, managementu projektu, angličtina slovem i písmem na dobré úrovni jsou samozřejmosti. Pracovištěm prošla řada mladých žen, které – proč to neříci – tu získaly zkušenosti, možnost rozvoje a chopily se své příležitosti.
Dnes je jedním z hlavních témat, jímž se paní inženýrka a její tým zabývá, genderová tematika. Projekt TRIGGER7 – rozvoj institucionální kultury z hlediska genderové vyváženosti - je tím, co její tým zaměstnává. Projekt je plánován na čtyři roky, zhruba čtvrtinu už mají za sebou a v ruce spoustu zajímavých faktů, dokládajících, že s rovnými šancemi to ani v akademické sféře není úplně tak, jak někteří muži tvrdí…

Využít schopnosti lidí

Oddělení by se dalo označit i jako do jisté míry líheň talentů nebo pracoviště, které dokáže najít a využít na maximum schopností svých pracovníků a zároveň jim umožňuje – pokud mají chuť – naučit se spoustu nových věcí a najít si uplatnění v oblastech, o nichž by to původně nepředpokládali. Týká se to především mladých žen, které hledají buď během nebo po mateřské či rodičovské dovolené uplatnění a často touží po půlúvazku.
Mgr. Veronika Popová, Ing. Karolina Friessová, Ph.D., současná kancléřka školy Mgr. Petra Kinzlová, Ing. Marcela Grecová, Ing. Jana Veverková, Ph.D. – jejich práce ať už na doktorském studiu, habilitacích, jmenování profesorů nebo na projektech MŠMT_EUPRO II, 7.rámcového programu8 , Horizontu 2020, Amgen Teach, Chemistry Is All Around Network a dalších aktivitách je úctyhodná.
Když člověk chce, dokáže víc, než si kdo mohl představit. Inženýrka Hana Bartková, Ph.D., je manželkou manažera nadnárodní chemické společnosti, kolegy ze studií. Pokud by si někdo představoval, že dvě mateřské a rodičovské dovolené stráví prací v domácnosti, hluboce by se mýlil. „Chtěla jsem spojit rodinu a své zkušenosti z vědy a výzkumu. Viděla jsem, že je tam prostor na propojení – vím, jak funguje věda, co je výzkum a věděla jsem, že jsou peníze, které se dají využít pro pomoc vědcům. A je možné jim k tomu dělat podporu, protože administrativa je pro ně velmi zatěžující. Když člověk dělá špičkovou vědu, nemá šanci ještě zvládat vyhledávání různých podpor projektů. Škála je tak široká, že není možné, aby tohle dělal vědec vedle své výzkumné práce.
Na projektu KAMPUŠ, u inženýrky Mittnerové, se naučila, jak fungují projekty řízené Bruselem. Díky tomu, že před nástupem na VŠCHT pracovala v Akademii věd, věděla, jaká je administrativa projektů financovaných z rozpočtu České republiky. Na různých školeních, která si během rodičovské dovolené vyhledávala a někdy i hradila sama, získala takové zkušenosti v projektovém řízení, že se stala součástí týmu prof. Krýsy, který podal do Bruselu v 7. rámcovém programu návrh projektu „ INTEC“9 . Získali ho a Ing. Bartková se velkou měrou podílela na koordinaci tohoto úspěšného mezinárodnímu projektu. Na oddělení komunikace také pomáhala dávat do hromady projekty v rámci operačních programů Praha adaptabilita10 a Vzdělávání pro konkurenceschopnost11 a mnohé aktivity i koordinovala.

O peníze jde vždycky – ale nejen o ně

Inženýrka Hana Štěpánková je ekonomka, která před lety spojila svůj život s jedním z nejnadanějších vědců v oboru, dnes profesorem Františkem Štěpánkem. I ona oceňuje, že jí tahle práce umožňuje spojit péči o čtyři děti a domácnost s prací, kterou má ráda a jež jí ještě občas umožňuje, byť to zní banálně, třeba poobědvat s manželem.
„Hanka je úžasná,“ říká o ní inženýrka Mittnerová. „Když přišel ve čtvrtém roku trvání CHOBOTIXU finanční audit z Bruselu, proběhl hladce a bez výhrad“. Zúročila se tak její aktivní spolupráce s kolegy z ekonomického a personálního odboru. Téměř desítka dalších projektů, v nichž byla jako administrátor, není zdaleka všechno – koordinuje ostatní administrátory v projektech, pomáhala s finančními záležitostmi dalších projektů třeba v rámci OPPA10 a OPVK11.
“Baví mě čísla. Baví mě pomáhat lidem. Baví mě pracovat s „pestrou směsicí chytrých lidí“. Na VŠCHT Praha je poměrně hodně řešitelů evropských projektů. Velmi chytří lidé, kteří milují svoji práci (já je tak znám) a nesnášejí „papírování okolo“. Já jim svojí prací umožňuji dělat to, co je baví. Já sama nevymyslím nic převratného, ale oni možná ano a možná do toho budou mít chuť a energii, protože je neubije papírování. V tomhle vidím hlavní smysl svojí práce.“

Vazby na Brusel

Ing. Marie Kolmanová strávila většinu z posledních deseti let v Bruselu. Ať už to bylo v české styčné kanceláři12, kde se jako jedna z prvních systematicky zabývala finančními pravidly rámcových programů EU, nebo později jako diplomatka na Stálém zastoupení ČR pro EU. Když se s rodinou vrátili do Čech, hledala zaměstnání na částečný úvazek, který by jí umožňoval péči o dvouletou dceru.
“Oslovila jsem několik instituci, přičemž mým ‘favoritem‘ byla právě VŠCHT. Je to relativně malá škola s vysokým podílem vědecko-výzkumných činností a díky zájmu o evropská témata byla v Bruselu dobře viditelná. Bylo mi sympatické, že vedení školy vnímá evropské výzkumné projekty jako "vlajkovou loď.“
„Po několika dnech v novém zaměstnání přišla zpráva z Evropské komise o zahájení prvního auditu evropských projektů na VŠCHT. Byla to zajímavá zkušenost a velmi dobrá příležitost zorientovat se v systému a předpisech instituce. Audit dopadl dobře, přesto však bylo nutné udělat určité úpravy zaběhlých zvyklostí. Ve své práci se snažíme působit také obráceným směrem, poskytovat např. MŠMT či přímo Evropské komisi stanoviska a podněty o tom, co je z našeho pohledu třeba změnit či přehodnotit. Aktivně jsme se zapojovali např. do přípravy podkladů pro vyjednávání o novém evropském programu Horizont 202013. Jak už to v životě chodí, ne vše se vždy podaří. Přes veškerou snahu byla např. v oblasti vykazování osobních nákladů schválena pro evropské projekty pravidla, která neodpovídají běžné mzdové praxi v ČR. Nyní se s tím musíme poprat a implementovat tato pravidla na naši instituci tak, abychom dostáli požadavkům poskytovatele, nezvýšili administrativní náročnost a především neznevýhodnili řešitele evropských projektů.“
Kromě starosti o velkou rodinu zvládá Ing. Kolmanová i práci pro oddělení VaV. “Jsem ráda, že se neomezujeme jen na oblast klasických výzkumných projektů, ale třeba i na evropské projekty zaměřené na vzdělávání učitelů chemie. Teď administruji mezinárodní projekt z programu celoživotního vzdělávání14 a nově projekt financovaný z prostředků soukromé nadace nadnárodní firmy AMGEN15.” Toto je příklad toho, že se nám podařilo zapojit školu i do mezinárodních projektů, které motivují středoškolské učitele učit chemii novými způsoby.

Dnes už si nelze vůbec představit, že by vědečtí a akademičtí pracovníci mohli zvládat bez podpory servisních oddělení stále narůstající požadavky na projektovou administrativu a finanční výkaznictví spojené s velkou částí jejich aktivit. Spolupráce v rámci projektů, a to zejména těch zahraničních, nám přináší nejen finanční zdroje, ale posouvá školu dál hlavně z hlediska zvyšování odbornosti, umožňuje nám získávat kontakty s významnými odborníky a zvyšovat tak renomé VŠCHT nejen doma, ale i v zahraničí.

Článek napsala Mgr. Ivanka Picková na základě podpory projektu programu MŠMT EURPO II, LE12005 Odpovědná řešitelka projektu Ing. Anna Mittnerová, anna.mittnerova@vscht.cz

1 http://eupro.vscht.cz/
2 http://www.chobotix.cz/
3 http://erc.europa.eu/
4 https://www.youtube.com/user/MyScienceTv https://www.youtube.com/watch?v=d02cPBzMf7o
5 www.sciprag.cz/
6 www.noc-vedcu.cz/
7 http://gro.vscht.cz/
8 http://www.vscht.cz/veda-a-vyzkum/projekty/resene-projekty/rp
9 http://www.fp7-intec.eu/index.html
10 http://www.vscht.cz/spoluprace/skoly/projekty/step-by-step
11 http://step.vscht.cz/
12 http://www.czelo.cz/cs
13 http://ec.europa.eu/programmes/horizon2020/en/
14 http://chemistrynetwork.pixel-online.org/
15 http://www.vscht.cz/spoluprace/skoly/pro-ucitele/amgen

[iduzel] => 15759 [canonical_url] => //gro.vscht.cz/rozhovory/pospisilova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/15759 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17031] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Jana Zábranská, CSc. [seo_title] => Prof. Ing. Jana Zábranská, CSc. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => [obrazek] => Z%C3%A1bransk%C3%A1%20foto.jpg [obsah] =>

„Nenechala jsem se odradit a zkoušela jsem prosazovat to, co jsem považovala za správné.“

Rozhovor s profesorkou Janou Zábranskou

Prof. Ing. Jana Zábranská, CSc., je mezinárodně respektovanou osobností v oblasti anaerobních technologií, anaerobního čištění odpadních vod, stabilizace kalů a zpracování biologických odpadů. Působí na Ústavu technologie vody a prostředí Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. V roce 2013 obdržela Medaili Emila Votočka, kterou uděluje rektor VŠCHT Praha vynikajícím osobnostem, které se svou odbornou nebo veřejnou činností zasloužily o rozvoj chemie. V roce 2006 získala Cenu rektora za mimořádné výsledky ve výzkumu a vývoji, za práci v oblasti technologie ochrany prostředí, zejména za zavádění nových biotechnologických metod zpracování odpadních vod a energetické využití organických odpadů.

Paní profesorko, mohla byste, prosím, představit, čím se výzkumně zabýváte?

Ve svém výzkumu, a to zejména v posledních letech, se soustřeďuji na anaerobní rozklad organických látek, na speciální mikroorganismy, které umí rozkládat znečisťující nebo odpadní organické látky. Působím v Ústavu technologie vody a prostředí, kde se věnujeme ochraně prostředí a čištění odpadních vod, já se specializuji na anaerobní technologie a vztahy mezi jednotlivými mikrobiálními skupinami. Začínala jsem výzkumem aktivit mikroorganismů a nyní se soustřeďuji hlavně na vývoj technologií, které jsou následně využívány jak v čistírenství, kde se používají ke stabilizaci a k zacházení s čistírenskými kaly, tak v průmyslu, zejména potravinářském nebo farmaceutickém. Technologie jsou v těchto případech aplikovány na koncentrované průmyslové odpady nebo odpadní vody. Jednou z hlavních výhod anaerobní technologie je produkce bioplynu, který vzhledem k obsahu metanu lze energeticky využít. V poslední době nastal také obrovský rozmach bioplynových stanic. To je aplikovaná anaerobní technologie na zemědělské odpady a rostlinnou biomasu, která se ale vzhledem k nastaveným dotacím bohužel trochu „zvrtla“ nešťastným energetickým směrem. Já vždycky říkám posluchačům na přednáškách: „Dotace nikdy nemohou být ideální a vždycky křiví trh a křiví technologie, protože místo toho, aby se řešil účel technologie, tak se maximalizuje jenom energetický přínos, a tím i peníze samozřejmě.“ Dále do oboru patří, ale tím se zabývám jen částečně, řešení skládek odpadů, protože skládkový plyn, bioplyn, je také plynným produktem anaerobních organismů, který se dá energeticky využít.

V jaké fázi jste při vývoji těchto technologií? V praxi se už hojně využívají?

Ano, jsou už dlouho široce využívané. Teď už jsme v procesu intenzifikace, optimalizace a zjišťování dalších možných aplikací. V poslední době přeci jenom rozum malinko vítězil a už snad bude odklon od energetických plodin, které mohou být využity pro lidskou výživu, což je pěstování kukuřice pouze na to, aby se přeměňovala v bioplynové stanici na energii. Zkoumá se výtěžnost bioplynu různých organických odpadů, zkoumá se, jak zacházet a zpracovat různé odpady, které by končily v kompostech, což je ještě přijatelné, nebo končí, bohužel, i na skládkách.

Jak vlastně vznikla myšlenka věnovat se u nás vývoji anaerobních technologií?

To bych musela jít hodně do historie. U nás jsme se tím začali zabývat já s kolegou profesorem Dohányosem od roku 1976. Měli jsme sice omezený přístup k zahraniční literatuře, ale předpokládali jsme, že v oblasti čištění odpadních vod by to mohl být velice perspektivní směr. Moc se ale o tom ještě nevědělo. Začínali jsme nejprve s laboratorními pokusy, poté se na nás začali obracet lidé z praxe, například čistírna na odpadní vody z výroby pektinu ve Smiřicích, která je takovým naším dítětem. Výstavba této čistírny byla unikátní v tom, že projektanti z Potravinoprojektu nám v podstatě brali od ruky výsledky, které jsme měli z laboratorního modelu. V rámci ještě posledního státního úkolu se navrhovaly prototypy čtyř anaerobních reaktorů přímo na průmyslové čistírně odpadních vod v Olomouci, kterou vyprojektovali podle výsledků našich výzkumů, které jsme v malém vyzkoušeli u nás v laboratoři. Tyto čistírny stojí a fungují dodnes. Následovaly další realizace, ale to by byl dlouhý seznam.

Proč jste se rozhodla věnovat se právě tomuto výzkumnému tématu?

Rozhodování většinou není o tom, že se zamyslíte a řeknete si: „Tamto by se mi líbilo.“ Vždycky mají na rozhodování vliv okolnosti, ve kterých se nacházíte - životní stádium, poměry v ústavu, ve škole, ve státě, všechno dohromady. Nicméně já jsem se na „vodu“ dala proto, že jsem vždy měla vztah k přírodním vědám. Můj tatínek vystudoval přírodovědeckou fakultu a to byl i můj sen. Měla jsem ale určitý „škraloup“, a tak bylo velice málo pravděpodobné, že se na přírodovědeckou fakultu dostanu, zatímco dostat se na technickou školu nebylo až tak těžké. Když jsem si prohlídla nabídku VŠCHT, zaujalo mě, že se na Fakultě technologie paliv a vody učí také hydrobiologie a mikrobiologie. A i když to byla jenom část oboru, řekla jsem si: „aspoň něco z těch přírodních věd“. Tak jsem šla studovat na VŠCHT a zůstala dodnes.

Měla jste ve svém okolí nějaké vzory, osobnosti, které pro vás byly inspirací a motivovaly vás k vědecké práci?

Pro mě byl ikonou pan profesor Vladimír Maděra, který byl můj školitel na disertaci. Byl jednou z mála mezinárodně uznávaných osobností, protože tenkrát se mezinárodní styky tolik nepěstovaly, z důvodů všeobecně známých to nebylo moc možné. Byl jedním z „otců-zakladatelů“ mezinárodní vodařské asociace, která sdružuje všechny odborníky v ochraně prostředí a technologií vody. Byla to úžasná osobnost.

Jaká byla vaše cesta k vědecké profesi a práci na VŠCHT?

Inženýrské studium jsem dokončila v roce 1964. Měla jsem štěstí a dostala jsem jedinou umístěnku, která byla do Prahy, na pozici vedoucí chemické laboratoře hygieny v Hygienicko-epidemiologické stanici hlavního města Prahy. Tam jsem se trochu „rozkoukala“, byla jsem tam jenom jeden rok, protože za mnou přišel pan profesor Vladimír Sládeček, hydrobiolog z našeho ústavu, a nabídl mi, abych u někoho dělala disertaci, tenkrát se tomu říkalo aspirantura. Nicméně já bych byla bývala zůstala na škole hned, kdyby to bylo možné. Chtěla jsem se věnovat vědecké práci, bavilo mě to, něco koumat, velice mě bavila práce v laboratoři. V té době ale byla povinnost pro absolventy technických škol nejprve absolvovat minimálně tři roky praxe. Protože jsem ale měla červený diplom tak mi pan profesor řekl, že nemusím. Okamžitě jsem nechala hygienu hygienou a vrátila jsem se do školy. Moje navrhované téma dizertace bylo ale propojené s jiným, které se ale neuskutečnilo. Proto jsem dostala nové téma, které potom vedl profesor Maděra. Aspiranturu jsem ukončila v srpnu 1968, obhajovala jsem v lednu 1969 a v roce 1970 se mi narodil první kluk.

Co vás na vědecké práci nejvíce lákalo?

Já jsem takový zvídavý a kutilský typ a pořád musím něco nového vymýšlet. V praxi to byla trošku rutina, práci jsme měli víceméně hodně dopředu naplánovanou, jako kdy se jede na fenoly na Vltavu, kdy se dělají bazény a kdy vodojemy. Komunální hygiena měla jasný plán, jak hlídat epidemiologickou situaci v různých vodních zdrojích. Zatímco ve škole jsem si mohla vymýšlet, co budu dělat, a byla jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne.

Co považujete ve své profesní kariéře za svůj největší úspěch?

Nemůžu říct, že jde jenom o „můj úspěch“, protože člověk nikdy nic neudělá sám, pokud není génius a nevymýšlí jako Einstein. Vždycky je to týmová práce. Já jsem měla paradoxně štěstí, že jsme v určité době ve škole byli s kolegou najednou postaveni před hotovou věc, kdy výzkum, který jsme dělali a ve kterém jsme chtěli pokračovat, byl direktivně přesunut jinam. Tenkrát se nikoho moc neptali, vedoucí prostě rozhodl. Chvíli nás to samozřejmě mrzelo, ale přemýšleli jsme, co dál. A právě tak vznikla myšlenka vrhnout se na anaerobní technologie. To, že jsme se dostali relativně na vysokou úroveň, že jsme byli užiteční a potřební pro zavádění prvních anaerobních technologií do praxe, považuji za velký úspěch. Také to, že stále, pokud v praxi něco potřebují, tak přijdou a chtějí konzultace, spolupracovat na projektu a podobně. Považuji za úspěch, že pořád ještě v tom oboru dokážu něco říct a řešit problémy, které se v praxi objevují.

Dnes je téměř povinností pro kariérní rozvoj ve vědecké profesi vyjet do zahraničí. Jaká je vaše zkušenost se zahraničními pracovními či studijními pobyty?

Pociťuji jako celoživotní hendikep, že rok 1989 přišel pro mě moc pozdě. Například i kvůli angličtině vím, že mi chybí delší pobyt v zahraničí, který by mi pomohl jazyk si aktivně osvojit. Stihla jsem absolvovat alespoň dva krátkodobé zahraniční pobyty, v době kdy už mi bylo skoro padesát. Hodně mi to přineslo. Byla jsem v laboratoři energetického výzkumu v Bologni v Itálii a na stáži v City College v New Yorku. My jsme měli dříve vždy pocit takových „outsiderů“, ale na pobytu v Itálii jsem zjistila, v čem je naše výhoda. Tady jsme byli šťastní, když se nám podařilo výjimečně získat kvalitní přístroj pro výzkumnou práci. Měli jsme naše laboratorní přístroje, které nebyly příliš kvalitní, člověk musel umět s nimi pracovat a vědět co potřebují, „hýčkat“ si je. Všechno jsme si v podstatě dělali na koleně. Když něco nebylo dostupné, museli jsme vymyslet náhradu. A toto se venku ukázalo jako obrovská deviza. Byli jsme schopni vyřešit jakýkoliv problém inovativně, zatímco oni čekali na servis, měli ke všemu přístup a mohli si potřebné vybavení objednat, vlastní myšlenkový vklad tak byl trošku potlačený. Díky tomu jsme zjistili, že teda rozhodně nejsme „outsideři“ a že rozhodně, co se týče znalostí a schopností, jsme minimálně na stejné úrovni, ne-li výše. To je možné nakonec vidět i z toho, že naši absolventi, kterým se povedlo dostat se do zahraničí dříve, byli vždycky okamžitě na špičce.

Pozorujete i dnes takto inovativní a kreativní přístup u vašich mladších kolegů a kolegyň nebo u studujících?

Dnes už se západním zemím hodně přibližujeme. Dříve jsme měli na VŠCHT sklad, který byl plný různých částí aparatur, chemikálií a chemického skla. Když někdo něco potřeboval, tak si potřebné našel a sám sestavil. Dnes to už pomalu upadává. Místo toho si vezmete katalog a jednoduše si přístroj objednáte, což trošku brzdí aktivní přístup, ale samozřejmě že při výzkumu musíte řešit často nestandardní situace. Studenti, kteří zůstávají na doktorském studiu, jsou velmi schopní a v mnoha směrech velice šikovní a tvůrčí.

Vedle vlastností, které jste zmínila, jaké další by podle vás měl mít vynikající, úspěšný vědec nebo vědkyně?

Musí být zvídavý, musí chtít dozvídat se neustále nejnovější informace a mít schopnost s nimi pracovat, třídit je, posuzovat, a poté si dokázat vybrat směr výzkumu, který je perspektivní. Důležité je mít trpělivost a píli. Pokud si vytyčí cíl, je nutné vytrvat a nenechat se odradit problémy, které se objeví.

Jaké vlastnosti vám pomohly dosáhnout vašich cílů a úspěchů?

Určitě zvídavost a také tvrdohlavost. Několikrát se mi stalo, že jsem si něco naplánovala, už to napůl rozjela, a když jsem potřebovala souhlas, tak se to vedení z nějakých důvodů nelíbilo a ten úkol byl zatrhnut. Ale já jsem si prostě řekla, že to za to stojí, a pracovala jsem dál, bez ohledu na zákazy, protože jsem v to věřila. Nenechala jsem se odradit, a zkoušela jsem prosazovat to, co jsem považovala za správné. Nakonec se o výsledcích mé práce začalo mluvit a dostalo se mi i pochválení.

Změnila se v tomto situace ve vědě po roce 1989? Jak dneska hodnotíte možnosti prosadit si své téma, výzkum, na kterém chcete pracovat?

Je to samozřejmě jiné. Tenkrát to bylo dost neurčité, byly obrovské státní úkoly, do kterých se vešlo v podstatě cokoliv. Pokud to někomu nevadilo nebo nechtěl vaše téma pro někoho zasloužilejšího, nechali vás dělat, co jste chtěla. Dnes je to horší, protože financování výzkumu je velice závislé na grantových soutěžích. Můžete si vymyslet krásný výzkum, který by byl účelný a užitečný, ale když na to nedostanete grant, nemůžete jej realizovat.

Financování výzkumu je provázané s tím, jak a co je na výzkumné práci hodnoceno…

O tom mi ani nepovídejte. Ale řeknu vám moji poslední zkušenost. Dozvěděli jsme se, že Technologická agentura, která financuje výzkum, minulý rok změnila v průběhu řešení grantu podmínky hodnocení výsledků. My jsme se o tom však dozvěděli pozdě, nemohli jsme tudíž požádat o změnu. Je to tak, že když podáváte grantový projekt, potřebujete zhruba vědět, čeho chcete dosáhnout, máte nastudováno, něco už orientačně odzkoušeno, ale samotný výzkum probíhá až při řešení projektu. Dopředu nevíte, co se vám podaří. Přitom to musíte mít na pět let naplánováno „do puntíku“. Logicky, když nevíte, co vám vyjde, tak slíbíte jen výstupy, které můžete garantovat. Ale pak nastane situace, že vám to jde velice dobře a uděláte i práci navíc. S tím máme teď problém, protože jsme vypracovali jeden článek nad rámec projektu. To mi přijde úplně absurdní. Výzkumná práce se nedá přesně naplánovat. Hodnocení výstupů se mi zdá trošku vzdálené tomu, jak funguje vědecká práce.

Jak je nastaven systém hodnocení vědecké a pedagogické práce na VŠCHT, od kterého se odvíjí jak financování výzkumné činnosti, tak možnosti dalšího kariérního postupu?

Hodnocení pedagogické práce je úplně jiná záležitost. Co se týká vědecké práce, škola používá systém hodnocení, který je určený pro všechny vysoké školy. Nicméně já velmi oceňuji přístup našeho děkana, který prohlásil, že bude brát zřetel nejenom na to, co se počítá, což jsou body v RIVu, ale i na články ve sborníku nebo na přednášky v českém jazyce. Někdy to totiž vypadá, jako kdyby nechtěli, abychom učili i českou odbornou veřejnost, protože když uděláte přednášku v češtině pro české publikum, tak se vám to vůbec nepočítá, podle systému RIV je to nula bodů. Velmi si cením toho, že si u nás někdy uvědomují, že vědecká práce není jenom o počtu článků v impaktovaných časopisech a mezinárodním ohlasu.

A jak je hodnocena pedagogická práce?

Hodnotí se například, kolik má člověk jako školitel doktorandů. Ale jinak, myslím, pedagogická práce moc ohodnocená není. Navíc, když je třeba učit, tak to přidělí ženě.

Z jakého důvodu?

Já mám pocit, že to muže tolik nebaví a že to považují za ztracený čas. Ženy do výuky vnášejí ženský pohled, protože ve studentech vidí děti. My takto i o studentech hovoříme, jako o „dětech“, i když už to dávno děti nejsou. V mém případě by mohli být skoro moje vnoučata. Člověk se snaží studenty jednak zaujmout, jednak pozoruje, jak reagují, jestli si třeba zapisují nebo jestli se ptají. Prostě kontakt studenta a přednášejícího je těsnější, když vyučujícím je žena, která dokáže více reagovat na detaily ve svém okolí, zatímco muž si jde za tím svým.

Čím si myslíte, že jsou rozdíly v přístupu mezi ženami a muži způsobené?

Já si myslím, že to je založením. Měla jsem vždy kolem sebe spoustu kolegů – mužů, taky mám jednoho doma (úsměv) a zjišťuji, že je tolik nezajímají detaily, ani je tolik nevnímají. Spíše si všímají hlavní myšlenky, hlavního proudu. Také nemají tolik empatie. Přesně nevím, jak to vysvětlit, ale podle mého pozorování vidím, že žena dokáže myslet a dělat spoustu věcí naráz, zatímco muž toho schopný není. Je to dané i uspořádáním organismu, fungováním hemisfér a tak dále, ale stejně tak historickým vývojem, rozdělením úloh a činností mezi ženami a muži ve vývoji lidstva.

Co vás konkrétně na učení baví?

Já jsem vždycky chtěla učit, ale bohužel jsem se k tomu dostala později, než bych chtěla, ale baví mě to dodnes. Baví mě kontakt s mladými lidmi, mít možnost někoho vést, ukazovat mu cestu, motivovat je a podnítit v nich o něco zájem.

Jak se mění postavení žen ve vašem oboru? Změnilo se za dobu, kdy působíte na VŠCHT?

Mění se už jenom kvůli tomu, že se zvyšuje podíl dívek mezi našimi studenty. Já jsem byla v ročníku sama, na celé fakultě jsme byly tři.

A jaké to bylo být jenom jedna ze tří dívek na celé fakultě?

Já jsem to tak nebrala. My jsme byli všichni jedna parta. Kluci nás nebrali jako holky, ale jako parťačky. Dodnes se vídáme a je to fajn, když se sejdeme, úplně se odvážeme jako za studentských let. V mém oboru byla jediná profesorka, paní profesorka Julie Hamáčková, se kterou jsem se potkala, když mě přijali na aspiranturu. Dokonce jsem s ní seděla v jedné místnosti. Hezky jsme si spolu povídaly, byla moc fajn. Pravda je, že byla trošku atypická, byla snad první absolventkou technických vysokých škol u nás. Mohla se vědě a škole více věnovat, protože se nevdala, neměla děti, starala se o svého nemocného bratra, ale měla více času a příležitostí. Tím, jak byla výjimečná, byla vnímána jako velká osobnost v podstatě už od začátku. Byla ale jediná. Nemyslím si, že by před rokem 1989 některá z mých kolegyň, a ani já, měly aspirace posunout se na vyšší pozice, protože se to ani nepředpokládalo.

Vy jste teprve druhou profesorkou u vás na fakultě za celou historii školy. Myslíte, že v tom hrály roli i politické důvody, jak jste zmínila, nebo i právě to, že se kariérní postup ani u žen neočekával?

Jednak to byly politické důvody a jednak to bylo dáno i tím, že ženy byly na pozicích, které z výzkumného hlediska byly spíše práce rutinní, a které tudíž nepřinášely moc nové výsledky. Nicméně tu rutinu někdo dělat musel. Měli jsme na ústavu dvě vynikající analytičky, a dokonce jedna z nich je hlavní autorkou souboru analytických metod v technologii vody. Její práce je dodnes analytickou „biblí“, podle které se dělá analytika ve vodě všude. Ale o tom, že by jí nabídli habilitaci, se tenkrát vůbec neuvažovalo.

Jak je tomu dnes? Změnily se u vás ve škole podmínky pro profesní uplatnění a kariérní rozvoj žen?

Myslím si, že je to lepší než dříve, protože si každý může jít za svým cílem, ať je to muž, nebo žena. Nebrzdí vás jenom pro to, že jste žena. Ale myslím si, že v nás ženách stále trochu přetrvává to, že se musíme hodně „vyhecovat“, kdežto u mužů je hodně samozřejmé, že chtějí jít nahoru.

Ženy si tolik nevěří. V tomto směru může škola nabízet různé podpůrné aktivity, další vzdělávání či mentoringový program, podporovat ženy v kariérním rozvoji…

Podpora žen v kariérním rozvoji a růstu je strašně fajn, ale zároveň je důležité, aby si i druhá část lidstva uvědomila, že to máme na světě daleko horší a těžší, protože starost o děti vždycky bude hlavně na nás. Když máte malé dítě, nemyslíte na výzkum. Nutně přijde přestávka ve vědecké práci. Pokud ovšem na to mít děti nerezignujete, což by byla zase škoda. Když se vrátíte, chvíli trvá, než zase najedete na původní úroveň, musíte tak trochu začít znova. Ostatní si to ale neuvědomují a dívají se na vás trochu „spatra“ kvůli tomu, že jim najednou nestačíte. Někteří si to ani nechtějí uvědomovat. Stále platí „jdi k plotně a starej se o děti“. Teď jsem trošku přeháněla, v akademickém světě to není tak hrozné, ale jinde určitě. Vím, jak je pro ženu těžké se prosadit v organizaci, kde vládnou samí muži. Nikdy se nedostane do vedoucí pozice, a pokud ano, je výjimkou, nebo je to v nadnárodní společnosti, kde rozhodně neřeší, že i žena má ambice a usiluje o vedoucí pozici. Zajímá je jenom to, jak je schopná a co umí. Jinde, když se rozhoduje o obsazování vedoucích pozic, dívají se jenom po schopných mužích.

Protože ti jsou vidět…

Ti jsou vidět. Když mě nominovali poprvé do vědecké rady, přišla jsem na jednání a zjistila, že jsem tam jediná žena. Nedávno jsem byla na oponentuře jednoho úkolu. Když se tam sešla oponentní rada, předseda pan profesor Masák řekl: „Ale konstatuju, že jsme strašně genderově nevyvážení,“ protože jsem tam zase byla sama.

Vnímáte to jako přínosné, když jsou vědecké rady a jiné rozhodovací orgány právě „genderově vyvážené“?

Ano, určitě je to přínosné.

A čím to tedy je, že je stále tak málo žen ve vedení?

To souvisí s tím, že se a priori ženy považují za méně schopné, aniž si uvědomují proč. Je to dlouhodobá, historická tradice. Bude to stát ještě hodně práce, než se to u nás trošku změní. V tom akademickém světě už se to mění, například nyní už máme na fakultě jednu proděkanku. Ale jde to pomalu. V tomto jsme dost pozadu za západními společnostmi, kde se už dávno na tento problém upozorňuje. Bez toho se nic nezmění, musí se o tom mluvit. Fungují myšlenkové stereotypy, které vnímáme ze všech podnětů z reálného světa. Rozhodně si nemyslím, že by muži byli zlí nebo že by ženy do vedení nechtěli. Jim to nedochází, a právě proto je důležité na to upozorňovat a říkat, že to není správné a že by se nad tím měli zamyslet. Bude to ale ještě několik generací trvat než se situace zlepší.

Jaká je vaše osobní zkušenost? Říkala jste, že jste začínala a dodnes hodně spolupracujete s kolegou, panem profesorem, a ten vás vždycky bral jako parťáka…

Ten mě bral jako parťáka, protože mě taky potřeboval. Kolegové, lidé, se kterými jsem se ve své kariéře potkávala, mě docela brali. Nevím, jestli už na mě byli zvyklí (úsměv), ale naštěstí jsem nikdy nezažila, že by mi dávali najevo, že jsem žena a tak na to nemám.

Abychom nemluvily jenom o práci, řekněte, co ráda děláte ve volném čase? Co vás baví kromě vědy?

Mě právě věda moc baví. Někdy je mi skoro líto, že už je mi tolik roků, protože dnes jsou pro vědeckou práci mnohem lepší podmínky a je tolik možností. Když si jen vzpomenu, jak jsme například sháněli literaturu, chodili jsme po knihovnách, dělali si výpisky z knih. Teď si zadáte klíčová slova do databáze, vyjedou vám články, seznam citací… Máte možnost širšího rozhledu, co se kde ve světě děje. Já bych měla spoustu nápadů na další směry výzkumu, ale to už asi nestihnu. Jak říká můj muž, to by mě museli odstřelit, abych přestala něco dělat. Snažím se pomáhat mladým, teď budu dávat dohromady aspoň podklady ke grantovému projektu, který už si podají oni sami. Mám poloviční úvazek, ještě na dva roky, čili do pětasedmdesáti, a pak už to asi zabalím. Neslibuju ale, že úplně. Je důležité mít možnost pokračovat, i když za tu práci ani nic nechcete, ale mít možnost být v kontaktu s mladými lidmi ve škole, mít přístup k univerzitním databázím a podobně. Můžu pokračovat, třeba jenom psát a pomáhat druhým. Do budoucna by se mi to takto líbilo.

A zbývá vám čas i na nějaké jiné aktivity? Co ráda děláte, když nepracujete?

Můj tatínek koupil v padesátém roce, to mi bylo osm, starou roubenku v Krkonoších, kterou jsem po jeho smrti zdědila ještě jako dítě. Starost o roubenku nakonec přerostla v můj velký koníček. Představte si udržovat starý domek v tehdejší době, kdy můj muž byl na fyzikální chemii, oba jsme začínali jako aspiranti, já jsem měla výplatu devět stovek, on měl asi tisíc čtyřicet. Nebyl žádný materiál, tak jsme to různě „flikovali“, starali jsme se a vlastníma rukama a z dostupných prostředků jsme ji udržovali, aby nespadla. Začala jsem se kvůli tomu zajímat o lidovou architekturu a nábytek, chodila jsem na výstavy, a dokonce jsem sama začala nábytek restaurovat. Další můj koníček je čtení. Čtu jak divá. V zimě ráda lyžuju, v létě se starám o zahrádku a ještě mám výtvarný koníček, ráda šiju.

Dařilo se vám vždycky zvládat všechno dohromady: práci, rodinu, mít čas sama na sebe a na své koníčky i v době kdy byly děti malé?

Samozřejmě, že nejde dělat vše najednou. Byla období, kdy byly vyšší nároky rodiny. Věnovala jsem se rodině, ale měla výčitky svědomí, že nejsem tolik ve škole. Nebo naopak, hodně jsem pracovala, něco mě pohltilo, a zase jsem šidila rodinu a měla výčitky, že se jí moc nevěnuji. Naplno oboje dělat nejde, to by musela být žena génius, ale možná, že takové jsou. Já to neumím, protože když něco dělám, tak se to snažím dělat pořádně a naplno.

Jak dlouho jste byla doma s dětmi bez kontaktu s prací?

Snažila jsem se být co nejméně, což může být posuzováno i tak, že jsem byla trošku sobecká a chtěla jsem rychle zpět do práce. Bylo to ale i kvůli financím. Vracela jsem se asi po půl roce a s dětmi mi hodně pomáhala maminka a teta.

V tom byly podmínky jiné než dnes, například fungovaly jesličky, školky byly dostupné…

Byly jesličky, ale já je využila, až když byly děti větší, ve dvou a půl, třech letech. Maminka a teta mi pomohly překlenout období, než jsem je mohla dát školky. Také jsem měla úžasné kolegy, kteří mě podporovali a pomáhali.

Určitě také pomůže, když se do péče o děti zapojí i tatínkové.

Ano, to je opravdu veliký rozdíl. Například můj syn i zeť se k tomu staví naprosto rovnocenně. Hlídají, přebalují, krmí z láhve… Můj muž se bál o naše děti starat, když byli ještě úplně malinké. Ale když byly větší, moc mi pomáhal. Dneska se na pečující otce společnost dívá jinak. Už není ostuda, když jede muž po ulici s kočárkem nebo jde s dětmi k doktorce, když jsou nemocné.

Když se ohlídnete zpátky, myslíte si, že vědecká profese byla dobrá volba? Neměnila byste?

Ne. Rozhodně ničeho nelituji a myslím si, že za mnou i něco zůstane. Nikdy jsem do školy nechodila z „musu“, naopak jsem měla problém odcházet včas z práce domů. Ráda bych tu ještě byla, ještě bych ráda něco dělala. Nyní mám sice jen poloviční úvazek, ale v podstatě jsem někdy v práci více než na celý. Ráda věci dotahuji do konce a dělám je pořádně a na to je potřeba čas. A co bych dělala doma? Je to lepší vyplnění důchodcovského času než chodit někam na univerzitu třetího věku nebo hledat jiné aktivity, jak zaplnit volný čas.

Na závěr, co byste vzkázala mladým ženám, které jsou na začátku své vědecké dráhy anebo teprve o vědecké profesi uvažují?

Aby se nebály a šly do toho. A aby se nepodceňovaly.

Děkuji Vám velmi za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Hana Víznerová

Jazyková korektura: Alena Ortenová

[iduzel] => 17031 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/rozhovory/17031 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/17031 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15761] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Jitka Moravcová, CSc. [seo_title] => Prof. Ing. Jitka Moravcová, CSc. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

„Dnes už se mohu věnovat tomu, co mě ve vědě baví.“

Rozhovor proběhl v srpnu 2014.

Prof. Ing. Jitka Moravcová, CSc., se narodila v roce 1950 v Praze. Vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích, obor organická technologie. Od roku 1980 působí na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde v letech 2000–2005 vykonávala funkci vedoucí Ústavu chemie přírodních látek. Akademický titul profesorky v oboru organické chemie získala v roce 2005. V období 2005–2007 zastávala funkci prorektorky pro vědu a výzkum. V období 2010–2011 působila jako proděkanka pro pedagogiku na Fakultě potravinářské a biochemické technologie. V současnosti prof. Moravcová vyučuje na Ústavu chemie přírodních látek a věnuje se vědecké činnosti. Jejím hlavním odborným zájmem jsou sacharidy a jejich role v buněčném rozpoznávání. Je členkou několika vědeckých a oborových rad a je zapojena do řady projektů s přesahem do vědní politiky. V současnosti je hlavní odbornou garantkou v pořadí již druhého IPN MŠMT „Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací“.

[ikona] => [obrazek] => Moravcova.jpg [obsah] =>

Mohla byste mi na úvod laicky vysvětlit, čím se výzkumně zabýváte?

Já se od začátku zabývám organickou chemií. Když jsem studovala v Pardubicích a dělala tam doktorát, věnovala jsem se fyzikální chemii v organické chemii, to znamená studiu kinetik, mechanismů reakcí a podobně. Když jsem přišla v roce osmdesát do Prahy, začala se dělat syntetická chemie v oblasti cukru. A takový cíl je příprava látek, které by mohly mít nějakou biologickou aktivitu, protože by byly selektivní po interakci s nějakým receptorem a mohly by se výhledově používat jako léčiva. Ale je to základní výzkum, čili ten praktický cíl je hodně daleko.

O jaké léčbě se bavíme?

Hlavně jde o protibakteriální a protivirové látky. To, o čem mluvím, je takzvaný sacharidový kód, kdy jedna buňka má ve své buněčné membráně protein nebo lipid a na konci má nějaký oligosacharid. To je takový kód a druhá půlka má receptor, lektinový protein, který přečte informaci zašifrovanou v cukru, a buď dojde k rozpoznání, nebo nedojde. To je první věc, která se uplatňuje, když je organismus napadený patogenem, a ten patogen musí vědět, kam se má uchytit. Když se zabrání této interakci, onemocnění vůbec nepropukne.

To je velice šikovný mechanismus.

Je to velice šikovný mechanismus, ale není to tak jednoduché, protože ta interakce musí být specifická. Přitom mnoho těch oligosacharidů obsahuje třeba manózu a fukózu, takže tam musí být něco, co tu specifitu řídí. Tím se zabýváme v současné době.

Jak konkrétně váš výzkum probíhá?

Jsme v laboratoři a vaříme. Vaříme to, čemu se říká mimetika čili nápodobu těch cukrů. Normálně je v oligosacharidu vazba přes kyslík a ta je hydrolyzovatelná, kdežto my tam místo kyslíku máme CH2 skupinu, která je nehydrolyzovatelná. Taková látka je stabilní, přežije žaludek, přežije enzymové působení v těle. A tyto cukry vážeme na nějaké základní lešení, dalo by se říct. Těch cukerných jednotek je tam mnoho a dochází k mnoha interakcím. Zároveň tou substitucí můžeme měnit intimní okolí kolem cukru. Substituujeme třeba nějaký dlouhý řetězec, polární, nepolární, a pomocí toho chceme studovat, jak jsou dané interakce selektivní. A protože my lektiny neumíme, spolupracujeme s paní profesorkou Wimmerovou z Masarykovy univerzity v Brně. Ona pracuje na CEITECu, kde ty lektiny dělat umí, umí je charakterizovat, umí je izolovat, čistit a umí studovat ty interakce. Takže je to ve vzájemné spolupráci.

Co vás na vědě nejvíc baví?

Co mě nejvíc baví? Nejmíň mě baví psaní projektů a publikací, když začnu z toho druhého konce. Nejvíc mě baví vlastní práce. Je to hrozně zajímavý, protože je to taková detektivka. Je to příběh, který někde začne, někde vyvrcholí a někde končí. Vždycky říkám studentům: Jste první na světě, kdo má tuhle sloučeninu v ruce, doposud ji ještě nikdo nikdy nepřipravil. To je na tom hezký – objevování nového, neznámého, rozšiřování znalostí, obzorů, když se něco povede vysvětlit, přijde se na nápad, přijde se na to, v čem je chyba a třeba taky jak ji odstranit. To mě baví nejvíc.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Tak to nevím. Asi bych sebe charakterizovala jako takového průměrně úspěšného vědce, ani špička, ani propadák, slušný průměr, což je docela dobrý. Vést studenty, které jsem vychovala, to je veliký úspěch, protože se nám vracejí, dávají zprávy, kontaktují nás a vyprávějí, jak se mají, přijdou i s dětma… Další věc: možná že jsem nakonec dosáhla i jistého stupně ocenění mých výsledků tím, že jsem se stala první profesorkou organické chemie v České republice a měla jsem možnost projít si i různými funkcemi. To dříve bylo nemyslitelné. To přišlo až po roce 89, kdy už funkce nejsou na doživotí, ale jenom na nějaké funkční období. Asi tyhle tři věci. Dobrá, solidní vědecká práce, vychovaný dobrý lidi a jistý úspěch nějakého uznání, to, že jsem se dostala do různých funkcí.

Jaké vlastnosti myslíte, že vám k tomu dopomohly?

Klidná, tichá, nenápadná - říkali o mně na základce, tak to už není pravda. Asi pracovitost, důslednost, ochota udělat něco navíc, z hlediska časových, ale i intelektuálních. Zaťatost možná. A asi jsem taky trochu drzá…

Cílevědomá.

Spíš bych řekla, že jsem drzá. A pravda je, že čím je člověk starší, tím je drzejší.

Protože si to může dovolit…

Nevím, jestli si to může dovolit, ale já si říkám, kdy by měl člověk říkat pravdu než na sklonku své kariéry.

Jaké vlastnosti člověk potřebuje, aby ve vědě vydržel? Protože člověk může být chytrý, ale ne vždycky to stačí.

Ta pracovitost tam pořád je, cílevědomost, systematičnost, zápal, nadšení, musí ho to bavit. Věda musí bavit – to bych řekla, že je základ. A zvídavost, člověk musí být zvědavý, jak to dopadne.

Jak jste si vůbec na počátku vybrala obor, který chcete dělat?

V mém případě to byl blesk z čistého nebe, protože u nás v rodině nikde žádný chemik široko daleko není. Já jsem studovala chemickou průmyslovku v Pardubicích. Už po deváté třídě jsem měla jasno, že chci dělat chemii. Pro organickou, pro tu jsem se rozhodla až na vysoké škole.

Měla jste Malého chemika nebo něco podobného?

To jsem teda neměla. Doma jsem pokusy nedělala, ale ve škole se mi samozřejmě hrozně líbily.

Měla jste nějaké vzory, které pro vás byly důležité?

Na základce učitelka, Plesníková se jmenovala, byla přísná, ale to byl asi ten základ, a pak na průmce v Pardubicích. Průmyslovka byla vždycky skvělá a navíc v době, kdy jsem tam studovala, tam učili takoví staří profesoři, protože se rušila průmyslovka v Kolíně, po válce se rušila víceletá gymnázia a spousta těchhle učitelů přešla na tu průmyslovku. Studium tam bylo naprosto úžasný. Přišli jsme i do praxe, do provozu, všechno jsme viděli – a neodradilo mě to! A pak jsem v Pardubicích dělala doktorát u profesora Večeři, což byla osobnost, která mě opravdu ovlivnila, že jsem si tu organiku skutečně vybrala i pro další život.

Kolik vás na průmyslovce bylo holek a kluků?

Ve třídě nás bylo třicet dva a nás holek bylo osm, zbytek byli kluci. Jedna třída byla dokonce jenom chlapecká. Studia to ale byla opravdu skvělá. Někdy když se dívám na filmy jako Cesta do hlubin študákovy duše, tak je to hrozně podobné tomu, jak to vypadalo v Pardubicích na průmyslovce.

Takže jste se tam nesetkávala s nějakými předsudky vůči dívkám?

Samozřejmě že ano. Tenkrát to bylo jiný. Já jsem tam začala studovat v roce 66 a končila jsem v roce 1970. Ti staří kantoři se přece jen na holky dívali trošku jinak než na kluky, ale nijak to nevadilo. Spíš to dělalo starost mým rodičům – ženská a chemie! Jak to jde dohromady? Protože jsem měla vždycky samé jedničky, mohla jsem si vybrat školu, jakou jsem chtěla. Tatínka hlavně zajímalo, jestli mám v mém oboru jako žena nějakou perspektivu.

Ukázalo se, že velice slušnou.

Tak na poslední chvíli ano (vesele).

V dnešní době vidíme nárůst zastoupení žen mezi studujícími vysokých škol, včetně VŠCHT, nicméně to se neprojevuje v akademické dráze. Když se podíváme na vedoucí pozice, je v nich zastoupení žen v ČR nejnižší v Evropě.

Ano. Myslím ale, že nejsme úplně jediná škola, že u technických škol je to asi docela běžná záležitost. Je to škoda, protože chytrých a schopných žen je hodně. Nebo hodně: je jich dost i u nás na škole, ale ony tu šanci být v nějaké funkci nedostanou. Já ráda vyprávím tento příběh: od roku 2000 do roku 2005 jsem byla vedoucí ústavu. Když nastupoval nový rektor, což bylo v roce 2001 nebo tak nějak, tak na kolegiu děkana, kde jsou samozřejmě samí muži, se jednalo o tom, kdo půjde do vědecké rady školy a sepisovaly se tam návrhy. Když to skončilo, děkan řekl: „Tak kandidátku už máme hotovou, uvidíme, koho si pan rektor vybere.“ A já jsem na to řekla: „No a už jste se tam, pánové, napsali všichni?“ My jsme v té době byli jediná fakulta, která měla profesorky ženy – a nenavrhli ani jednu! Co profesorka Demnerová, profesorka Králová, profesorka Hajšlová? Tři odbornice, dámy, profesorky. Ani jednu. Pak děkan říká: „No Jitka má asi pravdu,“ tak tam napsali všechny tři. A jestlipak víte, koho si pan rektor vybral?

Muže.

No samozřejmě. Profesora Rumla, který v té původní nabídce nebyl, má stejný obor jako profesorka Demnerová. Ne že bych já nechtěla profesora Rumla, v současnosti je to náš děkan a je skvělý, já bych ho ve vědecké radě taky chtěla. Ale po mnoho let jsme měli jednobarevnou velkou vědeckou radu.

Problém není nutně v tom, že by ti muži nebyli kvalitní, ale že jsou stejně kvalitní ženy, které se tam nedostanou.

Ano, protože ti stejně kvalitní muži je tam nepustí.

Které okamžiky považujete ve své vědecké dráze za rozhodující, které vás posunuly dál?

Každopádně rok 89, když bych to vzala z tohoto koutu, protože se otevřely úplně nové možnosti spolupráce a člověk byl motivovaný pracovat podstatně víc. My jsme se v té době transformovali z vědeckého pracoviště na vědecko-pedagogické, takže přišel jiný typ práce, dělali jsme výukové materiály, skripta, připravovali jsme si předměty, akreditovali. Byl to zase úplně jiný náboj. To bylo hodně důležité.

V jaké životní fázi jste v té době byla?

V roce 89 mně bylo 39, takže to už by měl být člověk ve fázi, kdy rozdává zkušenosti, ale ty já jsem moc neměla, protože jsem předtím měla malý dítě, rodinu, manžela, což mě i trošku limitovalo. Druhá věc, která mě limitovala, bylo, že nikdy jsem nebyla na žádné stáži v zahraničí. Ze stáže si člověk přiveze kontakty s vrstevníky, kteří tam jsou a kteří se vzápětí stanou vědeckými pracovníky a pak jde všechno jinak. Toho jsem já bohužel nebyla účastna, protože Honza, syn, byl malej. Narodil se, když mi bylo skoro třicet, manžel byl starého typu, takže starost o rodinu ležela především na mně. Nestěžuju si, ale neměla jsem možnost někam na půl roku vyjet, protože to z rodinných důvodů dost dobře nešlo. To byl velký hendikep. Takže rok 89 mi nepřinesl možnost začít hned spolupracovat s někým v zahraničí, navíc jsme dělali jiné věci, takže to přišlo až později, když jsme se dostali do evropského projektu. V roce 89 jsem tedy nemohla jet nikam na zahraniční stáž. A pak, nebude to znít asi moc dobře, ale když už byl syn velkej, to znamená řekněme po roce 2000, když už nepotřeboval žádnou péči a posléze se i odstěhoval, jsem se já rozvedla, a tím mně odpadly veškeré starosti o rodinu a mohla jsem zase žít zpátky tím životem jako na začátku a věnovat se tomu, co mě baví. Řekla bych, že to byl další důležitý moment, protože jsem na to měla čas, měla jsem na to myšlenky, měla jsem nápady.

Takže se vám rozvod přihodil v pravý čas…

Víte co, ono se říká, že konec něčeho je začátek něčeho nového…

Ještě k těm zahraničním stážím. Mobilita se dneska stala skoro takovou povinnou součástí vědecké dráhy, pokud to člověk myslí vážně…

Samozřejmě. U nás studenti mohou vyjíždět už v magisterském studiu, mohou vyjíždět v doktorském studiu. Musím říct, že obecně škola na tohle docela dobře dbá. U nás na pracovišti taky. Nás čeká velká lidská obměna, protože jsme ústav, kde je nás asi čtyři nebo pět profesorů nad šedesát i víc, a je požadavek, abychom přijali někoho mladého, perspektivního, kdo má za sebou nějakou stáž, nejlépe v zahraničí, a pokud ne v zahraničí, tak aspoň na nějakém ústavu Akademie, aby měl zkušenosti i odjinud. To bylo vidět i na tom mém přístupu, když jsem přišla do školy z Pardubic. Já jsem tu pražskou školu vůbec neznala, lidi jsem neznala. Ta komunita byla tenkrát poměrně uzavřená, takže někoho odjinud mezi sebe moc otevřeně nevítala. Nemůžu si stěžovat, ale chvílemi to bylo cítit. My teď opravdu chceme zahraniční zkušenosti, nejsou-li, tak alespoň nějakou práci v mezinárodním týmu, zkušenosti z jiného pracoviště, než je škola.

Myslíte si, že se změnili lidi, co jdou dneska do vědy, ve srovnání s tím, kdy jste nastupovala vy?

Myslím si, že se změnili. Je vidět posun v sebevědomí, a to zase asi díky tomu, že byli nějakou dobu venku. Jsou podstatně sebevědomější. Co se týče znalostí, to bych ponechala stranou. Ne každý, kdo absolvuje vysokou školu, dělá vědu, čili pokud jdou ti nejlepší, tak jsou to fakt chytří mladí lidi. Sebevědomí, sebeprezentace, to si myslím, že se významně zlepšilo. My jsme byli takoví uťápnutí, ne trošku, dost uťápnutí, a to teď ti mladí nemají, a to je dobře.

Nám se teď v rámci rozhovorů, které jsme prováděly, ukázalo, že mladí muži na doktorském studiu poměrně s jistotou hovoří o tom, že když pojedou do zahraničí na stáž, tak že potom budou mít na VŠCHT otevřené dveře, ale nic takového nezaznělo od mladých žen. Zaznělo, že by chtěly taky jet na stáž, ale že jsou si vědomé toho, že to asi bude obtížné, protože zároveň taky chtějí mít děti. Ale od žádné z nich nezazněla ta jistota návratu.

Já učím předmět vědecká komunikace a studenti tam většinou chodí druhý ročník bakalářského studia a první ročník magisterského studia. V obou případech mají řečnické cvičení na pět minut buď na zvolené téma, nebo někdy to téma určím já. Dva roky po sobě jsem jako téma určila žena a kariéra, jak to jako jde dohromady. Sama jsem byla překvapená názory těch mladých lidí, kteří to pořád berou, že to je buď, anebo. Tedy buď je z ženy potrhlá vědkyně, která má doma maximálně kočky a nic nedělá, než že se věnuje vědě, anebo je to mamina, která se stará o rodinu, chystá pantofle a teplé večeře, že není nic mezi tím. Že u mužů není žádná snaha přijmoutna svá bedra břímě domácích prací a starostí o rodinu, to by mě zas až tak nepřekvapilo, protože jsou to muži, ale že to děvčata říkají: Ano, je to volba, buď to, nebo to.

Myslíte si, že v tomto ohledu může nějak konkrétně konat i škola?

Škola samozřejmě konat může, minimálně naše škola udělala dětský koutek. Zkumavka je prostě skvělá. Myslím, že u nás ve škole také není problém s částečnými úvazky, což je také veliká pomoc. Navíc dneska je hodně prací na projektech jako manažer projektu, vedoucí projektu, a to je práce, která se dá dělat z velké části po internetu z domova. Možnosti tady jsou a myslím si, že jsou ve škole využívaný. Za to bych školu pochválila. Nebo třeba neplacené volno přes prázdniny. Já jsem taky pracovala na zkrácený pracovní úvazek a měla jsem neplacené volno. Nebyl problém ani tenkrát ani teď.

Mění se podle vás možnosti profesního uplatnění žen na VŠCHT?

Fakulta potravinářské a biochemické technologie je pořád skvělá, protože má hodně žen profesorek, má hodně mladých docentek, tam to běží dobře, má jednu proděkanku, vedoucí ústavu teď není žádná, ale to by mě až tak netrápilo. Naproti tomu stojí FCHT, která nemá jedinou profesorku, nemá jedinou docentku, až teď tedy z katedry organické chemie je kolegyně nově habilitovaná, ve vědecké radě není žádná žena a v akademických funkcích také ne. To je druhý extrém. A to je věc, se kterou se tam nedá vůbec hnout. Řekla bych, že změny jsou pomalé, velmi pomalé. Osobně si myslím, že to je tím, že jsou tam muži, kteří gender otázku nepovažují za důležitou.

Dalo by se tedy říct, že na FCHT ženy naráží na skleněný strop?

Ano. Léta letoucí. Vím od kolegyň, které už jsou v penzi a dotáhly to na docentky, co to bylo za problém, aby habilitací vůbec prošly. Nakonec já jsem měla profesorské řízení v Olomouci, nikoliv na VŠCHT.

Jak jste se přes to přenesla?

Víte co, jednak se říká „co tě nezabije, to tě posílí“, jednak jsem si zažila už první martyrium s habilitací, protože byla nějaká rámcová kritéria, která jsem skoro splňovala, ale říkala jsem si: Dobře, tak se pokusím. Děkan mně řekl, že je nesplňuju a že musím počkat. Dobře, ale předtím byli od nás dva kolegové na habilitačním řízení, s téměř totožným seznamem publikací, a to prošlo bez problémů. Nechci říct, že to bylo tím, že jsem žena, ale možná to bylo tím, že jsem pořád byla trochu cizí element z jiné školy. Já jsem pak docela vážně onemocněla, a najednou se to změnilo, habilitace bude a byla. Musím říct, že jsem z toho všeho pak měla hrozně hezký pocit,protože po mé přednášce na vědecké radě za mnou přišel pán, kterého jsem v životě neviděla, z podniku, a povídal mi, že by ke mně chtěl chodit na výuku, že ta přednáška byla strašně hezká. To mě z celého habilitačního řízení těšilo nejvíc. To jsem si odbyla v roce 97. V roce 2005 jsem podávala profesuru. My nemáme profesorské řízení v oboru organická chemie, musela jsem na FCHT, a tam mi to zamítli.

A to neschválila vědecká rada?

Ne, neschválila to katedra, přes kterou by to muselo jít. A ten důvod, opět, podle mě nebyl ani tak to, že jsem žena. Byly to spíš obavy kompetenční, že na jiné fakultě bude někdo, kdo bude zajišťovat obor organická chemie, protože oni jsou ti jediní pomazaní organický chemici na celé škole. To byla vyloženě konkurenční záležitost. Když jsem pak dostala možnost udělat si profesuru v Olomouci, byla jsem velice ráda. Jsem jim za to vděčná a dost jsem pak na sebe byla pyšná, protože tam ve vědecké radě je čtyřicet lidí a z toho jen jeden chemik. Ostatní jsou filologové, filosofové, tělocvikáři a je jsem musela přesvědčit, že tou profesorkou mám být. To bylo složité a velmi si toho považuju.

Myslíte si, že se za vaši dobu působení ve vědě změnilo postavení vědkyň ve vašem oboru?

Já myslím, že moc. No, i když vlastně ne. Moment, teď si to musím trošku srovnat. Já to nemůžu soudit jenom podle naší školy. Jsem v radě instituce na Ústavu organické chemie a biochemie. ÚOCHB je organizace, která má peníze, přijímá lidi úplně jiným způsobem, jde v podstatě o konkurz projektů. Zajímavé je, že se hlásí daleko víc mužů než žen, těch mladých, to je docela zajímavý. Přitom jsou to i lidi ze zahraničí, ne že by to byli jenom Češi, ale jsou to i cizinci a možná devadesát procent je mužů a jenom deset procent žen.

Ne že by to bylo samospásné, ale systémy hodnocení často nepočítají akademický čas, pořád se to bere podle biologického času.

To ano. Nehledě na to, že systém hodnocení v přírodních vědách je vlastně jenom o počítání publikací, a to je taky špatně. Je enormní tlak na lidi, aby publikovali, publikovali, publikovali, ať to stojí, co to stojí. A tam zase ženy mají menší nevýhodu. I na ÚOCHB, který je relativně otevřený a tvrdí, že nediskriminuje, a tomu i věřím, se hlásí víc mladých vědců než mladých vědkyň. Třeba situace Jany Roithové na Karlově univerzitě je zcela unikátní, ale ona taky byla venku, byla v zahraničí, byla na Akademii a pak přešla na Karlovu univerzitu. Ale sama vidíte, co dělá za koncepčně úplně jinou práci. U nás na škole ale nikdo takový není. Víte co, já si myslím, že je hrozně důležitý se sama zasazovat o ostatní ženy! Aby žena, když už v nějaké funkci nebo na nějaké úrovni je, sama v rámci svých pravomocí podpořila jinou schopnou ženu.

To my tady skoro nemáme.

A to my tady nemáme. Možná se ta žena vysílí, než se někam dostane. Nebo naopak často vidíme, že ty ženy, které se prosadily, pořád říkají, že žádné koeficienty nejsou potřeba a že ony se s ničím nesetkaly. To je bohužel špatný. Kdekoliv se objeví v novinách kvóty, tak v těch diskusích jsou samí muži a všichni jsou proti kvótám. Já osobně si myslím, že by být měly. Aspoň na začátek, na přechodnou dobu.

My (Národní kontaktní centrum – ženy a věda, pozn. ML) se snažíme plédovat za to, aby se na to ve veřejných funkcích jako RVVI dbalo.

Ale hodně záleží na ženách, které se do těch pozic dostanou.

To určitě. Na druhou stranu taky záleží na tom, aby chtěly nahoru jít, na to jsme už trošku narazily. Myslíte si, že je něco, co by mohlo ponouknout začínající vědkyně k tomu, aby se víc snažily o docentury?

Abych řekla pravdu, sama pořádně nevím. Asi dobré příklady, to vždycky pomůže, ale jinak se asi musí začít tou výchovou v mládí. Tady samozřejmě kvóty nepomůžou, to prostě nejde… Čili umožnit zkrácený pracovní úvazek, umožnit práci doma, postarat se o děti, jako je Zkumavka, vytvořit jim podmínky.

Protože nám se toto ukazuje jako jedna z hlavních překážek.

Že největší odpad je v kategorii asistentka docent.

Ano, že ony na ty pozici ani neaspirují. A jakým způsobem je ponouknout k tomu, aby se jim to dostalo do jejich představivosti o budoucnosti a nebylo to takový „když se to podaří, tak super, a když ne, tak se nic neděje“.

Ne ne ne, to by měl být opravdu cílevědomý proces.

Právě.

Na druhou stranu já mám za sebou zkušenost, poněvadž jsem kandidovala na rektorku po Růžičkovi. A tenkrát mě překvapili studenti, musím říct, protože se ke mně po mých studentech doneslo, že říkali: „No jo, to je zas nějaká ambiciózní Hajšlová.“ Přitom profesorka Hajšlová je podle mého názoru nejlepší vědec u nás na škole nebo jeden z top pěti řekněme. Je samozřejmě náročná k sobě, k ostatním, výsledky má, projekty má, je prostě úžasná. Ale v očích studentů to není ten správný vědec, jakým by chtěli být, nedokáží se s ní identifikovat, a já když jsem kandidovala, tak jsem prostě byla zase nějaká ambiciózní Hajšlová.

Protože v genderovém řádu, ve kterém žijeme, se posuzuje ambicióznost a asertivita u mužů a u žen úplně jinak.

Úplně jinak. U mužů to je v pořádku, je to kladná vlastnost, to je skvělý, ten to daleko dotáhne, ale u ženy je to špatně.

K hodnocení výzkumu ještě z trochu jiného soudku. Vy jste byla garantka IpN projektu Audit, teď IpN projektu Metodika. Jak vnímáte celou situaci kolem „kafemlejnku“ a snahy České republiky vymyslet systém hodnocení, který bude fungovat?

Víte co, on bude fungovat i špatný systém. Fungování není spojeno s tím, jestli je ten systém dobrý, nebo špatný. Náš současný systém je špatný, a to z toho důvodu, že je založen na přepočítávání výsledků na body, podle kterých se rozděluje institucionální podpora. Je to stav, který konzervuje situaci, která je, protože staví jenom na výsledcích z minulých pěti let. Počítá s kvantitou, nepostihuje kvalitu, nepostihuje excelenci a nepostihuje porovnání. A protože se organizace samozřejmě chovají ekonomicky, tak je nadprodukce méně kvalitních publikací na úkor těch kvalitnějších. Ten systém má nulovou výpovědní hodnotu. Body nelze použít pro koncepční řízení čehokoliv na jakékoliv úrovni. Nikde na světě takový systém není, v Jižní Africe to bylo, už to taky není. To hodnocení by mělo být jednak trošku podobný tomu, co je, pohled do minulosti, a pak taky pohled do budoucnosti, kam se ta organizace chce vyvíjet. Příznivci kafemlejnku říkají: Roste nám počet publikací, rostou citace a za to může kafemlejnek. No jistě, asi ano. Když ze stavu žádné hodnocení přejdete do stavu blbé hodnocení, kde se budou počítat publikace, tak ty publikace narostou. Ale současně v té době vzrostla význačně kapacita, co se objevilo nových univerzit, vzrostlo financování i bez podpory velkých infrastruktur. To byly tři věci, ale oni vždycky vytáhnou kafemlejnek. Samozřejmě ten nový systém bude složitější, bude dražší, to je pravda, ale snad podá informace, které k tomu dalšímu vývoji budou potřebné. Je to ale běh na dlouhou trať.

Jak byste zhodnotila hodnocení vědecké versus pedagogické práce na VŠCHT?

U nás na škole? Žádné hodnocení není, tak bych to asi řekla. Počítají a rozebírají se RIVovské body, ale co se týče pedagogiky, ta se v podstatě nehodnotí vůbec. Sice máme anketu, studenti hodnotí své učitele. Občas když jsem dělala proděkanku, jsem se mrkla na Primát a dívala jsem se, jak jsou učitelé hodnocení, aniž bych z toho mohla dělat nějaké závěry, ale odezva ze strany studentů nula. U nás se žádné hodnocení nedělá.

A myslíte, že by byla potřeba?

No to si teda myslím. S tou výukou na vysoké škole je to zajímavý: my nemáme žádné pedagogické vzdělání a rovnou učíme. Někdo má předpoklady a jde mu to dobře, někdo je prostě nemá. Přitom nikdo nekontroluje, jak učím, jestli tam chodím, jestli má hlavu a patu, co jim tam povídám. Nikdo se studentů neptá, jestli tomu rozuměj.

Co pro vás v dnešní době znamená kombinace práce a soukromého života?

Tak pro mě je to teď takový studentský život, protože vnoučata nemám.

Jste paní svého času.

Jsem paní svého času, přesně tak, takže se věnuju práci, věnuju se projekt na ministerstvu a strašně ráda cestuju.

Nějaká exotická místa?

Samozřejmě, loni Nový Zéland, měsíc Aljaška, to jsem se loni rozjela, předtím Afrika.

A chodící, hodně aktivní?

I chodící, poznávací, žádný někde ležet na místě. Aljaška, třicet dnů pod stanem. Je to skvělý. Jsou chvíle, kdy se člověk cítí trošičku osamělý, ale na druhou stranu mám teď volný svobodný život. Jsem single, jsem v takové skupině přestárlých singles.

Myslíte si, že otázka kombinace práce a soukromého života, rodiny má ve vědě svoje specifika oproti jiným profesím?

To určitě. Je to práce, kterou si člověk nosí domů. Není to tak, že padne čtvrtá hodina, pustíte lžíci a jdete domů. Nosí si ji domů. Na druhou stranu já jsem vždycky na škole oceňovala to, že je to velice svobodné povolání. Já jsem svou paní už nějakou dobu, protože pokud učím a publikuju a mám projekty, tak si v podstatě můžu bádat, na čem chci. Mám volnou pracovní dobou. Takže ano, kariéra vědkyně, rodina, jasně, nosí si práci domů, ale taky klidně se může stát, že prostě doma zůstane jeden den, dva dny pracuje doma, když potřebuje, což je taky velká výhoda.

Jak jste to zvládala vy nosit si práci v hlavě domů, když jste měla malé dítě?

Když jsem měla malé dítě, to jsem si práci domů nenosila, protože to jsem v podstatě nebádala ani nějak moc nepublikovala, to jsem tak nějak začínala. Začátek byl velmi pozvolný, což souviselo i se změnou tematiky. Když už byl Honza starší a nemusela jsem ve tři hodiny domů a mohla jsem si večer ještě k něčemu sednout, to už pak bylo úplně v pohodě.

Měla jste někdy pocit, že byste si musela volit mezi prací a rodinou?
Víte co, já jsem to takhle nebrala. Možná to byla ta výchova na začátku konce minulého století, mně přišlo normální, že jsem s ním nějakou dobu doma, i když mě to tam už nebavilo. Byla jsem doma asi rok a půl, pak jsem šla zpátky do práce. Mně přišlo normální, že je etapa, kdy se na všechno vědecký vykašlu a budu se věnovat rodině, takže mě to nežralo. Začalo mě to žrát ve chvíli, kdy jsem už za sebou měla nějaké výsledky a měla jsem pocit, že bych měla postupovat rychleji. Ale to mě nežrala rodina, to mě žraly poměry v bezprostředním okolí a, řekněme, společenské poměry. Teď když se na to podívám zpátky, tak bych řekla, že jsem uvažovala špatně, že by se člověk měl snažit už od začátku dát tyhle věci do nějaké relace, vybrat si partnera, který pomůže. Jana Roithová je přede mnou pořád takový vzor, jak by to mělo vypadat, když je ženská opravdu chytrá a chce udělat kariéru. Ona je ve čtyřiceti tam, kde já jsem byla v pětapadesáti. A to je právě ten rozdíl patnácti let. Našla si partner který taky dělá vědu. Dvoukariérové manželství, kdežto já jsem s něčím takovým ze začátku moc nepočítala. Já jsem ty ambice v sobě asi měla, ale poměrně potlačený, protože jsem brala jako normální, že budu s Honzou doma, že se budu věnovat hlavně rodině. Teď bych do toho šla jinak.

Co byste ještě chtěla dokázat nebo zvládnout? Nejen na poli vědy…

Já jsem se teď zaměřila na to, co by asi člověk měl dělat na konci kariéry. Když k nám nastupují mladí, mám je pod patronátem, co se týká výuky a vědy, trošku vypomoct, pošťouchnout, poradit, zkontrolovat, zkonzultovat tak, aby ten nástup mohli mít docela rychlý, to je jedna věc. Dodělat to, co mám rozdělaný, jestli dostaneme grant, budeme mít ještě na tři roky vystaráno. Jinak mě čeká od příštího roku poloviční úvazek, poněvadž mně bude pětašedesát. Pak bych ráda dotáhla projekt IpN Metodika na MŠMT. Bylo by to úžasné.

A co byste vzkázala mladým ženám na začátku vědecký dráhy, které končí doktorát, a uvažují o tom, že by zůstaly ve vědě?

Ať neuvažují, ať ve vědě určitě zůstanou, jsou chytré, jsou schopné a musí být taky trochu víc sebevědomé. A jít do toho, určitě ano. To „sedávej, panenko, v koutě“, to už dávno neplatí.

Jestli to někdy platilo.

Jestli to vůbec někdy platilo, tak na to určitě přišel nějaký chlap.

Děkuji mnohokrát za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Marcela Linková

Autor fotografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP projektu TRIGGER.

[iduzel] => 15761 [canonical_url] => //gro.vscht.cz/rozhovory/moravcova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/15761 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15752] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Alena Michalcová, Ph.D. [seo_title] => Ing. Alena Michalcová, Ph.D. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

„Užívat si, ale v rámci choreografie.“

Rozhovor proběhl v červnu 2014.

Ing. Alena Michalcová, Ph.D., se narodila v roce 1982 v Brandýse nad Labem. V roce 2006 ukončila studium chemické technologie kovových a speciálních anorganických materiálů na Fakultě chemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde o čtyři roky později úspěšně obhájila doktorský titul. Od roku 2012 působí jako odborná asistentka v Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství, kde se věnuje výzkumu v oblasti metalurgie. Její přednášky jsou především zaměřené na charakterizaci materiálů. Vede laboratorní kurzy a bakalářské a diplomové práce. V roce 2014 získala Cenu rektora pro vynikající mladé akademické pracovníky VŠCHT Praha. V letech 2015–16 absolvuje postdoktorandskou stáž v Ústavu Maxe Plancka pro výzkum železa v Düsseldorfu.

[ikona] => [obrazek] => michalcova2.jpg [obsah] =>

Mohla byste krátce vysvětlit, čemu se výzkumně věnujete, jakému tématu, v jakém oboru?

Věnuji se metalurgii. Náš výzkum se dělí do několika základních linií, odpovídajících studijním oborům, které také vyučujeme. První věc, kterou jsem se zabývala osobně, byly nanostrukturované kovové materiály. Moje disertace byla o přípravě nanostrukturovaných slitin hliníku. Teď jsem překročila do trošku jiného zaměření: připravujeme nanočástice, přitom nejvíce se věnuji niklu. Dále se zabýváme vývojem nových biomateriálů, konkrétně řešíme biodegradovatelné slitiny, což je pro laickou veřejnost s drobným vysvětlením snadno představitelné. Když například při autonehodě dojde ke zlomenině, je potřeba kosti fixovat. Poté, co srostou a organismus se uzdraví, musí se znovu invazivně vyoperovat implantáty ven. My se snažíme vyvinout takový implantát, kterým by se zlomenina sešroubovala a který by se pak v průběhu dvou, tří let, kdy se organismus hojí, postupně rozpouštěl, a pacient by tak byl ušetřen druhé operace.

Co vás na tomto tématu nejvíc baví nebo fascinuje?

Je tam vize použitelnosti v praxi, což je u projektů pod Centrem kompetence obvyklé. Jsou to projekty, které mají jasně dáno, kam mají vést. Spolupracujeme také s firmami vyrábějícími implantáty. Naopak práce na nanomateriálech, hlavně moje práce s nanoniklem, je pod Centrem excelence. Jak už sám název napovídá, nejde o aplikovaný výzkum, ale o výzkum základní, který posouvá obecné znalosti lidstva vpřed.

Od kdy je váš život spojen s VŠCHT?

Magisterské studium jsem zahájila v roce 2001, ale s metalurgií byl můj život spjat už dříve díky rodinnému zázemí. Osudu člověk neuteče. V pubertě jsem nejprve uvažovala o tom, že bych chtěla dělat dramaturgii pohybového divadla. Jenže maminčin přítel měl novou chemickou laboratoř, kam jsme se šli jednou podívat. Já jsem v tom pubertálním vzdoru říkala: „To dokážu taky.“ On byl však natolik duchapřítomný, že místo aby se smrtelně urazil, řekl: „Tak se ukaž!“ a dal mi kádinku. První reakce, kterou mě nechal dělat, bylo redukování zlata z roztoku. To je něco tak nádherného, když tmavě červený roztok přejde do oranžovočervena, začíná mít opalescenci a pak ty maličké krystalky zlata sedají na dno. V té laboratoři se nemíchalo skleněnými tyčinkami, ale teflonovými trubičkami, takže mi trochu roztoku vyvzlínalo na kůži a obarvilo mi prst do červena. V té době jsme říkali, že je to koloidní zlato, dneska bych řekla, že se mi na prstě usadily nanočástice zlata. Kůže se mění jednou za dvacet osm dní, takže jsem dvacet osm dní mohla chodit a říkat, že mám zlaté ruce (smích). Maminčin přítel říkal, že jsem poměrně šikovná a jestli nechci chodit do laboratoře na brigádu. Zdálo se mi to jako dobrá nabídka, protože do té doby jsem zažila jen brigádu v sadu. Ta spočívala v česání višní a rybízu. Od té doby jsem věděla, že se musím hodně učit. Postupně jsem se během brigády dostala od laboratorních rutinních prací až k samostatným vědeckým úkolům.

Pak už byla cesta na VŠCHT jasná, nebo jste ještě zvažovala jinou školu?

Ještě mne lákala žurnalistika, nejvíce hudební kritika. Říkala jsem si ovšem, že Jiřího Černého naše republika opravdu potřebuje jenom jednoho. Na druhou stranu chemiků svět potřebuje víc a budu tak užitečnější. Pak byla ještě otázka, zda si vybrat Přírodovědeckou fakultu na Univerzitě Karlově, nebo VŠCHT. Tam rozhodla náhoda a rodinná tradice.

Kdo vás kromě přítele vaší matky ve volbě profese ovlivnil?

Určitě také mamka. Paradoxně možná i pan profesor Kvaček z historie. Chodila jsem na dějepisný seminář na přípravu na Filozofickou fakultu, protože mě to bavilo. Bylo to už v době, kdy jsem si byla docela jistá, že chemie u mě zvítězí. Pan profesor Kvaček říkal, že chtěl studovat fyziku, ale kvůli nějakému průšvihu v laboratoři mu zakázali z fyziky maturovat, takže se nedostal na ČVUT a začal se věnovat historii. Soudil, že když má člověk vnitřní zápal, tak se potom najde v čemkoliv. Uvědomila jsem si, že volba školy není tak strašně nezvratným životním rozhodnutím. Člověku se to potvrzuje, vidí spoustu lidí, kteří něco vystudovali, použijí získané znalosti, ale dělají trošku něco jiného.

Jak jste si v době studia představovala svou budoucí profesní kariéru? Chtěla jste se už v té době věnovat vědecké práci?

Asi ano, díky zmíněné rodinné tradici. Myslím ale, že jsem nebyla uzavřená ani myšlence jít někam do průmyslu. Nejspíš jsem to moc neřešila, přišlo to až s postupem studia. Nenastupovala jsem s jasnou vizí. Líbila se mi představa uplatnitelnosti v praxi, která je tady na škole opravdu hodně znát. Postupem času ale člověk přijde na to, že by ve firmě mohl zabřednout do stereotypu, který rozhodně ve výzkumu není.

Máte zkušenost s prací v průmyslu? Pracovala jste po doktorském studiu ještě někde jinde, nebo jste zůstala na VŠCHT?

Po celou dobu studia vysoké školy jsem mezi semestry chodila do firmy. Celkem dobře jsem tak věděla, jak to funguje. Díky tomu, že mě mamka vždy vedla k odpovědnému přístupu k penězům, jsem dělala zkoušky s velkým předstihem, abych mohla být na brigádě co nejdéle. Navíc jsem měla při doktorském studiu i částečný úvazek ve škole na projektech. V takové situaci si člověk neužívá „veselá studentská léta“, je spíš v pozici zaměstnance a má už určitou zodpovědnost. Když jsem končila doktorské studium, v našem ústavu místo nebylo, a tak jsem chvilku pracovala v Akademii věd. O víkendech jsem dodělávala dizertaci, bylo to poněkud komplikované. Nakonec jsem se vrátila do školy, ale na jiný ústav, Ústav chemické technologie restaurování památek. Tam jsem šla s ideály, že budu zachraňovat kulturní dědictví, ty se ale úplně nenaplnily. Když se vyskytla možnost vrátit se na ústav, kde jsem psala disertaci, s radostí jsem ji využila a jsem tu dodnes.

Na škole se vedle výzkumné práce věnujete i výuce. Co vás na tom baví?

Tento semestr jsem přednášela jeden předmět celý – to znamená dvouhodinovku – a navíc předmět ve spolupráci s jiným ústavem. Časová náročnost se liší podle toho, jestli jde o nový předmět. To je pak potřeba věnovat značnou práci přípravě materiálů, vybrat vhodné příklady tak, aby byly studentům co nejblíže. Nové semináře většinou připravuji s předstihem. Potřebuji být při této práci v klidu, což znamená, že pracuji doma a minimálně jeden den z víkendu na to padne.

Někdy je ale otázka, jestli se věnuji ještě vědecké činnosti, nebo už té pedagogické. Člověk studentům v laboratoři vysvětluje, co vlastně dělají, a zároveň je to samozřejmě výzkum, na kterém se studenti podílejí. Z této práce jsou výstupy jak v podobě studentských prací, tak odborných publikací. Je tedy velmi těžké stanovit hranici, co je věda, a co už je pedagogika.

Samozřejmě je to vždycky vypětí… Nemívám z přednášky dobrý pocit, když se mi něco stane s technikou. Pocity z výuky se mění po sinusovce, nahoru dolů. Ale kdyby mě to nebavilo, tak tady přece nejsem.

Jaké je zastoupení či postavení studentek ve vašem oboru? Změnilo se to nějak od dob vašich studií?

Od dob mých studií se to velmi změnilo, protože v ročníku jsme byly jen dvě dívky. Před námi v ročníku nebyl nikdo a rok předtím byly opět jen dvě studentky. Celkově na našem ústavu byli dva studenti – a obě to byly dívky.

Vážně? Jak to, že jenom dvě?

To bylo ještě před strukturálním studiem. Na ústavu nebylo studentů tolik, se současným počtem studentů v ročníku se to nedá srovnat. Byly to hluché roky pro materiálovou vědu, ta moc „nefrčela“. Teď se to hodně změnilo. V posledním ročníku bylo u diplomantů zastoupení chlapců a dívek přibližně půl na půl. Překvapivě mezi čtvrťáky jsou jenom kluci.

Jakou roli podle vás hrají ženy ve vědě? Přinášejí například jiné pohledy, mají jiný přístup k vědecké práci?

Jiné pohledy určitě, protože se na to každý díváme z jiné strany. Zda to ovlivňuje samotné poznání, to je otázka, ale cesta k němu je u mužů a u žen jiná, ani jedna není horší nebo lepší. Ideální je, když je v týmu vyrovnané zastoupení. Lépe se tak dá o věcech debatovat. Někdo je trošku citlivější k jedné problematice, někdo k jiné. A ve chvíli, kdy vzejde z diskuse společný směr, je to asi to nejlepší.

A pokud jde o vedoucí pozice?

Oceňuji na našem vedoucím, že říká věci úplně napřímo. Říká to sice občas až s drtivou přímostí, ale s naprostou upřímností. A ve chvíli, kdy člověk ví, na čem je, je to super. Nejsem si jistá, jestli by to bylo stejné, kdyby ve vedení byla žena.

V nejvyšším vedení VŠCHT není mnoho žen. Proč myslíte, že tomu tak je?

Myslím, že ženy nechtějí. Je to jako v politice. Ženy jsou více na komunální úrovni, tam je spousta žen. Ve vědě, ve škole to znamená, že jsou vedoucí pracovní skupiny, protože tam se řeší konkrétní problémy a má to přímý dopad. Ale ve vyšších strukturách školy jde o politické funkce v tom smyslu, že člověk musí řešit záležitosti, které se netýkají jenom fungování školy. Je to o vztazích s „venkem“. Nevím o žádné ženě, která by chtěla do vyšší pozice a nedostala se tam. Do té velké politiky se nikdo nedere. Ale to je můj názor, můj postoj, nemám tolik informací, abych mluvila za ostatní. Já osobně bych nechtěla být ve funkci.

To mluvíte například o pozici vedoucí ústavu?

Ano, například. Já osobně nemám ambice vést tým lidí. Vybiju se na tom, že vedu studenty. Mám svoji pracovní skupinu. Každopádně vycházím pouze ze svých pocitů a zkušeností. Necítím se nijak omezená. Kdybych se chtěla někam drát, možná bych narazila, ale protože tuto potřebu nemám, tak vlastně nevím.

Jak u vás funguje hodnocení vědecké práce?

Tím, že my jsme nejenom výzkumná, ale i pedagogická organizace, střídají se nám období, kdy máme více výuky a nemáme tolik výstupů v podobě publikací, s obdobími s vyšší publikační aktivitou. Nefunguje to tak, že by se vybral jednotlivec, který nejvíc publikuje a kterému by se stavěla slavobrána. Všichni víme, že jde o kolektivní práci. Jsem přesvědčena, že hodnocení nejsou jen Hirschovy indexy a podobně, že jsou i další důležité věci. Někdo například musí zajišťovat chod instituce.

Co vás vedle vaší práce baví, čemu se věnujete ve volném čase?

Hodně se věnuji tanci. Teď zrovna se nám blíží taneční vystoupení s flirt dance, také tančím orient, předcvičuji v Sokole a chodím na dance jógu. Lépe se mi myslí, když mám pohyb. Někteří lidé mi říkají: „Proč to děláš? O kolik víc práce bys mohla udělat, kdybys netancovala?“ Nemohla (smích). Potřebuji mít rovnováhu i v té rovině psychické a fyzické námahy.

Co pro vás znamená slaďování práce a soukromého, osobního života?

Zatím se mi to daří sladit.

Když to porovnáte s jinými profesemi, je to ve vědě jiné?

Myslím si, že v této době jsou všichni zavaleni prací. Problém je ale v tom, že vědec neumí vypnout hlavu. Má dojem, že to, co řeší, je hrozně zajímavé, a jde to třeba povídat i kamarádům výtvarníkům.

Zajímá to vaše kamarády výtvarníky?

Celkem ano, a pokud ne, tak se tak aspoň tváří. Vědí, že je dobré mě nechat vypovídat. Byla jsem na FameLabu, kde mě naučili ve třech minutách vysvětlit, čemu se ve své vědecké práci věnuji, a to právě i úplným laikům. Větší přesah pracovního do osobního života u vědců bude asi v tom, že jsou zapálenější pro svou práci.

Jak trávíte svůj volný čas, kromě tance?

Na chalupě. Miluju turistiku. Mám oblíbenou túru, které říkám „metalurgická“, protože vede z Harrachova na Ručičky a potom přes kopec, který se jmenuje Zadní plech, dolů na Krakonošovu snídani a okolo Mumlavy zpátky do Harrachova. Ne že bych musela chodit jenom metalurgickou túru, můžu i nějaké úplně nekovářské a nevědecké (smích).

Kdybyste se ohlédla zpátky, myslíte si, že vaše volba vědecké profese byla správná, nebo byste volila jinak?

Volila bych stejně. Jediné, co bych asi zvažovala, by bylo načasování zahraničního výjezdu. Absolvovala jsem pobyt v zahraničí v magisterském studiu. Kdybych mohla volit nyní, vyjela bych v doktorském studiu, protože by to bylo přínosnější. Tedy v době, kdy už člověk dělá na svém výzkumu, na svém projektu. Zvolila bych si pracoviště, kde bych svůj výzkum mohla dále rozvíjet.

Zvažujete ještě, že byste někam vyrazila?

Ráda bych jela na půlroční postdok. Rok je moc, nechce se mi vynechávat výuku tak dlouhou dobu. Je to otázka skloubení s pedagogickými povinnostmi. Nechci samozřejmě nechat kolegy ve štychu. Je to něco jiného než být v pozici postdoka, který jen pokračuje ve svém samostatném výzkumu, nebo být na Akademii věd. Budu přednášet už pět předmětů. Volím proto jen půlrok, abych to zvládla. Tuto otázku zase otevřela Grantová agentura s novými pravidly, ale nejenom ta. Jeden můj známý z Mnichova tvrdí, že člověk není hotový vědec, dokud nemá postdok v zahraničí.

Zmínila jste pravidla juniorských grantů Grantové agentury ČR, jak se k nim stavíte?

Já jsem se k nim musela postavit čelem, podávala jsem standardní grant. Přechod z postdockých grantů na juniorské není jenom dobře nebo špatně, nese s sebou klady i zápory. U postdockých grantů mi vždy připadalo absurdní, že člověk nemohl spolupracovat s nikým jiným než s lidmi ze svojí instituce, a jenom s postdoky. Je to věková diskriminace, musíte si vybírat spolupracovníky ne podle toho, co umějí, ale jenom podle toho, zda jsou ve stejné pozici, tedy i věku. To se mi zdá svazující. Toto pravidlo bylo zrušené a dnes může podávat juniorský grant i více institucí společně. Problém je však s postdockým výjezdem. Já sice zahraniční zkušenost mám, jezdila jsem i na kratší pobyty během doktorandského studia. Pravidla jsou však striktní, musí to být minimálně půlroční nepřetržitý pobyt. Upřímně – nevím o nikom, kdo by podmínky splnil.

K tomu, abyste podávali samostatně projekty, jste vedeni, nebo je to z nedostatku institucionálních zdrojů?

Já jsem ho osobně podávala, protože je to výzva. Bavilo mě zkusit si to. V podstatě je to další krok dopředu a logické vyústění toho, co člověk dělá. A samozřejmě to znamená i úvazky, možnost, aby tady mohli zůstat lidé, kteří končí doktorát, jsou nadějní, talentovaní, ale není pro ně místo z institucionálních peněz. A jsou to třeba i peníze pro studenty. Je to přesně o tom, jak já jsem chodila do sadu česat třešně, višně a rybíz. Studenti nemusí chodit pracovat do řetězců rychlého občerstvení nebo rozdávat letáčky. Mohou nám přes léto pomoct a být za to náležitě ohodnoceni. Mají brigádu, která kromě toho, že jim neubíjí mozek, je může i někam posunout.

Jaké máte vztahy na pracovišti, v ústavu, na fakultě?

My se vnímáme jako malá instituce, chápu to tak, že VŠCHT je taková rodinná firma. Máme k sobě blízko, všichni řešíme v podstatě podobnou problematiku. Když ale říkám „naši studenti“, tak mám na mysli naši fakultu. Jsou obory, které propojují několik ústavů, už nejsou tolik uzavřené jako dříve. Spolupracujeme mezi ústavy, i předměty vedeme společně. Pokud tedy říkám „my“, myslím tím fakultu a spousta lidí to podle mě vnímá stejně. A vztahy u nás v ústavu jsou pozitivní a kamarádské.

Letos vám byla udělena Cena rektora pro vynikající mladé akademické pracovníky a pracovnice. Co pro vás cena znamená?

Jsem za to moc vděčná, je to ocenění mé práce. Mám velkou radost. Nejvíc mě asi těší to, že jsem ještě nedosáhla věkové hranice 35 let, o to víc si ceny vážím. Vnímám ji ale především jako kolektivní uznání, protože hlavním rozhodovacím kritériem byly vědecké články a samozřejmě u žádného z těchto článků nejsem jediný autor. Chápu to jako ocenění práce ústavu, potvrzení, že v rámci školy je náš výzkum na poměrně dobré úrovni.

Jaké jsou vaše další plány a sny, čeho byste chtěla dosáhnout?

Chci úspěšně pokračovat tak, abych se na sebe ráno po probuzení mohla podívat do zrcadla. Nezpronevěřit se sama sobě.

Co byste vzkázala nebo poradila mladým vědcům a vědkyním, kteří jsou na počátku své vědecké dráhy, nebo studentům a studentkám, kteří o vědecké profesi teprve uvažují?

Na to se nejlépe hodí motto, které jsem pochytila dnes ráno na józe: užívat si, ale v rámci choreografie. A přesně to věda umožňuje. Není to tak, že by se člověk sám od stolu rozhodl, o čem si bude bádat. Téma mu na začátku kariéry přijde zvenčí, ne že by si ho sám vymyslel. Pak ovšem následuje krásná volnost, která umožňuje užít si bádání.

Děkuji za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Hana Víznerová

Jazyková korektura: Veronika Hesounová

Autor fotografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP projektu TRIGGER.

[iduzel] => 15752 [canonical_url] => //gro.vscht.cz/rozhovory/michalcova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/15752 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15848] => stdClass Object ( [nazev] => Doc. Ing. Petra Lipovová, Ph.D. [seo_title] => Doc. Ing. Petra Lipovová, Ph.D. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

„Všechno v životě kolem nás je biochemie.“

Rozhovor proběhl v srpnu 2014.

Doc. Ing. Petra Lipovová, Ph.D., se narodila v roce 1975 v Děčíně. V roce 1999 absolvovala obor biochemické inženýrství na Fakultě potravinářské a biochemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde v roce 2004 obhájila doktorát. V roce 2013 získala docenturu v oboru biochemie. Od roku 2001 působí jako vědecká pracovnice v Ústavu biochemie a mikrobiologie. Ve své vědecké práci se zaměřuje na výzkum hydrolytických enzymů, především glykosidas a nukleas. Věnuje se pedagogické činnosti, přednáší a vede kurzy Izolace a charakterizace biomakromolekul, Seminář z biochemie a Laboratoř biochemie a vede bakalářské, diplomové a disertační práce. Je vedoucí redaktorkou odborného časopisu Bioprospect Biotechnologické společnosti.

Plakát z cyklu "Ženy na VŠCHT Praha" zde

[ikona] => [obrazek] => Lipovova.jpg [obsah] =>

Mohla byste představit předmět svého výzkumu?

Zabývám se enzymy, konkrétně glykosidasami a nukleasami. Glykosidasy jsou enzymy, které štěpí sacharidy a dají se využít i k syntéze nových sacharidů, které by například mohly mít prebiotické účinky. Hledám nové enzymy, charakterizuji je a zkouším jejich transglykosylační aktivitu. Dalším enzymem, se kterým pracujeme, je nukleasa, která má potenciální protinádorové účinky. U živočišných nukleas jsou tyto účinky již prokázány. My se zabýváme rostlinnými nukleasami, charakterizujeme je, připravujeme v rekombinantní formě a také zkoumáme vztah struktury a funkce těchto proteinů. Účinky nukleasy z rajčete jsme testovali na tkáňových kulturách a částečně i na myších.

Proč jste se rozhodla věnovat se právě tomuto výzkumu? Co vás na něm nejvíce baví nebo fascinuje?

Není to úplně tak, že bych se rozhodla: „Toto téma chci dělat.“ Glykosidasám jsem se věnovala už v diplomové práci, poté při doktorském studiu a na tuto práci jsem navázala i ve svém výzkumu. Nukleasami jsem se začala zabývat na popud kolegy z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd. Potřebovali izolovat nukleasu z pylu borovice. U tématu už jsem zůstala. Na biochemii obecně mě fascinuje, že vlastně všechno v životě kolem nás je biochemie. Všechno! Na cokoliv se člověk podívá, všechno živé je prostě biochemie. Fascinuje mě, jak do sebe všechno zapadá, jak je to propracované, regulované, jak to krásně funguje. Člověk se dostane do stadia, kdy začne přemýšlet, jestli je to vše opravdu „jen“ evoluce, nebo zda za tím stojí něco jiného.

Proč je podle vás důležité se této problematice věnovat?

Zrovna teď jsem v období frustrace. Když budu upřímná, myslím si, že je velmi obtížné dotáhnout dobře fungující látku (byť na myších) do preklinických a klinických testů. Je to běh na dlouhou trať, a tím pádem velké peníze. Můžeme být rádi, když se z deseti tisíc látek, které by mohly sloužit jako léčiva, „chytne“ třeba jedna. Zkrátka trh je neoblomný…

Jak jste si vlastně původně vybrala svůj obor a studium na VŠCHT?

Původně jsem chtěla studovat medicínu, ale asi jsem se neučila na přijímačky úplně poctivě. Také jsme byli silný ročník a na medicínu byl velký přetlak zájemců, takže jsem se tam nakonec nedostala. Zaujal mě obor klinická biochemie, na který jsem sice nakonec nešla, ale kvůli němu jsem šla na VŠCHT. Od dětství mě to táhlo k medicíně a práci v nemocnici. Nakonec jsem si vybrala chemii a obor bioinženýrství. Shodou okolností jsou oba moji rodiče chemici, tak možná i kvůli tomu.

Nakonec jste zde absolvovala doktorské studium a rozhodla jste se pro vědeckou práci. Co ovlivnilo vaše rozhodnutí?

Byli jsme dobrý studijní kruh, ze kterého tady zůstalo hodně lidí na doktorské studium. Byli jsme parta lidí se stejným zápalem pro vědu. Trávili jsme v laboratoři hodně času a často jsme i po práci probírali výsledky například nad pivem. Byla to hezká doba. To mne asi taky ovlivnilo.

Uvažovala jste už při studiu o vědecké kariéře?

Já jsem plavec. Plavu, kam to jde. Neuvažovala jsem o své budoucí kariéře, neměla jsem to rozhodně naplánované. Velmi mě baví učit. Učila jsem už během studia. Ale jinak jsou to velké shody náhod a okolností. Po prvním roce doktorátu odešla moje školitelka a vedoucí laboratoře. Nezbyl nikdo, kdo by mohl vést studenty. Už v druhém ročníku na doktorátu jsem nastoupila jako zaměstnanec a začala jsem učit a vést diplomové práce. To mě také předurčilo k tomu tady zůstat. Musím říct, že mě mnohem více baví pedagogická než výzkumná práce. Baví mě vést studenty v laboratoři, učit je techniky, řešit s nimi jejich problémy. Spojení pedagogiky a vědy je možné právě jen na univerzitě.

Problém je spíše v tom, že je málo příležitostí diskutovat. Když se nám podaří sejít se například na semináři a diskutovat o našich výzkumech, člověka mnoho věcí napadne a najednou ví, co bude dělat dál, kam to dál posunout. Nebo si přečtu zajímavý článek a něco mě napadne. Na výzkumné práci nemám ráda vymýšlení toho, kam dál, když se výzkum „zasekne“. Ať uděláme, co uděláme, dál to nejde. Musí se na to jít jinudy, a než ta odbočka člověka napadne, je to docela frustrující.

Probíhají takové diskuse u vás v ústavu?

U nás je taková vize, že budeme mít ústavní semináře, kde každá skupina jednou za čas přednese, co dělá. Byla by to příležitost pro celý ústav, lidi z různých výzkumných týmů a laboratoří, jak se dozvědět o práci druhých. Každý bude moct přispět svým pohledem. Člověk je přece jenom uzavřený ve své laborce, zahleděný jen do svého problému, nemá tolik podnětů k rozvíjení svého výzkumu i z jiných stran. Myslím si, že diskuse s dalšími lidmi posouvá výzkum dopředu.

Vrátila bych se k vaší profesní kariéře, vy jste se před rokem habilitovala…

Ano, téměř deset let po doktorátu. Ale velká změna to není. Já to tak necítím. Práci dělám stále stejnou, jako jsem dělala předtím. K habilitaci jsem se dostala v době, kdy jsem se vrátila z rodičovské dovolené. Syna jsem ještě neměla ve školce a do toho jsem měla začít psát habilitaci, všechno si utřídit a dát dohromady. Nakonec to šlo dobře, ale bála jsem se toho. Původně jsem se chtěla prostě jen v klidu vrátit a začít něco dělat, a ne začít zase „papírovat“.

Jak dlouho jste byla s dětmi doma?

Já jsem vlastně nikdy z práce úplně neodešla. S oběma dětmi jsem byla jen půl roku na mateřské dovolené. A i během mateřské jsem chodila na seminář naší laboratoře, protože jsem měla studenty, kterým jsem vedla diplomové práce, ještě než jsem šla na mateřskou. Po mateřské dovolené jsem začala pracovat na částečný úvazek. Chodila jsem do práce na jeden, dva dny v týdnu. Přednášela jsem a konzultovala se studenty jejich výsledky. Měla jsem méně než poloviční úvazek, půlka je nerealizovatelná, to je moc.

Jak se vám dařilo sladit práci a péči o malé děti?

Člověk si samozřejmě může sehnat hlídání, mně by hlídali rodiče, máma po tom toužila, jenomže já chtěla být s dětmi. Jeden den v týdnu v práci je ideální k tomu zůstat v kontaktu s prací, neřešit jen dětské nemoci, ale zároveň se věnovat i dětem.

Věnovala jste se v té době i výzkumné a publikační práci?

Hodně se dá udělat z domova a komunikovat lze přes email. Domluvila jsem se se studenty, které jsem vedla ještě před odchodem na mateřskou, a nebyl problém je vést i z domova. A co se týká publikační činnosti, u nás je to hodně založeno na spolupráci. Pravidelně konzultuji, na práci se podílím, jsem potom pod článkem také napsaná. Nebylo ale možné, abych v době, kdy jsem měla malý úvazek a přednášela, ještě k tomu měřila v laboratoři.

Nicméně já úplně nesouhlasím s tím, jakým způsobem se habilituje. Docentura je pedagogická, ne vědecká hodnost. Přitom se ale hodnotí hlavně publikační činnost, impakt faktory a citovanost. My jsme ale také učitelé a učíme studenty vědecké práci v rámci jejich bakalářských, diplomových a disertačních prací, nemůžeme se srovnávat s Akademií věd, kde sice také vedou studenty, ale neučí. Kdybych tu práci, kterou dělá student, dělala sama, mám to hotové za mnohem kratší dobu a kvalitněji, protože mám zkušenosti. Student na tom pracuje tři roky, ne vždy se mu daří, ale to je součást vzdělávacího procesu, musí si tím projít. Pak se ale samozřejmě hůře publikuje, protože na výsledky čekám hrozně dlouho.

Ještě bych se vrátila k docentuře. Ukazuje se, že muži jí dosáhnou mnohem dříve než ženy. Myslíte, že by pomohla nějaká podpora ženám, další vzdělávání, tréninky v postdoktorské fázi nebo něco jiného?

Myslím si, že to záleží na každém zvlášť. Já jsem asi žádný trénink nepotřebovala (smích). Samozřejmě, že to nelze paušalizovat. Pro mě je rodina důležitější. Kdybych měla všechno zahodit, tak rodinu si určitě pořídím, i kdybych měla jít pracovat třeba k pokladně.

Plánujete dále usilovat o profesuru?

Neplánuju nic, to je daleko. Není to ani mým cílem nebo snem. Jestli na VŠCHT zůstanu, bude to další krok, ale myslím, že na něj dojde za dlouho. Profesuru považuju za poctu.

S tím souvisí i téma zastoupení žen ve vedoucích pozicích, které stále není dostatečné. Jaké máte vy sama ambice? V současné době vedete skupinu…

Nevedu. Jsem součástí skupiny. Dostala jsem možnost mít vlastní skupinu a nepřijala jsem ji. Asi proto, že jsem se bála zodpovědnosti. Ale vedení se vlastně věnuji. My jsme taková skupina ve skupině. Hlavně jsem měla obavy z toho, že bych tu pozici nezvládla podle svých představ. Představuji si totiž, že vedoucí skupiny má vize, ví, kam výzkum dále směřovat, má to dopředu rozmyšlené, usiluje o další granty a podobně. Já chci přijít domů a být s dětmi. Odcházím z práce poměrně brzo, dojedu do školy a do školky, odvezu děti na kroužky, vyzvednu je a přijdeme domů v sedm. Musíme udělat úkoly a jdeme spát. Takže já potom nemám chuť ani čas večer si přečíst článek.

Být ve vedoucí pozici je hodně časově náročné?

Záleží na tom, jak to kdo chce dělat, ale podle svých představ bych tomu potřebovala obětovat mnohem více času.

Dnes k vědecké práci patří i absolvování stáží nebo pracovních pobytů v zahraničí. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Malé. Byla jsem jenom dva měsíce v Anglii v rámci mezinárodního výměnného programu IAESTE na začátku doktorátu. Jinak samozřejmě jezdím na konference. Mě to ani moc neláká. Cítím jazykovou bariéru, domluvím se, ale dělám to nerada, nedokážu se vyjádřit tak, jak bych se vyjádřila v češtině. Bylo by to ale stejné i tady u nás, netoužím ani po tom jet do jiné laborky a tam něco dělat. Jsem trochu „přisedlík“. Jet na konferenci mi připadá zajímavé, člověk naváže i nové kontakty a spolupráci, ale jet někam na týden na něčem pracovat, v tom nevidím smysl. Vyjet na delší dobu, třeba na půl roku, rok, to už je určitě přínosné, stoprocentně. Ale já jsem propásla dobu, kdy bych někam mohla jet.

Myslíte, že jste to už propásla?

Asi ano. Se dvěma dětmi nikam nepojedu, to bychom museli jet celá rodina. Nehledě na to, že už nejsme tolik žádaní, jako jsme byli hned po doktorátu. Toto jsme propásli. Navíc manžel nikdy nechtěl někam jet, přitom bychom čistě teoreticky spolu mohli vyrazit, on je také vědec, pracuje rovněž na VŠCHT, mohli bychom být někde v laboratoři spolu. Jenže on doktorát dodělal později než já a pak už jsme se vzali a měli děti.

Jsem u nás ve škole spokojená. Jedna z výhod je, že tady necítím velký konkurenční boj nebo tlaky. Jsme v tom takový ostrůvek normality. Cítím jistotu zaměstnání. A další výhody – velká různorodost práce, volná pracovní doba a také delší dovolená.

Jak hodnotíte u vás ve škole a konkrétně ve svém oboru postavení žen? Vaše fakulta je na VŠCHT dost specifická, je zde více žen než mužů.

Ano, to je pravda, je to dané oborem. Fakulta je zaměřená na potraviny, téma, které ženy láká více než například organická chemie. U nás je i hodně studentek, které ve škole potom zůstávají. Podle mne je pro muže těžké zůstat, mají živit rodinu, řeší bydlení, z hlediska peněz si to nemohou dovolit. To je podle mého názoru důvod, že je zde více žen než mužů.

Myslíte, že na ostatních fakultách, kde je více mužů, je lepší finanční ohodnocení?

To ne. Někde mají asi více grantů, přesně nevím. Nemohu posoudit jinou fakultu nebo ústav než náš. Moc lidí z jiných ústavů neznám. Myslím si, že opravdu hodně kolegů od nás odchází kvůli nízkému finančnímu ohodnocení.

Vnímáte v tomto smyslu nějaké změny od dob svých studií? Proměňuje se zájem o váš obor u dívek a chlapců?

Je to hodně podobné. Když si vzpomenu na náš kruh, bylo nás také více holek než kluků. Spíše pozoruju obecně nárůst počtu studentů a studentek. Nás bylo třicet v ročníku za všechny obory, dnes je to šedesát až osmdesát studentů v ročníku.

V nejvyšším vedení VŠCHT je velmi nízké zastoupení žen. Proč myslíte, že tomu tak je?

Do tohoto moc nevidím, nevím, možná, že jsou ženy méně dravé, že po tom tolik netouží. Ale je to zvláštní, když se člověk podívá výš, například na vědeckou radu fakulty, ženy tam nejsou, nebo v mnohem menším zastoupení než muži. Obecně si myslím (ale možná si trochu protiřečím a plno lidí by mi asi odporovalo), že jsou muži více předurčeni k vědecké práci, protože jsou daleko větší „hračičky“. Muž je schopen se soustředit jen na jednu věc, „hrát si“. Žena má širší záběr, práci, domácnost a tolik ji to nepohltí.

Čím myslíte, že jsou tyto rozdíly mezi muži a ženami dané?

Jsou to prostě rozdíly mezi muži a ženami. Samozřejmě, že se vždycky najde žena, která má více mužské myšlení, nebo naopak muž, který přemýšlí spíš jako většina žen. Tak to je, ale my chceme, aby tu ty rozdíly byly, ne?

Žena si většinou umí uvařit kávu, ale jsou muži, kteří to prostě neumějí, protože je k tomu nevedli, nemuseli se to učit. Žena ano, od ní se očekávalo, že to bude umět. Muži se to spíš promine. Na druhou stranu žena taky nemusí umět pověsit obraz, také se to od ní neočekává. Očekává se, že to doma udělá muž.

Myslíte si, že je potřebné se touto otázkou zabývat, usilovat o změnu, aby zastoupení žen a mužů ve vedení bylo vyrovnanější?

Uměle upravovat to nejde, nelze diktovat nějaké limity, kolik bude ve vedení žen a kolik mužů. Nevím, jestli to není také způsobené generační rozdílností. V devadesátých letech hodně lidí odešlo a byla tady generační propast. Žen bylo na nejvyšších pozicích mnohem méně než mužů. Možná, že jenom musí dorůst naše generace, a jednou to bude vyrovnanější. Rozhodně si nemyslím, že by padaly argumenty jako: „Ty jsi žena, proto nemůžeš být prorektorem.“ Spíš nejsou ženy, které by to chtěly dělat. Pro mě ale nehraje roli, jestli mluvím s mužem nebo ženou, nevidím v tom rozdíl, kdo je na vedoucí pozici nebo v rozhodovacích orgánech. Když je někdo chytrý a schopný, proč by ve vedoucí pozici nemohl být?

Z praxe i výzkumů vyplývá, že rozmanité pracovní týmy lépe fungují. Jaká je vaše zkušenost?

Když je tým rozmanitý, je to ideální. Byla u nás skupina, kde byly samé ženy, mladé holky. Byly pořád rozhádané, stále něco řešily, úplné zbytečnosti. Když je tým diverzní, trošku se sníží rivalita mezi muži a řevnivost mezi ženami. Ideální je, když se tým nakombinuje jak z hlediska pohlaví, tak věku.

Byla jste někdy v situaci, kdy jste musela volit mezi profesí a rodinou, nebo se vám vždycky dařilo dobře to sladit?

Ne, nemusela. Vždycky se mi podařilo to zkombinovat. Pomohlo mi, že manžel pracuje tady, vzájemně si vyhovíme. Když jsou například děti nemocné a já s nimi nemůžu zůstat doma, vezmu je do práce, kde mohou chvíli zůstat s manželem. Když nastane nějaký problém, často se na začátku zdá, že není možné ho vyřešit, že to není reálné, ale nakonec se to nějak „utřepe“ a dobře to dopadne. Často si říkám, že jsem dítě štěstěny, nejdřív mi přijde, že to nezvládnu, ale nakonec všechno jde.

Co ráda děláte ve volném čase?

Sportuju a kutím. Začala jsem běhat, to mám ráda, ale ze zdravotních důvodů se tomu nemůžu věnovat tak, jak bych chtěla. Ale zase je těžké skloubit sport s prací a s rodinou. Proto volím běhání, i když je pro mě nevhodné, ale nezabere tolik času a je dostupné kdykoliv a kdekoliv. Mám ráda kutění, vyrábím z Fima a baví mě pracovat na zahradě. To mě naplňuje. Člověk výsledek své práce na zahradě vidí mnohem déle, než když doma uklidí. Záhon chvíli vypletý zůstane.

Jaké máte sny, čeho byste chtěla dosáhnout?

Nemám sny. Čím je člověk starší, tím méně se na něco těší. Těším se, že si půjdu dneska zaběhat. Mám jednodušší a rychle splnitelná přání, jako že si třeba dám zmrzlinu, ale dlouhodobé cíle a sny, to nemám.

Když se ohlédnete zpátky, myslíte si, že bylo studium na VŠCHT, doktorát a vědecká práce dobrou volbou?

To se těžko posuzuje. Kdybych nešla na VŠCHT, nepoznám manžela, nebudu mít děti, které mám. V životě člověk narazí na hodně rozcestí, jde a musí se neustále rozhodovat: půjdu tudy, nebo tamtudy, často je mu skoro jedno, na kterou stranu se vydá. Až zpětně zjistí, jak velké rozhodnutí učinil. Například už jen to, že jsem šla do této skupiny, mě někam nasměrovalo… Ale stejně mě to stále táhne ke zdravotnictví. Kdybych se měla znovu v osmé třídě rozhodnout, prosadila bych si zdravotní školu.

Pracovala byste jako sestřička v nemocnici, měla noční směny…

Jsem ambiciózní, nezůstala bych u sestry, třeba bych šla na nástavbu… Moc ráda pracuji s lidmi, nerada se zahrabávám do knížek a čtení článků.

A to jste si vlastně splnila v práci se studenty.

Ano, proto mě učení baví.

Co byste vzkázala nebo poradila mladým ženám, které jsou úplně na začátku své vědecké dráhy nebo o ní teprve uvažují?

Když se chce člověk vydat na vědeckou dráhu, musí si udělat doktorát. To je první krok, který si musí dobře rozmyslet, jestli se opravdu chce dále věnovat vědecké práci. Pro hodně lidí je doktorské studium jenom oddálení práce, prodloužení studentského života. Pro ženu to není ideální, protože když nezůstane ve vědě, jsou to zbytečně strávené roky. V osmadvaceti má hotový doktorát, a buď nemá partnera, nebo má partnera a nemůže mít děti, v tu chvíli začne řešit tyhle problémy. Nejlepší je mít děti při studiu na vysoké škole a pak začít pracovat a budovat si kariéru. Protože později se už těžko vystupuje z rozjetého vlaku.

A pokud ženy vědí, že je to baví, ať se vědě věnují. Nejlepší je dělat práci, která člověka baví, ať nemusí chodit každý den do práce otrávený. Věda je úžasná, je svobodná, člověk může realizovat své nápady, nikdo mu nic nezakazuje a neomezuje ho. Tady ne!

Děkuji moc za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Hana Víznerová

Jazyková korektura: Veronika Hesounová

Autor forografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP projektu TRIGGER.

[iduzel] => 15848 [canonical_url] => //gro.vscht.cz/rozhovory/lipovova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/15848 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [18807] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Jana Dostálová, CSc. [seo_title] => Prof. Ing. Jana Dostálová, CSc. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

„Věda je týmová práce, kde se mohou lidé s různými schopnostmi vzájemně doplňovat.“

Rozhovor proběhl v dubnu 2015.

Prof. Ing. Jana Dostálová, CSc., se narodila v roce 1943 v Praze. V roce 1966 absolvovala Fakultu potravinářské a biochemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze v oboru technologie mléka a tuků. V roce 2010 byla jmenována profesorkou v oboru chemie a analýza potravin. Jako vědecká pracovnice působila řadu let ve Výzkumném ústavu potravinářském v Praze, kde se věnovala výzkumu tuků, sladidel a dietní a dětské výživy. V letech 1989 až 1993 pracovala v Ústavu vědecko-technických informací pro zemědělství. V roce 1993 se vrátila na VŠCHT Praha do Ústavu analýzy potravin a výživy, kde zavedla nové studijní zaměření Výživa a stravování. Přednáší předměty Potravinářské zbožíznalství, Technologie přípravy stravy a Food, Nutrition and Health. Působí v řadě odborných i osvětových společností. V roce 2009 obdržela Medaili Vítězslava Veselého od České společnosti chemické. Intenzivně se věnuje osvětové činnosti ve formě přednášek a příspěvků v tisku, rozhlase i televizi.

[ikona] => [obrazek] => c8kvLknMyS87vFBHIS2_JN9KwTczOSMxRyG0KPXoQgA.jpg [obsah] =>

Paní profesorko, mohla byste prosím vysvětlit, čemu se ve svém výzkumu věnujete?

Když jsem přišla v roce 1993 na VŠCHT, už to bude dvaadvacet let, byla jsem pověřena úkolem založit studijní zaměření „výživa a stravování“. Takže to nebyla úplně čistá věda. Připravila jsem na zelené louce dva předměty, předmět Technologie přípravy stravy a za rok potom předmět Potravinářské zbožíznalství. Tomu jsem věnovala hodně času, protože nebyly vhodné studijní materiály. Postupně jsem se začala také trochu zabývat vědeckou činností. Mou hlavní sférou zájmu byly a jsou tuky. Začínala jsem s výzkumem chemických změn tuků při jejich skladování a tepelné úpravě, včetně mikrovlnného ohřevu. V průběhu času jsem se zaměřila i na výzkum složení tuků ve výrobcích na trhu, protože to se v současné době považuje za mnohem větší riziko pro vznik srdečněcévních onemocnění než příjem cholesterolu. Dělali jsme monitoring složení tuků v různých potravinářských výrobcích, které jsme považovali za rizikové. Z toho vznikla řada publikací, jejichž náplní nebyl sice základní výzkum, ale byly významné pro praxi. Díky tomu, že jsme výsledky hodně medializovali, se obsah rizikových transmastných kyselin ve výrobcích začal u nás snižovat, protože výrobci začali používat tuky s jiným složením, a přitom to nebylo na rozdíl od jiných zemí u nás nijak legislativně omezeno. To považuji za velký úspěch.

Dále jsem se zabývala možnostmi zvýšení spotřeby luštěnin. Na tom jsem spolupracovala s Výzkumným ústavem potravinářského průmyslu a s Ústavem sacharidů z naší fakulty. Sledovali jsme možnosti, jak snížit v luštěninách obsah látek, které způsobují nadýmání, protože trávicí potíže jsou (vedle toho, že luštěniny lidem moc nechutnají) jedním z hlavních důvodů jejich nízké spotřeby. Přitom jsou velice doporučovanou potravinou z hlediska zdravé výživy.

Jak konkrétně tento výzkum probíhal?

Luštěniny jsme různým způsobem upravovali (namáčením, vařením a klíčením) a pak jsme analyzovali kapalinovou chromatografií obsahy takzvaných nestravitelných oligosacharidů, chemicky se říká α-galaktosidů. Zjistili jsme, že při klíčení se téměř všechny tyto látky odbourají, což znamená, že by bylo vhodné konzumovat naklíčené luštěniny. Ale velký problém je, že během klíčení enormně stoupá počet mikroorganismů. Naši spolupracovníci ve Výzkumném ústavu potravinářském vyvinuli novou konzervační metodu s použitím vysokého tlaku. Z naklíčených luštěnin jsme po ošetření vysokým tlakem připravovali různé pokrmy, které jsme senzoricky hodnotili. K tomu máme užitné vzory a jeden patent.

Dále jsem se podílela na evropských projektech ke třídění potravin, hlavně v rámci mezinárodní spolupráce na vytvoření databází složení potravin. To byla teoretická práce. Postupem času jsem se začala čím dál tím více věnovat medializaci vědy o výživě a potravinách. Řada mých přednášek a publikací spadá více do činnosti popularizační než vědecké. Vedle toho se angažuji i v různých organizacích v oblasti osvěty, například ve Společnosti pro výživu, která organizuje konference a kurzy pro hygieniky, lékaře či vedoucí školních jídelen, kam jezdím pravidelně a přednáším o výživě a potravinách a představuji výsledky naší vědecké práce.

Hodně vystupujete v médiích. Jak jste se k tomu dostala?

To šlo postupně. Když jsem přišla do školy, mediálních vystoupení jsem mnoho neměla. Vlastně nevím, jak to vzniklo, jestli se novináři například obrátili i na školu… A já na nabídku vystoupit vždy kývla, na rozdíl od svého kolegy, který to odmítal, protože to nepovažoval za dobrou činnost. Pak se to rozrůstalo a košatělo jako strom, asi si to lidé z médií mezi sebou řekli. Začátky nebyly tolik intenzivní, protože jsem měla hodně vědecké práce. Pak jsem se stala členkou Fóra zdravé výživy, které propaguje správnou výživu, a také jsem odbornou poradkyní ve společnosti „Vím, co jím“, která uděluje logo potravinám odpovídajícím výživovým doporučením. Ale reklamu nedělám z principu, protože nepovažuji za vhodné, aby se na něčem takovém podílel člověk z akademické půdy. Samozřejmě, díky působnosti v těchto organizacích jsem se do mediální sféry dostala více. Začalo to tedy postupně, ale je toho čím dál tím více, někdy i odmítám. Mám přednášky pro studenty, vědeckou a odbornou práci, a proto občas musím říct „ne“.

Myslíte, že popularizace, osvěta a medializace jsou součástí vědecké práce? A je to něco, čemu by se mladí začínající vědci a vědkyně měli také věnovat?

Ano, určitě by to měli dělat. Je ale pravda, že když někdo pracuje vědecky naplno, tak mu moc času nezbývá. Čili by to měli být lidé, kteří nedělají vědu úplně na sto procent a nějaký čas si mohou vyhradit. K medializaci určitě přispívá i naše škola, máme tady oddělení komunikace a například v Českém rozhlase v pořadu Poradna pro spotřebitele je každý měsíc rezervovaný jeden díl pro naši školu. Ale právě mladí vědci tam moc chodit nechtějí, je to pro ně asi ztráta času, takže tam chodím velice často já. Do médií jsem se tedy dostala i díky škole.

Možná se mladí vědci a vědkyně ostýchají, nejsou si třeba jistí v sebeprezentaci… Co byste jim poradila? Jak jste začínala vy?

Mě nikdo neučil vystupovat v médiích, žádného poradce jsem neměla, naučila jsem se to nějak sama. Základní je mluvit srozumitelnou formou, což vědci většinou neumějí. Používají cizí slova a mnohé formulace jsou pro lidi nestravitelné. Je nutné umět se trochu vžít do mentality laiků. V současné době už jsou na to mediální poradci, a dokonce jsem slyšela, že třeba ve Spojených státech to učí i na univerzitách. Myslím, že by to mělo být i u nás. A víte proč? Protože lidé, kteří mají vědeckou nebo odbornou erudici, do médií neradi chodí, ale naopak tam často chodí lidé, kteří hlásají různé „alternativní“ až extrémní názory – mají pak větší prostor než odborníci. Myslím, že konkrétně ve vědních disciplínách a oborech, které se věnují lidskému zdraví (což se týká i výživy, která má na zdraví významný vliv), by se měli v médiích více objevovat lidé, kteří prezentují informace na úrovni současné vědy.

Proč jste si vybrala svůj obor, zaměření a VŠCHT?

Odjakživa jsem měla sklon k technickým předmětům a také k biologii. Původně jsem si myslela, že bych šla studovat medicínu, ale jak vždycky říkám: „Pitevnou bych neprošla.“ Takže tuto myšlenku jsem velice rychle opustila. Přemýšlela jsem i o Vysoké škole zemědělské, protože doma za oknem v našem malém žižkovském bytě jsem si pěstovala fazole a různé rostlinky, na střední škole jsem dokonce psala samostatnou práci o růstových stimulátorech, k biologii jsem měla dobrý vztah. Ale i toto rozhodnutí jsem opustila, protože jsem chtěla zůstat v Praze. A od zemědělství už je blízko k potravinám. Svým způsobem (a asi i s mým přispěním) osud docela dobře zařídil, že jsem se částečně k medicíně vrátila, protože mým hlavním zaměřením je význam potravin ve výživě a potažmo jejich vliv na lidské zdraví. Také jsem trochu uvažovala o přírodovědecké fakultě, ale pak jsem si říkala: „No, zas tolik nadaná asi nejsem.“ Měla jsem představu, že na univerzitě musí být jen super vědci a že bych se tam asi nehodila. Nakonec jsem si vybrala technickou školu a potravinářskou fakultu. Když se mě u přijímacího pohovoru ptali, čemu se chci věnovat, už jsem rovnou říkala, že technologii mléka a tuků. To mě zajímalo od samého začátku a zůstala jsem u toho prakticky celý život. Po škole jsem nastoupila do Výzkumného ústavu potravinářského průmyslu, kde jsem se tukům také věnovala. Sledovali jsme například změny složení masa během mrazírenského skladování. To byl můj první výzkumný úkol.

Proč vás zaujalo právě toto výzkumné téma?

K mléku a mléčným výrobkům jsem odjakživa měla dobrý vztah, hlavně jako konzument. U tuků mě zaujalo zejména jejich složení, protože jsme na střední škole na Sladkovského náměstí v Praze měli vynikající profesorky chemie, paní doktorku Havlínovou a paní doktorku Frankovou, od kterých jsem se toho hodně dozvěděla, a tuky se mi zalíbily.

Měla jste ve svém okolí i jiné osobnosti nebo vzory, které vás motivovaly a ovlivnily vaše rozhodnutí pro vědeckou práci?

Vždy jsem inklinovala k vědění, na tom měl velký podíl můj tatínek, který byl sice krejčí, ale rozený intelektuál. Vodil nás se sestrou na různé výstavy a hodně se nám věnoval. To byl pro mě základ, věda mě hodně zajímala a chtěla jsem být vědkyní, jenže pak jsem zjistila, že na to asi přece jenom nemám dostatečné schopnosti. Možná, že kdybych šla na univerzitu, udělala bych lépe, protože bych se vědě věnovala víc. Nakonec jsem ale se svým zaměřením spokojena, vědu jsem částečně dělala, a navíc jsem se mohla věnovat popularizaci, osvětě i psaní, které mě vždy velmi bavilo. Určitě nelituji a jsem ráda, že jsem se této profesi mohla v životě věnovat.

Po absolvování jste působila ve Výzkumném ústavu potravinářského průmyslu. Kam dále směřovala vaše profesní cesta, než jste se vrátila na VŠCHT?

Z výzkumného ústavu jsem odešla, když ho přemístili ze Smíchova do Hostivaře. V té době jsem měla malé děti, babičku na hlídání jsem neměla, bylo to z domova velmi daleko a dojíždění bylo složité. Pro matku malých dětí to bylo absolutně nevhodné. Takže jsem se spolu s manželem rozhodla, že změním místo. Poté jsem pracovala v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství, v takzvaném studijním oddělení. Nedělala jsem nic jiného, než že jsem psala o potravinách a o výživě. Napsala jsem celou řadu drobných publikací o vejcích, sladidlech, o uplatnění ovsa v lidské výživě, nebo dokonce i o kozím mléku. Vždycky se k tomu vztahovala výživová doporučení. Rozšiřovalo se to hlavně mezi zemědělci. To tedy bylo ještě v době Československa, byl to federální ústav, takže s pádem federace téměř zanikl a já jsem spolu s mnoha dalšími dostala výpověď. Rozhlížela jsem se, kam dál, a oslovila jsem VŠCHT, kde mne přijali právě proto, abych zde založila nový obor a specializaci.

Co považujete ve svém profesním životě za největší úspěch?

Určitě to, co už jsem zmínila: že se díky medializaci našich výsledků podařilo změnit složení tuků v potravinářských výrobcích. Za další úspěch považuji knihu Potravinářské zbožíznalství, která vyšla před rokem a kterou jsem editovala spolu s panem profesorem Kadlecem a zároveň jsem do ní napsala několik kapitol. A doplnila bych ještě jeden úspěch. Když jsem pracovala ve výzkumném ústavu, byla jsem půl roku na stáži v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, kde jsem se věnovala složení vorvaního vosku. Získali jsme tu úplně nové poznatky. Publikace, která z toho vznikla, je nejvíce citovaná ze všech mých vědeckých prací. Vyšla tenkrát v německém časopise Fette, Seifen, Anstrichmittel, což bylo v té době vědecké periodikum na vysoké úrovni.

Jaké by podle vás měl mít člověk vlastnosti nebo schopnosti, aby byl ve vědě úspěšný?

Těch vlastností je hodně, ale také je nutné mít trochu štěstí – na spolupracovníky, témata a podobně. Člověk by měl mít správnou invenci, píli a vytrvalost, protože ne vždy se vše podaří napoprvé, musí se to často opakovat, výsledek není hned. Ale vidím, že v současné době je věda založena hodně na týmové práci. My jsme si v podstatě dělali všechno sami, dnes jsou kolektivy širší, takže všechny potřebné vlastnosti nebo schopnosti v sobě nemusí spojovat jeden člověk, lidé se mohou v týmu vzájemně doplňovat. Někdo umí psát, někdo je více manuálně zručný, v chemii konkrétně zručný analytik, někdo má více invence a nápadů, někdo větší vytrvalost. Záleží na tom, do jakého týmu se dostane a jaké schopnosti dokáže v týmu uplatnit.

Pozorujete nějaké rozdíly mezi muži a ženami z hlediska toho, jakým činnostem se právě v týmech více věnují?

Myslím, že ženy mají často přece jenom trochu odlišné schopnosti nebo vlastnosti. Jako jednotlivci mohou mít sice nejrůznější vlastnosti, ale v průměru asi platí, že ženy jsou pečlivější a systematičtější a muži (ale také ne vždy) mají větší invenci a více se věnují tvůrčí činnosti. Proto je podle mě ideální smíšený kolektiv, kdy se lidé vzájemně doplňují.

Myslíte, že se u vás v ústavu nebo na fakultě daří vytvářet takto rozmanité týmy?

Myslím, že do určité míry ano, ale ideální to asi není. Někdy je to i nezbytnost: když potřebují do týmu někoho, kdo umí určitou věc na vysoké úrovni, tak si ho přizvou i z jiného ústavu, takže si to vlastně vynutí situace.

Změnil se podle vás pohled na ženy, které působí ve vědě, řekněme za posledních padesát let?

Myslím si, že se změnil. Padesát let už sice pamatuji, ovšem v té době jsem to kvůli věku ještě moc nevnímala. Ale určitě ano, řekla bych, že postavení žen se více zrovnoprávňuje. Když jsem v rámci zaměstnání ve výzkumném ústavu byla na stáži na VŠCHT, kde jsem dodělávala svoji kandidátskou práci, protože jsem měla školitele odsud, stalo se mi něco, co se mě docela dost dotklo. Moji kolegové, věkoví vrstevníci, říkali profesorovi: „Pane profesore, tak ji sem vemte, vždyť v tom výzkumáku se nedělá velká věda.“ A on na to: „Ženský nebereme.“ V současné době by to už nikdo takto tvrdě neřekl. I když například žena kolem třiceti, o které se ví, že si pořídí děti, může mít problém najít práci. To jsem viděla u své dcery, která na to při hledání zaměstnání narážela, přece jen se to zohledňuje, protože zaměstnavatel chce mít dobrého pracovníka a potřebuje ho výhledově na dlouho, tak, aby se stačil projevit. Do určité míry tedy ženy hendikep mají, ale rozhodně už ne tak výrazný, jako tomu bývalo dříve. Já osobně jsem se s velkou diskriminací – snad kromě jediného případu – nesetkala.

Stále však není mnoho žen ve vedoucích pozicích či rozhodovacích orgánech ve vědě, to platí i zde na VŠCHT. Proč myslíte, že tomu tak je?

Podobný je i problém žen v politice. Někdo tvrdí, že ženy nemají zájem dostat se do vysokých funkcí, a podle mě to u některých žen skutečně platí. Když máte děti a nemáte doma pomoc, tak je to těžké. Znám jednu profesorku se dvěma dětmi, o které se staral i její manžel, takže se mohla naplno věnovat práci – ta je úspěšná. Ale když žena takové zázemí nemá (a přiznejme si, mužů, kteří doma pomáhají, moc není), nezbývá jí než se věnovat dětem, těžko může vzít vedoucí pozici a děti někde odložit. To nejde.

Řešením tedy může být větší zapojení mužů do péče o děti, rodinu a domácnost. Co jiného by pomohlo situaci změnit a zlepšit možnosti profesního uplatnění žen ve vědě?

Pokud jde o dvoukariérové manželství, je to problém. Určitě pomůže, když i muži převezmou starosti o rodinu, ale ve většině případů, i když kariéru nedělají, stejně v domácnosti nepomůžou. To vím z vlastní zkušenosti. Můj muž žádnou kariéru nedělal, ale přesto doma nepomáhal, já se starala, když jsem přišla z práce, a on se buď věnoval svým koníčkům, nebo ležel na gauči. A takových je! Ovšem mění se to, mladí muži už jsou většinou vychovaní jinak.

Co by pro ulehčení slaďování práce s rodinným životem mohla dělat škola? Jak může pomoci rodičům, ve velké většině ženám, například po návratu z rodičovské dovolené?

U nás funguje Zkumavka. Myslím, že to byl od školy velmi dobrý počin, protože dnes je velký problém najít volné místo ve školce. Ale jinak, když máte podat výkon (a věda vyžaduje velké pracovní nasazení), je to těžké. Když děti vyrostly, starost o domácnost už jsem moc nepřeháněla. Záleží také na tom, jaký zaujmete přístup – není nutné mít každý den teplou večeři. Taky jsem potom v práci bývala do večera, ale s malými dětmi to prostě nejde.

Jednou z možností je práce na částečný úvazek nebo práce z domova. Myslíte, že je možné dělat vědeckou práci například na poloviční úvazek?

Do určité míry to jde. Když jste v dobrém kolektivu, kde se snaží sladit přednosti všech a rozdělit si činnosti, tak je to možné. Navíc poloviční úvazek nemusíte mít napořád. Já jsem nakonec také pracovala na částečný úvazek – když jsem nastoupila po mateřské dovolené zpátky do práce do „výzkumáku“, pracovala jsem šest hodin denně. Nemohla jsem toho tolik udělat, ale na druhou stranu některé kolegyně chodily na kafe a podobně, zatímco já jsem se snažila těch šest hodin intenzivně využít k práci, protože jsem věděla, že když přijdu domů, musím se naplno věnovat dětem.

Dnes je pro vědeckou kariéru téměř nezbytné vyjet do zahraničí na studijní nebo pracovní pobyt. Jaká je vaše zkušenost?

Když jsem byla mladá, do zahraničí se tolik nejezdilo, ale přesto jsem i za minulého režimu byla měsíc v Polsku a se změnou režimu, v roce 1992, jsem byla dva týdny ve Spojených státech amerických na ministerstvu zemědělství ve Washingtonu a dva týdny na univerzitě v Minnesotě. To bylo dobré. Potom jsem ještě byla na tři týdny v Manchesteru. Dnes jsou možnosti daleko větší, ale i já jsem, i přes omezené možnosti za doby mého mládí, stáže absolvovala. Podmínkou je ale partner ochotný pohlídat děti. Můj muž mi obvykle s dětmi moc nepomáhal, ale když se jednalo o zahraniční cesty, tak se angažoval. Byla jsem proto vděčná, že jsem mohla na měsíc odjet. A myslím, že v současné době už je to nezbytné, pokud chcete dosáhnout ve vědě větších úspěchů.

Jak se díváte na systém hodnocení vědecké a pedagogické práce na VŠCHT?

Myslím, že hodnocení jen podle publikací v impaktovaných časopisech není dobré. Například pedagogická činnost dá taky hodně práce a musíte jí věnovat dost času – příprava předmětů, komunikace se studenty, vedení bakalářských a diplomových prací, přednášky pro zahraniční studenty v angličtině a tak dále, ale za to žádné body nejsou. Na vysoké škole je to jiné než na Akademii věd, kde se věnují pouze vědecké práci. Také se málo hodnotí spolupráce s průmyslem, užitné vzory nebo patenty a knihy pro veřejnost. Základní výzkum pro impaktované publikace je sice nutný, ale zároveň je nutné i předávání poznatků z výzkumu do průmyslu a osvěta. Mělo by to být v rovnováze. V rámci Chemické společnosti organizujeme letos už pětačtyřicáté Sympozium o nových směrech výroby a hodnocení potravin, na programu jsou i vědecké přednášky a výstupem je sborník, který ale nemá žádný impakt, takže se setkáváme i s tím, že tam lidé nechtějí jezdit, protože z toho nemají žádné body. A to je přece velká škoda.

Co ráda děláte ve volném čase?

Když jsem byla mladší, hodně jsem sportovala, závodila jsem ve sportovní gymnastice, věnovala se i atletice a lyžování, chodila jsem na tenis. S dětmi jsme jezdili na hory, chodila jsem rekreačně cvičit do tělocvičny a plavat. Dnes už kvůli zdravotním problémům cvičit nechodím, pouze si občas zaplavu. Ráda se vídám s přáteli. S dcerou chodíme na koncerty, máme abonentku do Smetanovy síně. Také ráda cestuju, jezdíme s dcerou po Evropě na poznávací zájezdy.

Čeho byste chtěla ještě dosáhnout, jaké máte plány a sny?

Ve svém věku už moc velké plány nemám, ale docela ráda bych se ještě věnovala osvětě, hlavně formou přednášek a medializace, to mě baví. Také bych chtěla ještě nějakou dobu přednášet studentům a vést nebo alespoň konzultovat magisterské a bakalářské práce. A ještě bych ráda napsala knihu o potravinách ve výživě.

A co byste vzkázala nebo poradila mladým vědkyním, ženám, které jsou na začátku své vědecké dráhy anebo teprve o vědecké profesi uvažují?

Poradila bych jim, aby se toho nebály a doopravdy se tomu věnovaly, protože v současné době je tolik možností, včetně kontaktu s cizinou a možností cestování. A těm, které mají děti, bych vzkázala, aby se tomu věnovaly alespoň v mezích možností a nebraly jako velký hendikep, když budou mít o pár bodů nižší impakty než jejich mužští kolegové. Myslím, že stojí za to se vědě věnovat, i když výstup není tak veliký. A když děti odrostou, mohou ještě dlouho pokračovat.

Velice děkuji za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Hana Víznerová

Jazyková korektura: Veronika Hesounová

Autor fotografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP projektu TRIGGER

[iduzel] => 18807 [canonical_url] => //gro.vscht.cz/rozhovory/dostalova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/18807 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15749] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jitka Čejková, Ph.D. [seo_title] => Ing. Jitka Čejková, Ph.D. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

„Přijímám výzvy tak, jak mi je život předhazuje.“

Rozhovor proběhl v červnu 2014.

Ing. Jitka Čejková, Ph.D., se narodila v roce 1982 v Jičíně. V roce 2006 ukončila magisterské studium chemického inženýrství na Fakultě chemicko-inženýrské Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kde o čtyři roky později úspěšně obhájila doktorský titul. Působí v Laboratoři chemické robotiky na Ústavu chemického inženýrství, kde se věnuje umělé chemotaxi. V roce 2011 postoupila do národního finále soutěže FameLab. V roce 2014 získala Cenu rektora pro vynikající mladé akademické pracovníky VŠCHT Praha. Od února 2015 působí na Univerzitě v Trentu v Laboratoři umělé biologie.

[ikona] => [obrazek] => cejkova.jpg [obsah] =>

Mohla byste představit téma, kterému se ve své vědecké práci věnujete?

Pracuji v Laboratoři chemické robotiky pod vedením pana profesora Štěpánka. Naším cílem je připravit takzvané chemické roboty, což jsou uměle vytvořené objekty s podobnými vlastnostmi, jako mají živé buňky. Na přípravě pracuje celá naše skupina, každý řešíme dílčí problém, někdo syntézu částic, někdo řízené vylučování, někdo cílenou adhezi a já konkrétně se zabývám takzvanou umělou chemotaxí. Chemotaxe v přírodě je pohyb organismů v koncentračním gradientu; když buňka nebo organismus cítí zdroj určité látky, která je pro ně dobrá, lákavá, putují k němu. Říká se tomu pozitivní chemotaxe. Anebo naopak, když nastříkáte do prostředí nějakou odpuzující látku, například repelent, organismy před ním utíkají, to je zase negativní chemotaxe. To, že něco putuje v koncentračním gradientu látek, se nazývá chemotaxe v přírodě a my v laboratoři s plně syntetickými objekty řešíme umělou chemotaxi. Nemáme tam vůbec nic živého, ale přesto se to podobně jako živé systémy chová. V současné době si hraju s kapkami dekanolu, které jsou v dekanoátu sodném schopné následovat sůl. Spolu s mými studenty připravujeme různé labyrinty a sledujeme, jestli ta naše kapka dokáže najít správnou cestu, studujeme, jak dlouho cesta kapce trvá v závislosti na množství signální látky, tedy soli, a podobně.

Proč je podle vás důležité se tomuto tématu věnovat?

Řešení problému umělé chemotaxe má různé potenciální aplikace. Jedna z nich, jíž se ale my zatím nevěnujeme, je cílené doručování léčiv. Myšlenka je taková, že by chemičtí roboti byli volně rozptýleni v těle, a pokud by vycítili zdroj pro ně lákavých látek, které jsou produkovány třeba nádorovými buňkami nebo buňkami v místě zánětu, doputovali by tam, kde je jich potřeba. Ale ty kapky, které jsem popsala před chvílí, k tomu samozřejmě nemohou sloužit, protože jsou z látek pro tělo škodlivých, jsou příliš velké a celá chemotaxe je založena na principu povrchových jevů, což by v organismu nemohlo fungovat. Ty naše chemotaktické kapičky by mohly najít uplatnění například při čištění těžko dostupných míst, ale v tuhle chvíli se věnujeme základnímu výzkumu.

Co vás osobně na tom, co děláte, nejvíce baví?

Je to takové hraní si. Udělám labyrint pro tu kapku a sleduju: když tam přidám sůl, pojede za ní, nebo nepojede? A říkám jí: „Jeď, jeď! Hlavně se mi nikde nechytni k té stěně.“ To se při experimentální práci stává, že ne vždy se zadaří a někdy se mi kapka přilepí k hranici bludiště nebo mi celé experimentální zařízení někde proteče a experiment pak nemůžu vyhodnotit. Povedené experimenty vyhodnocuji pomocí obrazové analýzy a mám vždycky velkou radost, když z výsledků získám nějakou závislost, nový poznatek.

Proč jste se rozhodla jít studovat chemii?

Moje cesta nebyla přímá, byla dost klikatá. Kdybych měla shrnout svůj vztah k chemii: na základce mě hodně bavila, měli jsme výbornou paní učitelku Bartošovou, jezdila jsem na chemické olympiády a vždycky jsem oblastní kola vyhrávala. Těšila jsem se, jak budu na gymplu pokračovat, ale tam jsme měli chemikářku, která naopak můj nadšený přístup k chemii potlačila. Na VŠCHT jsem si podala přihlášku, protože brali bez přijímaček a já jsem pořád cítila, že mě to k chemii táhne. Nastoupila jsem nejdříve na Fakultu chemicko-technologickou a pak jsem se rozhodla ve druháku přejít na Fakultu chemicko-inženýrskou, protože jsem chtěla dělat analytiku. Nakonec mě přitáhlo chemické inženýrství, takže od čtvrtého ročníku magisterského studia už jsem tady, na Ústavu chemického inženýrství.

Začala jsem v laboratoři Hanky Ševčíkové, která se věnovala hlenkám Dictyostelium discoideum a chemotaxi živých buněk. Pod jejím vedením jsem psala diplomku a taky jsem se k ní přihlásila na doktorské studium. Potom bohužel zemřela a já řešila, jestli tady zůstat, nebo odejít do zahraničí, ale pak mi bylo nabídnuto jít do skupiny Franty Štěpánka, a tak jsem se svým doktorským studiem pokračovala u něj. V posledním ročníku doktorského studia jsem neplánovaně otěhotněla a můj syn mě doslova dokopal k sepsání disertace. Patnáctého října jsem ji obhájila, dvacátého jsem měla termín a on se narodil pár dní nato. Na mateřské a rodičovské jsem byla celkem dva roky a pak jsem se zase vrátila sem, do Laboratoře chemické robotiky Ferryho Štěpánka.

Co bylo rozhodujícím momentem na vaší profesní dráze? Díky čemu jste dnes tady a věnujete se vědecké práci?

To, že jsem tady, na Ústavu chemického inženýrství, asi způsobilo setkání s Hankou Ševčíkovou. Ona byla osobnost, motivovala mě dělat vědu. Já jsem si nikdy moc nevěřila, že bych šla na doktorát, nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale ona mě v páťáku přesvědčila, že k tomu sklony mám. Když zemřela, tak jsem váhala: „Vždyť já jsem sem šla vlastně kvůli ní. Ona mě povzbuzovala, bez ní to nezvládnu.“ A pak přišel Franta Štěpánek, který je také velká osobnost a také dokáže skvěle motivovat lidi k práci, povzbuzovat a dodávat potřebnou sílu a elán.

Jaké byly vaše představy o budoucí kariéře v průběhu studia?

Musím se přiznat, že jsem člověk, který představy o budoucnosti moc nemá a ani ji neřeší. Během doktorského studia jsem měla vizi, že dokončím studium a půjdu na postdok někam do zahraničí. Ale místo toho jsem otěhotněla a šla na mateřskou. Od té doby už vůbec nic neplánuju, všechno se může změnit během chvíle. Ale žádného svého rozhodnutí nelituji a přijímám výzvy tak, jak mi je život předhazuje.

Co považujete ve svém profesním životě za největší úspěch?

Úspěch…Tak že jsem vůbec tady. Kdybych byla úplně neschopná, tak bych asi neměla pracovní smlouvu nebo úvazek, neměla bych ani příležitost ve škole pracovat. Ale to, že jsem vystudovala, že pilně pracuji, mám za sebou určité výsledky, že dělám něco, co mě baví, to beru jako úspěch. Za úspěch považuju i to, že mám podporu lidí, kteří sami jsou hodně úspěšní a kterých si vážím. Jako hezký výsledek vidím třeba i to, že mám šikovné studenty, raduju se z jejich bakalářských prací nebo z výher na Studentské vědecké konferenci. To mě těší. A pak, dostala jsem Cenu rektora, kvůli které jste se mnou asi přišla udělat tento rozhovor.

Říkala jsem si, jestli se sama pochlubíte… Co pro vás tato cena znamená?

Vážím si jí, protože tím vlastně byla oceněna moje práce. Soutěž spočívala v tom, že vědečtí pracovníci do 35 let přihlásili tři své nejvýznamnější publikace. Jsem hrdá na to, že všechny tři přihlášené publikace byly z velké části moje práce. Někteří kolegové mají více publikací a více citací, ale mnohdy jsou u článku jen připsaní a v podstatě se vezou s někým jiným. Mám radost, že můj článek z disertace o teplotně citlivých částicích je celkem dost citovaný a teď mi pomohl i k získání Ceny rektora.

Proč jste se rozhodla do soutěže přihlásit?

Protože jsem soutěživý typ. Protože je to soutěž, která je honorována padesáti tisíci korunami, a taky je to další čárka do CV. Pokud člověk uvažuje o habilitaci, což já uvažuju, tak se i takovýto bodík v CV počítá.

Jaké máte zkušenosti se zahraničními pobyty? Kde všude jste byla a co vám to přineslo?

V pátém ročníku magisterského studia jsem byla jeden semestr v Magdeburgu na Univerzitě Otto-von-Guericka, kde jsem sbírala výsledky do diplomky. Potom jsem se během doktorského studia přihlásila na letní školu Physbio na dva měsíce do Saint Etienne de Tinée, to je jedna vesnice ve Francii. Byly to takové prázdniny na horách, kde jsme každý den měli přednášky a o víkendu volno. Tam to bylo fajn, bylo nás třicet studentů z různých zemí a byli jsme naprosto odříznuti od okolního světa, žili jsme tam jako jedna rodina. Dodnes jsem s některými účastníky v kontaktu a moc ráda na to léto vzpomínám. Pomohlo mi to zlepšit si i angličtinu, protože v té době nic moc nebyla, ale po těch dvou měsících se dost zlepšila. A další delší pobyt byl loni na jaře, to jsem strávila tři měsíce v Dánsku na univerzitě v Odense. Tyhle tři pobyty byly naprosto rozdílné. V Německu mi šlo hlavně o to mít výsledky do diplomky, trávila jsem noci v temné komoře s experimenty, takže moc času na nějaké vedlejší aktivity nebylo. Dva měsíce ve Francii byly dobré v tom, že člověk poznal nové lidi, víc jsem si to užila. A ty tři měsíce v Dánsku byly přínosné v tom, že jsem začala pracovat na nové tematice a nasbírala nové zkušenosti.

Myslíte, že zahraniční zkušenost je důležitá pro vědeckou práci? Je to něco, co je potřebné, nebo dokonce nutné?

V dnešní době je v celé Evropě kladen důraz na to, aby mladý vědecký pracovník nasbíral zahraniční zkušenosti, aby vycestoval na rok či více do jiného státu. Souhlasím s tím, že je to užitečné, že se tak postdoci můžou naučit nové věci, mají příležitost pracovat na špičkových pracovištích, navážou kontakty a mohou tak lépe nastartovat úspěšnou kariéru. Nemyslím si ale, že by to byla nějaká nezbytnost, a ani bych to nekladla jako podmínku pro další kariérní růst. Znám lidi, kteří sice odjeli na několik let na postdok, ale po návratu jaksi zakrněli a své nasbírané zkušenosti dále stejně nerozvinuli. Jiní zas nikdy nikde nebyli, jsou aktivní a spolupráci a kontakty po světě udržují i bez předchozího několikaletého pobytu v cizí zemi. Myslím, že se to nedá zobecnit. Ze své zkušenosti si troufám říci, že více kratších pobytů může být pro nasbírání zkušeností a kontaktů účinnější. Každopádně je spolupráce se zahraničními pracovišti velice důležitá.

Jaká je podle vás ve vědě role žen?

Myslím, že se někdy téma žen ve vědě příliš řeší. Každý obor je jiný, každá instituce to má jinak, ani toto téma se podle mě nedá zobecnit. Vždycky se utvoří skupinka lidí, kteří si sednou a sestaví pracovní tým, a jestli je tam více žen nebo mužů, to je v podstatě skoro věc náhody. Násilně stanovovat, kolik procent týmu mají tvořit ženy a kolik muži, se mi zdá nesmyslné.

Změnilo se konkrétně ve vašem oboru nějak postavení či zastoupení žen?

Když jsem v roce 2006 složila státnice a fotili jsme se, na fotce nás bylo deset a já jsem tam byla jediná holka. Rok potom už bylo studentek víc, další rok jich ještě přibylo a teď je to skoro půl na půl.

Takže zájem o studium vašeho oboru se mezi dívkami zvyšuje?

Spíš je to celkově o tom, čemu se ústav věnuje. Dříve to bylo chemické a procesní inženýrství, více se řešily technické problémy a na to se hodí spíš kluci. Ale tím, že dneska je náš ústav více zaměřen na nano, mikro, bio, i atraktivita studijního programu je pro všechny stejná. Řeší se témata, která lákají i holky. Myslím, že se nedá generalizovat, který obor je vhodný pro ženy a který pro muže. Ale je pravda, že například na potravinářské fakultě je hodně holek, protože to je taková čistá práce a vyžaduje trpělivost, kterou většinou muži moc nemají. Pak jsou jiné obory, které jsou více technické. Málokterá žena chce například navrhovat destilační kolony.

Vy jste byla v ročníku sama mezi kluky. Jak na to vzpomínáte?

Dobře (směje se). Mně nevadí mužský kolektiv a nemám potřebu prosazovat, aby tam bylo víc žen. Mně to nevadilo.

A jak vás brali v profesorském nebo pedagogickém sboru? Vnímala jste ze strany vyučujících nějaké rozdíly oproti přístupu k vašim spolužákům?

Byli i vyučující, u kterých bylo při osobním setkaní vidět (a ani se tím netajili), že si myslí, že holky patří k plotně, a dávali nám to najevo. Takže to měly holky někdy těžší. Ale písemky a zkoušky jsou o tom, aby student předvedl své znalosti, nepromítá se tam, jestli má sukni nebo kalhoty, takže jsme vystudovali všichni bez rozdílu. Doufám.

Jak se vám daří kombinovat práci a soukromý život?

Já myslím, že se to zkombinovat dá. Dávám syna do Zkumavky, dětského koutku na VŠCHT, díky tomu můžu chodit v klidu do práce a nemusím řešit, kdo ho bude hlídat, jak a kdy vyzvedávat, protože i když rozjedu experiment a nestíhám, doběhnu si pro něj a chvilku u mě v práci počká s autíčkem. Nebo se rád kouká do mikroskopu. Než vznikla Zkumavka, bylo to dost komplikované. Proto tímto moc děkuji Petru Strakovi a lidem kolem něho, kteří Zkumavku založili! Na hlídání, když třeba letím na konferenci, můžu využít jedny nebo druhé prarodiče nebo se stará synův tatínek. Na příležitostné hlídání mám kamarádky nebo studenty, prostě když potřebuju, dokážu si to zařídit a zkombinovat.

A osobní život a trávení volného času… Máme na pracovišti dobrý kolektiv, dělám práci, která mě baví, takže v sobě nemám takový ten pocit „už abych byla doma, už aby byl víkend“. I když se se studenty a kolegy vídáme celý týden, někdy se stýkáme i o víkendu – uděláme grilování, jedeme na hory, na kola.

Čemu se ještě věnujete ve volném čase, co ráda děláte, u čeho si nejvíce odpočinete?

Nevím, nedokážu vám vyjmenovat seznam svých koníčků… Knížky nečtu, film jsem neviděla, ani nepamatuju. Ale nedokážu jenom tak nic nedělat. Ráda sekám zahradu nebo pleju. Nebo se jdu jen tak projít nebo na kolo. Nevím, jestli to je odpočívání, spíš takové vygumování hlavy, vypnutí. Já ráda chodím a chodím docela rychle – 7 km za hodinu není asi úplně normální. Takže třeba jít z práce pěšky několik kilometrů je moje trávení volného času. A můj syn vedle mě jede na kole nebo odrážedle.

Myslíte si, že právě otázka slaďování práce a soukromého života je v akademickém prostředí odlišná od jiných profesí?

Oproti jiným profesím má moje práce tu výhodu, že můžu pracovat i z domova. Číst a psát články, na to mám večer doma víc klidu než přes den v kolektivu kolegů. Nejsem v práci každý den přesně osm hodin, někdy odejdu dříve a trávím odpoledne se svým synem, ale doháním to po večerech nebo o víkendech, kdy je můj syn u svého tatínka. Ale zas se to nedá zobecnit – i když vědecká profese umožňuje práci z domova, ne každý má tolerantního šéfa, který toto chápe. Také záleží na tom, čemu se věnujete a jaké děláte experimenty. Pokud máte třeba nějaký reaktor a musíte odebírat každé tři hodiny vzorky, buď si musíte zařídit, že to za vás někdy budou dělat studenti, nebo musíte zůstávat v laboratoři přes noc.

Byla jste někdy v situaci, kdy jste měla pocit, že si musíte zvolit mezi prací a rodinou?

Jsem člověk, který o tom moc nepřemýšlí, nerozebírá, neřeší „co by kdyby“, takže jsem se nad tím nikdy nezamýšlela. Chtěla bych někam vyjet na půlrok do zahraničí a jedna kamarádka mi řekla: „A jsi připravená na to, že tě pak někdo označí za kariéristku a krkavčí matku?“ A já říkám: „Já už s tím zkušenost mám a nic si z toho nedělám.“ Loni jsem strávila tři měsíce v Dánsku, můj syn byl střídavě se mnou, s tatínkem nebo babičkami. Zvládli jsme to, všechno se dá zařídit a zorganizovat, když se chce. Jeden den jsem tam byla posmutnělá z toho, jak mi právě někdo vyčítal, že jsem odjela do zahraničí a nejsem každý den se svým synem jako jiné matky. Říkala jsem o tom jednomu profesorovi a on se mě zeptal: „Letělas někdy letadlem? Znáš ty instrukce, že nejdřív nasadíš kyslíkovou masku sobě a pak až dítěti? Tak v životě to funguje úplně stejně, nejdřív musí být v pohodě a šťastná matka, aby pak mohla mít i šťastné dítě.“

Některé matky naopak chtějí udělat první poslední pro dítě, nevěnují se sobě, jsou vystresované, nic nestíhají, všechno příliš řeší, moc čtou nesmyslné diskuse na internetu s virtuálními kamarádkami, ale nakonec jsou ze všeho samy „na nervy“. Dítě ve finále není nijak extra šťastné ani spokojené, protože vycítí, že matka je rozladěná. Já se nehroutím z toho, že musím odjet na konferenci, syna prostě pošlu k tatínkovi nebo k babičkám. Dávám ho lidem, kterým věřím, jsou jeho rodina, mají ho rádi. Jiné děti v jeho věku jsou „mamánci“ a nedokážou být bez maminky, on je odmala zvyklý jít z ruky do ruky, je fakt šikovný, protože každý ho něco učí, každý se mu věnuje naplno. Kdyby byl jenom se mnou, já bych mu tak pestrý program nezařídila a navíc bych z něj byla časem unavená, nezvládala bych práci ani jeho a časem bych taky byla hroutící se matka a on hysterické dítě. Takhle jsme oba celkem pohodáři, šťastní a spokojení.

Ještě bych se vrátila k tématu postavení žen. Na VŠCHT stále není mnoho žen ve vedoucích pozicích a v rozhodovacích orgánech. Proč myslíte, že tomu tak je?

Nevím. Ale opět je to všechno o lidech a o tom, jaké má kdo ambice. Někomu stačí tady jen tak přežívat, někdo má ambice se posunout výš. Nemyslím si, že by ženy ten postup výš měly nějak těžší, podmínky jsou rovné pro všechny. I mě samotnou by zajímalo, proč tu máme tak málo ambiciózních žen.

Co byste na závěr vzkázala nebo poradila mladým ženám-vědkyním nebo studentkám, které jsou úplně na počátku své vědecké dráhy anebo o vědecké profesi teprve uvažují?

Obecně, aby každý používal svoji hlavu, svoje vnímání a nedal se příliš ovlivnit okolím, které dokáže strhávat špatným směrem. Vzít si jenom to, co člověk potřebuje, a před některými „hláškami“ si prostě zacpat uši. Dokázat filtrovat. Nehroutit se z řečí a pomluv závistivců. Jít si za svým snem a cílem. Netýká se to jenom mladých žen, netýká se to jenom vědy, ale celkově. Lidé by měli zůstat tím, kým jsou, a nenechat sebou moc mávat, vždycky zvážit pro a proti a řešit to, co chtějí oni, a ne to, co jim někdo nakuká.

Děkuji moc za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Hana Víznerová

Jazyková korektura: Veronika Hesounová

Autor fotografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP projektu TRIGGER

[iduzel] => 15749 [canonical_url] => //gro.vscht.cz/rozhovory/cejkova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/rozhovory/15749 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [15754] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

„Pivovarští, to je jedna rodina“

Rozhovor proběhl v květnu 2014.

Prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc., se narodila v roce 1934 v Plzni. V roce 1957 absolvovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor kvasná chemie a technologie. Je významnou vědeckou a pedagogickou osobností v oboru pivovarství. Deset let pracovala v Plzeňských pivovarech n. p., patnáct let ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském a od roku 1981 vedla šestnáct let Katedru kvasné chemie a technologie s pozdějším názvem Ústav kvasné chemie a bioinženýrství, dnes Ústav biotechnologie, na Fakultě potravinářské a biochemické technologie na VŠCHT Praha. Za svou práci byla jako první osobnost uvedena v roce 2002 do nově založené Síně slávy českého pivovarství a sladařství a v roce 2012 jako první v pivovarském oboru na návrh českých sladařů a pivovarníků obdržela od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání – Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství.

Plakát z cyklu "Ženy na VŠCHT Praha" zde

[ikona] => [obrazek] => basarova.jpg [obsah] =>

Mohla byste prosím na začátku představit obor, ve kterém působíte?

Působím ve sladařství a pivovarství, což patří do kvasné chemie. Je to obor, který je z hlediska našeho státu velice významný, protože má dlouhou historii a už v minulosti velmi přispíval (a myslím si, že i dnes významně přispívá) k hospodářské situaci našeho státu a jeho prezentaci schopností českých odborníků. Ve středověku byly výtěžky z piva vyšší než ze zemědělské produkce různých statků. Každý si představuje pivovarství jako obor, který vyrábí výrobek, který „bere lidem peníze z peněženek“ a nepříznivě ovlivňuje jejich chování. Myslím si, že záleží na každém člověku, jak se umí ovládat. Já vždycky říkám našim studentům, když mluvím o pivovarství, že to je obor, který proslavil tuto zemi po celém světě, a to nejen svými výrobky, ale i svými odborníky, protože už od minulých století čeští pivovarníci a sladaři působili v různých zemích světa, byli zváni na práci na různé královské dvory a úspěšně působí v zahraničí dodnes.

Pivovarská tradice u nás je velmi dlouhá a typické pro české pivovarníky i sladaře bylo, že si uvědomovali důležitost poznání a vzdělání. Vždyť na rozdíl od okolních zemí v Českém království ve středověku například cechy povolovaly vařit pivo jen těm, kteří k tomu byli řádně vyučeni. I prostí sladaři a pivovarníci se snažili získávat poznatky, které v tomto oboru dynamicky narůstají. Četli, co kdo napsal, navštěvovali jiné pivovary doma i v zahraničí a hlavně se starali již od konce 18. století, aby měli odborné vysoké i střední školství. To bylo jejich velkou předností.

Proč jste se rozhodla pro studium a práci v pivovarství?

Věděla jsem, že chci studovat chemii, protože jsme měli na gymnáziu na tento předmět bezvadného kantora, který nás uměl pro chemii získat. V létě o prázdninách jsem se v rámci brigád seznámila s činností různých laboratoří. Začala jsem na anorganice ve Škodovce, ve vodárně mi přišla analytická práce moc stereotypní, byla jsem v lihovaru, v Marile Rokycany. A pak jsem přišla do pivovaru, ve kterém mě velice zaujaly staré zvyky a úcta a láska pracovníků k oboru. Jsem ráda, že jsem ještě zažila tradiční pivovarství, kdy si sládkové vzájemně pomáhali a v konkurenčním boji používali solidní způsoby v porovnání se současností. V pivovarství se mi hlavně zalíbil zajímavý a poměrně složitý proces výroby sladu a piva. Jedná se o biologický proces a kvalita základních surovin (ječmene a chmele), respektive genetické vlastnosti vybraných odrůd, které jsou důležité pro charakteristické vlastnosti jednotlivých výrobků sladů a piv, mohou být více či méně změněny vlivem klimatických podmínek daného roku. Proto je nutná dokonalá kontrola a flexibilní úprava technologických postupů tak, aby výrobky měly stále stejné požadované vlastnosti.

Lidé si myslí, že v pivovaru zaměstnanci pijí a pak mají i hrubší jednání. Ale ve skutečnosti nevidíte, že by se někdo v práci opíjel. Vždy tvrdím, že praví pivovarští odborníci jsou společenští grófové. Poznala jsem, že mezi pivovarskými je mnoho lidí s velkým zájmem o umění. Koneckonců, pivovary vždy podporovaly kulturní dění ve svém působišti a je tomu i dodnes, i když v současnosti asi více podporují sport. Celý život se ke mně pivovarští chovali velmi dobře a musím říci, že mám mezi nimi řadu opravdových přátel. Musíte ukázat, že se snažíte, že máte zájem o obor a že něco dokážete, a pak jste jejich. Už se vás nesmí nikdo dotknout.

Jak se na vaši volbu profese dívala vaše rodina?

Moje ryze kantorská rodina to dost těžce nesla, protože doufali, že půjdu buď jako bratr na medicínu, nebo že budu dělat kantořinu. Nemůžu říci, že by moji perfektní rodiče byli nějací uzurpátoři, prostě to byli lidé rozumní, kteří nás s bratrem nechali volně volit budoucí život. Rodina se s tím smířila. Musím hlavně poděkovat manželovi, protože celý život mu nevadilo, že jsme i na dovolené jezdili s taškami odborných knih. Nejnáročnější byly naše dovolené v bývalé Jugoslávii, kde sotva jsme tam dojeli, začalo se na pláži vykřikovat „Gabriela!“, a když nás tamní pivovarští našli, odvezli nás z pláže například na Černou horu. Já jsem tam s nimi chodila po pivovaře v Nikšiči a řešila jejich problémy, manžela se synem vozili na plachetnici na jezeře. Na pláž jsme se vrátili tak za pět dní. Pivovarští, to je jedna rodina, a to vždy bylo.

Za minulého režimu, kdy byla možnost jezdit maximálně do východních zemí, jsem se díky významu českého pivovarství a zajištění kvality exportu pro získání potřebných deviz dostala do různých států světa. Byla jsem na naše pivovarství velmi hrdá, protože ho uznávali světoví odborníci a dávali nám to znát při každém styku, například na kongresech Evropské pivovarské společnosti, ač nám nebylo povoleno naším zřízením stát se řádnými členy. K tomu došlo až po sametové revoluci. Spolupracovat jsme mohli pouze s výzkumnými ústavy, školami a pivovarníky východního bloku. Za ta léta jsme se tak znali, že se navzájem přátelily celé naše rodiny.

Jaké byly po ukončení studia vaše profesní začátky?

Po vysoké škole jsem se dostala díky panu profesorovi Dyrovi do Plzeňského Prazdroje, přestože ministerský kádrovák tvrdil, že žena tam půjde jen přes jeho mrtvolu. Tehdy jsme si nemohli vybírat 3 svá pracoviště, ale museli jsme nastupovat na určené umístěnky. Měla jsem jít do pivovaru v Olomouci. Už to vypadalo, že do pivovarství nepůjdu, protože jsem se musela vrátit domů do Plzně, když tam byl otec sám s tetičkou, maminka mi zemřela v druhém ročníku. Bylo dohodnuto, že budu dělat v chemických závodech.

V pivovaře v Plzni mě na základě intervence pana profesora Dyra nakonec zaměstnali, přestože jsem byla žena, protože jsem tam chodila na brigády, a věděli, že se neštítím práce. V té době pracovaly ženy v pivovaře pouze v kancelářích a v provoze jako pomocné síly. Začátky byly dost tvrdé, člověk chtěl do provozu, chtěl něco dělat a oni na to, že se nehodí, aby dáma chodila mezi sklepáky. Takže si mě pan vrchní sládek, prvorepublikový výborný odborník a člověk, který kouřil doutníky, a měl proto v posudku, že má americké móresy, posadil do kanceláře, a musela jsem pořád malovat grafy rmutování mladiny, kvašení piva a podobné práce.

Začínala jste v provozu. Jak jste se dostala k výzkumné práci?

Po roce musel pan vrchní sládek odejít. Přišla nová garnitura mladších pracovníků, především ze zrušeného národního podniku Západočeské pivovary. To byly takové ty malé pivovary v Západočeském kraji jako Staňkov, Železná ruda, Plasy a jiné, které byly přičleněny k Prazdroji a Gambrinusu, vznikly Plzeňské pivovary, národní podnik. Z uvedené organizace malých pivovarů přišel do Plzně i pan inženýr Ivo Hlaváček jako technický ředitel, následně vrchní sládek a pozdější generální ředitel, známá osobnost z rodiny, kde se pivovarství dědilo po generace. Mladé vedení už mě bralo normálně jako pracovní vysokoškolskou sílu, udělali mě vedoucí laboratoře a hned ten rok (1958) jsme se dohodli, že založíme výzkumnou skupinu zaměřenou na modernizaci tradiční výroby. Bylo to velmi zajímavé. Třeba se zkoumalo, jak působí kovový materiál na kvalitu piva, když se přecházelo z dřevěných na kovové transportní sudy, nebo jsme zkoumali, do jaké míry lze modernizovat výrobu piva Prazdroj bez vlivu na jeho charakteristické vlastnosti, především způsob vytápění a velikost varních nádob pro přípravu mladiny. Dostávali jsme úkoly nejen podnikové, ale i ministerské, hodně jsme i publikovali v našem odborném časopise Kvasný průmysl i v německém Brauwissenschaftu a Brauweltu. To mě navedlo na výzkumnou činnost.

Později jste však Plzeň a pivovar opustila a odešla jste zpátky do Prahy…

Pak jsem se vdala, manžel měl specializaci pro tukový průmysl, pracoval v Setuze v Ústí a převeleli ho do Prahy na investiční odbor generálního ředitelství. Plzeňáci mi sice dali krásný byt, ale manžel v Plzni neměl svůj obor. Nakonec jsme dostali byt v Praze a já jsem dostala pozvání od ředitele Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského (VÚPS), že by mě rád přivítal, takže jsem tam nastoupila. Musím přiznat, že jsem se svou rodnou Plzní a pivovarem těžko loučila, ale práce na VÚPS byla zajímavá a spolupracovníci bezvadní.

Čemu jste se tam věnovala?

Požádala jsem profesora Šorma o možnost před nástupem na VÚPS absolvovat půlroční stáž na Organickém ústavu ČSAV v oblasti především gelové chromatografie. Po stáži jsem na VÚPS založila oddělení biochemie. Hlavně jsme pracovali na výzkumu fyzikálně-chemické stability piva, to znamená na tom, jak se tvoří nebiologické zákaly v pasterovaném pivě, na technologiích zvýšení fyzikálně chemické stability piva a na vývoji kontrolních metod koloidní stability piva. Dodnes velice zajímává a ne úplně osvětlená práce. Také jsme řešili například praktický výzkum použití enzymů při zpracování 4 náhražek sladu v době nedostatku sladu, význam specifických genetických vlastností kmenů kvasinek pro charakteristické vlastnosti jednotlivých druhů piva a řadu dalších zajímavých programů. Na pracovištích ústavu v Praze i v Brně v té době působili velmi erudovaní sladařští a pivovarští odborníci, takže ústav se kromě řešení velkého spektra výzkumných úkolů podílel i na uvedení do provozu všech osmi nových pivovarů na Slovensku, což byla velká škola a ověření mých schopností.

Na technikách, které to mají vždycky horší než humanitní obory nebo obory nezaměřené na průmysl, vidím, že lidem ve výzkumu chybí sounáležitost s praxí, protože nepoznají nebo přesně neví, který výzkum má nejen vědeckou hodnotu, ale dá se využít i v praxi, a nemají možnost naučit se jednat s lidmi různých vlastností a profesí. Myslím si, že bylo správně, když v 19. století na pražskou techniku (založena v roce 1705) brali tehdy většinou mládence, jen když měli za sebou nějakou praxi.

Zmínila jste několik významných osobností ve vašem oboru – ale byli to samí muži. Měla jste ve své minulosti i vzory – ženy, které vás nějak motivovaly nebo podporovaly ve vaší kariéře?

Když jsem nastoupila do pivovarství, byly známé dvě ženy, paní doktorka Kocková-Kratochvílová, erudovaná odbornice v mikrobiologii, především pro pivovarství byly významné její práce o pivovarských kvasinkách. Určitou dobu pracovala v pivovarském výzkumu, následně odešla na Slovensko, kde působila na Slovenské akademii věd. Osobně jsem ji znala, pocházela ze západních Čech. Při jejích návštěvách jsme procházely krajem jejího dětství a navštěvovala jsem ji ještě s jedním slovenským kolegou při každé mé cestě na Slovensko až do její smrti. To byla žena, která se věnovala vědě s plným zaujetím. Byla jako významná mikrobioložka známá a ceněná ve světě. Druhou byla doktorka Kotrlá-Hapalová z Výzkumného ústavu pivovarského, která se zabývala výzkumem chmele.

Pohybovala jste se v převážně mužském prostředí. Měla jste někdy pocit, že se musíte více prosazovat? Dokazovat, že něco umíte?

Při nástupu do pivovaru jako žena musel člověk ukázat, že se práce nebojí, že je ochoten ráno vstávat a být v pět hodin v pivovaře, protože stáčky se nosily k analýze v půl šesté, že je ochoten tam být ve dne v noci, například v době příjmů nové sklizně ječmene na sladovny. Musela jste dokázat, že ten obor je váš, že ho máte ráda a že se mu chcete věnovat. Když pánové-kolegové zjistili, že se tomu věnujete a že můžete i něco pro ten obor udělat, tak pak to už bylo úplně v pořádku.

Přejdeme teď k samotné VŠCHT, kam jste se nakonec vrátila a dlouhá léta vedla katedru kvasné chemie…

VŠCHT má tradičně výbornou úroveň, je to náročné studium a myslím, že daleko přísnější než na jiných školách. V současnosti nám ale chybí v některých oborech erudovaní pedagogové. Měli jsme a stále míváme velice schopné absolventy, ale bohužel na škole nezůstávají. Finanční ocenění náročné vysokoškolské vědecké a pedagogické práce je v porovnání s platy, které může schopný absolvent získat u zahraniční firmy, velmi nízké. A protože si většina absolventek a absolventů také chce po studiu založit rodinu, pořídit byt a podobně, dávají přednost zaměstnání u firem a organizací před školou.

VŠCHT má velmi dobrou úroveň, už jen když srovnáte, jak tvrdé je u nás hodnocení, když žádáte o docenturu a profesuru. Požadavek publikační činnosti, organizační činnosti, námětů na zlepšení 5 výchovy a podobně. Měla jsem možnost dělat návrhy na jmenování profesorů pro obor pivovarství v zahraničí. Byla jsem překvapená tím velkým rozdílem v nárocích na obsah předložených materiálů. Nároky byly výrazně nižší, především pokud se týká publikační činnosti.

Jak se změnilo postavení žen ve vašem oboru? V jednom z rozhovorů s vámi jsem se dočetla, že vás bylo ve vaší specializaci třináct, z toho jen tři studentky. Posunulo se to nějak?

Na studium pivovarství se hlásili a na našem ústavu byli vždy většinou chlapci, dnes je tam hodně děvčat. Předtím se děvčata hlásila více na ostatní potravinářské obory a biochemii. Pokud se týká pivovarství, pomalu se probojovávají ženy i na místa, kde vládl výhradně patriarchát. V některých zemích v zahraničí, především v Japonsku, to ale stále přetrvává. V České republice se naše absolventky dobře uplatňují v pivovarských výzkumných i kontrolních laboratořích. Máme i nesmírně šikovnou absolventku jako sládkovou v Přerově. Ale uplatnění žen na vedoucích postech, jako jsou ředitelé a sládkové, je nepatrný. Ale prakticky na všech vedoucích postech ve sladovnách a pivovarech působí naši absolventi, s výjimkou pivovarů, které koupily zahraniční firmy, které často obsazují ředitelská a jiná vedoucí místa zahraničními pracovníky. Ale i tam a převážně na dalších vedoucích pozicích jsou absolventi Ústavu biotechnologie.

Myslíte si, že dnešní mladí vědci a vědkyně musí kromě finančních otázek, které jste zmínila, překonávat i další překážky na cestě k úspěchu ve vědecké práci?

Mají dnes velké možnosti, mají možnost cestovat, navazovat spolupráci, sice obtížně, ale přece získávají moderní přístrojovou techniku, především v rámci různých grantů. Pro rodinné potřeby mají v porovnání s prací u firem sice méně peněz, ale pokud to oželí a mají pochopení u svých partnerů či partnerek a touhu něco dokázat, opakuji, mají dneska veliké možnosti. To, že můžou spolupracovat s celým světem, když jsou schopní a seženou si spolupráci, nebo jsou na základě svých vědeckých prací k tomu vyzváni, je velká priorita, o které se nám ani nezdálo. Přitom bych řekla, že jsme přesto měli větší styky se zahraničními vědeckými a odbornými špičkami než oni, právě díky tomu přetrvávajícímu uznání u starší generace pro české pivovarství.

Jak vnímáte obecně dnešní vědecké prostředí, které charakterizuje vysoká soutěživost, tlak na mobilitu a podobně?

Vědecký úspěch závisí nejen na znalostech, ale i na povaze lidí. Jestliže existují pracoviště, která pracují na podobné problematice a jsou vzájemní rivalové a neumí najít cestu ke spolupráci, tak se poznatky získávají pomaleji, než když se lidé dohodnou a systematicky spolupracují na řešení zajímavého výzkumu. Konkurence je nejen v průmyslu, ale i ve vědě, a nezdravá konkurence a neschopnost otevřené a účelné spolupráce škodí jak v průmyslu, tak ve vědeckém bádání.

Jaké jste vy osobně zažila vztahy na pracovištích, kde jste působila? Zároveň máte velké zkušenosti i s řízením lidí, jak na to vzpomínáte?

Měla jsem štěstí na kolektivy, ve kterých jsem působila. Byla jsem odchovaná praxí, takže mě nemohlo jen tak něco zlomit, a byla to velká škola poznání lidského chování a nutnosti nacházet optimální jednání s jednotlivými pracovníky. A pokud jde o výzkumný ústav, tak s láskou vzpomínám na všechny ty kolegy, se kterými jsem tam pracovala, a bylo jich tam v té době kolem sto padesáti. Nepamatuji si, že by se tam za těch více než patnáct let mého působení našel člověk, který by o někom druhém řekl něco špatného. Neměla jsem po nástupu jako ředitelka problémy s nějakým 6 rovnáním vztahů, velice jsme spolupracovali, chránili se proti vnějšku. Pražské pracoviště sídlilo ve stejné budově jako generální ředitelství pivovarů, kde měli podstatně vyšší platy v porovnání s námi. Přesto se na VÚPS nikdo nerozčiloval, že má málo peněz. Byli jsme převážně z generace, která prošla válkou, vděční za každé „dobré ráno“ a byli jsme rádi, že máme zajímavou práci. Rozhodně jsme byli a jsme stále méně nároční než naše děti.

Já to vidím i na podmínkách studia. Na koleji mají studenti kompletní vybavení, a přesto nejsou stále spokojeni. My, protože nás bylo málo děvčat, tak s námi „šoupali“, kde bylo zrovna místo. Začínaly jsme v dřevěných baráčcích na Albertově, spaly jsme na palandách a měly jsme tam jen nějaké háky na pověšení věcí. Pak jsme bydlely v takzvané Arnoštárně, v jedné místnosti nás bylo až patnáct, a nakonec jsme bydlely v Orlíku, v Dejvicích, v manželské koleji, pět děvčat v jedné místnosti, pět postelí, jedna židle, žádný stůl, jeden dvouvařič, jedno umyvadlo, WC a to bylo všechno. Takže když jsme se chtěly učit, musely jsme se rozdělit. Jedna až dvě v místnosti, další šly do knihovny nebo se usadily ve sklepě v kočárkárně na parapetu okna, nohy si daly do kočárků a šprtaly. Byly jsme rády, že tu kolej vůbec máme. S láskou na studijní léta vzpomínáme, během pracovní činnosti jsme si pomáhali a ti, kteří ještě užíváme života stáří, se pravidelně scházíme a panují mezi námi velmi úzké, přátelské, rodinné vztahy. To bohužel u dnešních studentů není obvyklé a často se po studiích již úplně odcizí. Přináší to s sebou zřejmě dnešní styl života.

Dnes stále není moc žen ve vedení VŠCHT, nebyla zde ještě ani jedna žena rektorkou nebo děkankou. Proč si myslíte, že tomu tak je? Máte pro to nějaké vysvětlení?

Ale je třeba konstatovat, že se zvyšuje počet žen s profesorským titulem, působí jako prorektorky a proděkanky, což při mém nástupu na Alma Mater v roce 1981 nebylo. Vychází to z postavení ženy ve společnosti. Pokud chce žena žít normální život, pořídit si rodinu, a nemá zázemí, které by jí umožnilo, aby se svému oboru mohla věnovat, nemůže se také hrnout na takovéto posty, protože třeba znamenají, že se celý den nedostane domů, že musí často někam odjet. Když nemáte nikoho, kdo vám například pohlídá děti, obstará nákup a podobně, je problematické věnovat se náročné práci. To nezařídí školky nebo jesle, musíte být s malými dětmi večer i v noci a hlavně se věnovat jejich vývoji, a to jsou povinnosti, které ženy sráží. A potom, většina žen není tak dravá jako muži, ale ty, které se probojují, jsou podle mne dobré. Je potřeba mít kolem sebe lidi, kteří uznají vaši práci a nehledí na to, jestli jste žena nebo muž.

Zmínila jste mateřství, péče o děti stále ovlivňuje kariéru žen. Jak se to projevilo u vás?

Mám jednoho syna a měla jsem to štěstí, že i když mi umřela maminka, nastěhovala se k nám její svobodná sestra, také učitelka v mateřské školce, která byla šťastná, že má rodinu. A můj tatínek byl nejen perfektní kantor, ale i dědeček. Jejich pomoc a výchova byla bezvadná a syn na ně dodnes s láskou vzpomíná. Tatínek učil matematiku a fyziku, takže se synem dělal různé zajímavé pokusy a pořád s ním něco vyráběl. Umožnili mi, že jsem se mohla oboru věnovat. Také se synovi věnoval můj bratr, ten byl doktor. Ale večer, v sobotu, v neděli a o dovolených jsme si s manželem udělali čas a věnovali se plně rodičovské péči. Tetička byla žárlivá a říkala: „Já vám ho půjčím na dovolenou a vy mi ho přivezete nemocného.“ Nebyl ani hodinu sám a měl to pestré, protože jsme se všichni snažili, aby měl zajímavý kulturní a sportovní program a dobré podmínky k učení. Vedli jsme ho k zájmu o literaturu, hudbu, výtvarné umění a k studiu cizích jazyků. Studoval rovněž na VŠCHT a asi k tomu přispělo, že v dětství jsme mu kromě klasických pohádek vyprávěli různé možnosti výroby potravin a 7 věcí, které ho obklopují. Pravda je, že když jsem odjela služebně do zahraničí, všechny diety jsem protelefonovala, protože jakmile jsem odjela, tak kluk vždy onemocněl.

V rozhovoru s vámi jsem si přečetla, že jste se poměrně brzo po porodu vrátila do práce. Proč jste se tak rozhodla?

Během těhotenství jsem nechodila na kontroly, byla jsem předtím sportovkyně, tak jsem to taky brala sportovně, bratr byl lékař a jeho kolegyně říkaly, když budeš potřebovat, přijď. Chodila jsem do práce pěšky, abych moc nepřibrala. Jednoho dne jsem upadla, skončila v porodnici a narodilo se dítě. Já jsem v té době sepisovala kandidátskou práci. Mezi kojením jsem lepila obrázky a opravovala texty vytištěné na papírech ormigu. Tehdy ještě žádné počítače nebyly. Grafy jsme rýsovali tuží na pauzovém papíře. Kandidátskou práci jsem odvezla ke kontrole na chalupu panu profesorovi Dyrovi, který mi řekl: „No, Gábinko, práce je pěkná, ale proboha, co to s vámi je?“ Já jsem nebyla upravená a on si potrpěl, abychom byly „načančané“. Nikdo mi pak na katedře nechtěl věřit, že mi dal deset korun, abych se dala alespoň ostříhat. V době takzvané mateřské dovolené jsem tedy napsala kandidátskou práci. Syn se narodil 23. září, v říjnu už pro mě přijelo auto z pivovaru s pH metrem: „Prosím vás, musíte jet rychle s námi, zkazila se várka ve Stodě.“ Takže jsem pak měla problém, abych stihla kojení a tak to bylo pořád. Manžel mě v prosinci odvezl ke své mamince do Prahy a oni za mnou jezdili, když něco bylo i tam. Takže jsem byla na mateřské dovolené pouze říjen, listopad, prosinec, tedy tři měsíce, a v lednu jsem nastoupila do práce.

Jak je to dlouho, co jste odešla ze školy?

Jsem s Ústavem biotechnologie pořád ve styku, oni mě tam dokonce vedou jako emeritní profesorku. V sedmdesáti letech jsem tvrdila, že by člověk měl odejít včas, a ne jako ti pánové, co musí na škole zemřít. Když jsem v roce 1981 přebírala katedru, pan profesor Kyzlink byl jediný můj ještě žijící profesor na VŠCHT. Na promoce jsme chodili spolu, a když jsem řekla, že již jsem stará a budu končit jako řádný zaměstnanec VŠCHT, pronesl: „Paní kolegyně, odejít musíte tehdy, když se postavíte k tabuli, budete muset napsat nějaký jednoduchý vzorec, třeba glukosu, a vy to nedáte dohromady. Pak musíte odejít, a tam vy ještě nejste, vy jste ještě mladá, vy tu musíte zůstat.“ V roce 1997 jsem ještě vedla katedru. Pak jsem požádala o to, abych mohla odejít, někdy kolem roku 2000, s tím, že nechci být zaměstnankyně, ale že když budou potřebovat, kdykoliv pomůžu. Zrovna teď vyučuji za kolegu jeho přednášky ze sladařství, protože je na stáži na tři měsíce na Sicílii. Jinak přednáším tak dvě až tři přenášky v semestru ze sladařství i pivovarství. Dále působím podle potřeby například ve funkci předsedkyně komise pro jmenování profesorů a docentů, píšu posudky, jsem v komisích u obhajob PhD., zkouším u státnic a podobně. Ve VÚPS jsem členem vědecké rady, oponuji jejich výzkumné úkoly. Jsem členem redakční rady časopisu Kvasný průmysl. Absolvuji přednášky a konzultace na pivovarech a podobně.

Také hodně píšete…

V poslední době to byla kniha České pivo (1998), to je historie českého pivovarství. Ta už vyšla v roce 2011 potřetí v opraveném rozšířeném vydání. Začali jsme ji psát s inženýrem Ivo Hlaváčkem z Plzeňského Prazdroje a byla to krásná část naší spolupráce, která vlastně trvala celkem celých padesát let. Při sbírání údajů pro knihu o historii českého pivovarství jsme jezdili po klášterech, pivovarech a muzeích, byla to úžasná zábava. Třetí vydání jsem psala se svým synem a jeho synem, protože bohužel pan Hlaváček umřel. Druhá kniha byla Pivovarství: Teorie a praxe výroby piva z roku 8 2010. První vydání vyšlo na VŠCHT, anglický překlad připravuje k vydání německé vydavatelství Fachverlag Hans Carl v Norimberku. V letošním roce jsme dokončili se spolupracovníky knihu Sladařství, která vyjde v podzimních měsících tohoto roku.

Jak vypadá váš běžný den?

Poslední dva roky to bylo špatné, protože manžel vážně onemocněl, takže jsme byli prakticky přikovaní doma. Pomohlo mi, že jsem využívala čas k psaní, měla jsem tedy i jiné myšlenky, na které jsem se musela soustředit. Jsem dost ranní ptáče. I když v noci někdy špatně spím, prášky nepoužívám, vždy mám u postele nějakou zajímavou knihu, nejraději mám historické. Teď momentálně čtu o Kateřině Veliké. Čtení omezuji na noc, přes den se věnuji odborné činnosti, která se zrovna ode mne požaduje, ale musím i uvařit, nakoupit, prostě provést běžné domácí práce. Syn, když je v Čechách, také přijde na oběd. Odpoledne chodíme s manželem na krátké povinné procházky. Bydlíme na okraji Prahy, kde je hezká příroda. Vždy jsme měli s manželem předplatné do divadla a na koncerty. Dostala jsem jako jeden z dárků od pivovarských k osmdesátinám předplatné do Národního divadla a Státní opery, takže to v současnosti absolvuji s vnučkami.

V sobotu a v neděli přicházejí naši přátelé nebo jdeme někam na návštěvu, ale bohužel naše řady již značně prořídly. Občas jedeme na krátký výlet do okolí nebo na chatu. Vzhledem k našemu stáří a zdravotnímu stavu manžela již na zájezdy do zahraničí, které jsme dříve absolvovali, nejezdíme a užíváme si klidu domova.

Jaké jsou vaše další plány?

Pivovarští mě nutí, abych sepsala veselé historky, co jsme zažívali v pivovarech a ve škole. Ale nyní si opravdu potřebuji od nadměrného psaní oddychnout. Na očích i celkově je poznat, že jsem v poslední době trávila moc času vysedáváním u počítače. Mladým kolegům jsem říkala, že je zapotřebí napsat ještě knihu, novou pivovarskou analytiku. Od sedmdesátých let, kdy jsme ji vydali, se toho mnoho změnilo. Bohužel o psaní odborných knih není u mladší generace zájem. Nejen, že finanční ohodnocení neodpovídá náročnosti provedení, ale vymlouvají se, že za časově velmi náročnou přípravu knihy je malý počet bodů, podle kterých se dnes hodnotí jejich publikační činnost na školách či výzkumných centrech, a raději jen píší publikace do časopisů.

Co vás nejvíc bavilo a baví na vědecké práci?

Nejlíp se mi pracovalo, když jsem si sama mohla udělat rozbory. Když už jste vedoucí řešitelských kolektivů, dáváte dohromady i výsledky spolupracovníků, získávají se poznatky rychleji, ale často se zamyslíte nad tím, jestli byste to neudělala jinak a jestli opravdu ty výsledky jsou přesné. V každém případě je velmi milé a udělá vám radost, když váš výzkum přinese zajímavé poznatky a je použitelný i v praxi a vaši pivovarští to ocení nebo když dostanete pochvalný dopis za zajímavou publikaci od zahraničního odborně erudovaného kolegy.

Když máte možnost kombinovat věci… Mám oblíbený jeden citát Goetheho: „Největším štěstím myslícího člověka je poznávat poznatelné a uctívat nepoznatelné.“

Na závěr, co byste vzkázala nebo poradila dnešním mladým vědkyním?

Hlavně se nevzdávat, pokud není hned nějaký úspěch. Nenechat se otrávit, pokud se vyskytnou lidé, kteří nebudou uctívat to, co předvedete, nebo vaše práce pokoří mužskou ješitnost, a dají vám to nepříjemným způsobem znát. A hlavně si věřit a udržet si dobrou náladu, v tom smyslu víry ve svůj obor a snahy poznat jej co nejlépe.

Děkuji moc za rozhovor.

Autorka rozhovoru: Hana Víznerová

Jazyková korektura: Alena Ortenová

Autor fotografie: Michal Ureš

Rozhovor byl zpracován v rámci 7.RP projektu TRIGGER.

Cena rektora pro mladé akademické pracovníky VŠCHT Praha 2014

Letos získali cenu: Ing. Alena Michalcová, Ph.D. (FCHT, Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství), Ing. Michal Kohout, Ph.D. (FCHT, Ústav organické chemie), Ing. Tomáš Hlinčík, Ph.D. (FTOP, Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší), Ing. Milena Zachariášová, Ph.D. (FPBT, Ústav analýzy potravin a výživy) a Ing. Jitka Čejková, Ph.D. (FCHI, Ústav chemického inženýrství). Cena bude předána na slavnostním shromáždění v Betlémské kapli při promocích 18. 6. 2014.

První profesorka na VŠCHT Praha

Právě na VŠCHT Praha byla v roce 1954 jmenována Julie Hamáčková první profesorkou na technických vysokých školách. V jejích šlépějích dnes kráčí řada významných vědeckých pracovnic, mimo jiné nositelka Medaile Emila Votočka z roku 2012 a držitelka Ceny Milady Paulové z roku 2011 prof. Kateřina Demnerová, držitelka Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy, z roku 2006 prof. Jana Hajšlová a mnoho dalších.
Více zde>>

Proč je důležité nahlížet na inovace genderově

26.7.2015 - čtení na prázdniny, inspirujte se na webu DISCOV-HER.com.

Zohlednění sexu jako biologické proměnné ve výzkumu finanovaném NIH (USA)

Dne 9.6.2015 vydal National Institute of Health USA - (NIH) Oznámení NOT-OD-15-103 , které obshuje klíčový paragraf, uvádějící, že sex může být rozhodující pro interpretaci, ověřování a generalizování výsledků výzkumu. Přiměřené zohlednění obou pohlaví v experimentech a členění údajů podle pohlaví umožňuje srovnání podle pohlaví a může přispět k ĺepší informaovanosti při klinických intrervencích. Vhodný rozbor a transparentní vykazování údajů podle pohlaví může zvýšit použitelnost preklinického biomedicínského výzkumu. Po schválení Úřadem pro řízení a rozpočet (OMB), ovlivní posuzování návrhů projektů financovaných NIH.

Rodičovská dovolená a práce v pracovním poměru

Dobrý den. Jsem na rodičovské dovolené , ale chtěla bych se vrátit do práce o půl roku dříve na hpp než mi skončí RD ,na to stejné pracovní místo a vykonávala bych tu stejnou práci , kterou jsem vykonávala před těhotenstvím. Příjdu tak o rodičovský příspěvek?
Odpověd: Do zaměstnání se můžete vrátit zcela normálně a budete pobírat rodičovský příspěvek i mzdu ze zaměstnání. Na výši mzdy přitom vůbec nezáleží. Podmínkou však je zajištění hlídání dítěte - např. manželem, babičkou, kamarádkou či placenou chůvou. Docházka dítěte do školky je totiž omezena, ovšem u dítěte staršího 2 let již je zcela neomezená. V návratu do zaměstnání vám tedy nic nebrání. Ludmila Řezníčková, 20. 07. 2013 22:22 Zdroj peníze.cz

Evropská komise zveřejnila výsledky eurobarometru zaměřeného na rovnost pohlaví, který ukazuje, že 76% občanů EU pokládá nutnost řešení nerovností mezi ženami a muži za prioritu.
Nerovnosti mezi pohlavími se projevují zejména v oblasti platů, jelikož ženy za stejnou práci dostávají o 16,4% menší plat než muži. Průzkum dále ukazuje, že ženy jsou stále velmi málo zastoupené v řídících orgánech společností (méně než čtvrtina členů představenstev), přestože tvoří téměř polovinu pracovní síly. Komise bude pokračovat v řešení těchto problémů s členskými státy, nevládními organizacemi a zúčastněnými stranami. Některými návrhy z této oblasti, například rozdíly mezi mužskou a ženskou penzí, se zabývá i současné lotyšské předsednictví. Celý průzkum →

Gender Equality: to ensure ERA’s success we need to involve all our talented researchers , celý článek v Newslettru ERA č. 3 →

Právní aspekty postavení žen a mužů ve vysokoškolském prostředí a ve veřejných výzkumných institucích v České republice – studie, která z právního hlediska mapuje různé situace, jimž čelí ženy a muži v oblasti vysokého školství a vědy. Stane se podkladem pro naši další komunikaci s institucemi výzkumu a vývoje i státními orgány. Zracoval tým NKC Ženy a věda za přispění projektu 7.RP TRIGGER. Ke stažení zde →

Rovnost pohlaví: Česko kleslo na úroveň rozvojových zemí – 29.10.2014 – Týden.cz - Česká republika znovu klesla v žebříčku hodnocení rovnoprávnosti žen ve společnosti a v pořadí 142 zemí obsadila podprůměrnou 96. příčku, čtěte více>>
HeLa buňky - nesmrtelná žena je v laboratořích po celém světě, BBC dokumentární film o Henriettě Lacks získal cenu nejlepšího vědeckého dokumentu na mezinárodním filmovém festivalu v San Francisku. Podívejte se na něj na You Tube

Prestižní ocenění za matematiku získala vůbec poprvé v historii žena, iránka Maryam Mirzakhani, 37 letá profesorka Stanford University. Na mezinárodním matematickém kongresu v Soulu byla mezi čtyřmi letos oceněnými vědci. Cenu, nazvanou po kanadském matematikovi Johnovi Charlesovi Fieldsovi, dostala za práci o symetrii zakřivených povrchů. Cena se uděluje od roku 1936 a je obdobou Nobelovy ceny. Více>>

Articles on Women in Engineering – Explore Engineering, Science, and Technology on Taylor & Francis Online

Gender equality in HORIZON 2020 Fact sheet. Více>>

V časopise TC AV ČR ECHO 1-2/2014 se na straně 8 dočtete, jak se promítne aspekt genderové dimenze do pravidel účasti, pracovních programů, zaměření výzev, návrhů projektů a jejich hodnocení. Článek se také věnuje dalšímu aspektu, jak HORIZONT 2020 může přispět k rozvoji institucí VaVaI z hlediska posílení genderové rovnováhy. Více>>

A Chemical Imbalance is a short documentary which celebrates female scientists and looks at why women are still so under-represented in STEM (Science, Technology, Engineering & Mathematics). Watch the film>>

Y Chromosome Has Effects Throughout The Male Body, New Study Suggests, by Bahar Gholipour, článek v Science. Více>>>

Mammalian Y chromosomes retain widely expressed dosage-sensitive regulators, NatureVolume:508,Pages:494–499. Více >>>

Fact Sheet: Gender Equality in HORIZON 2020 , Evropská komise, zde →
GENDERED INNOVATION How Gender Analysis Contributes to Research – příručka zpracovaná pro EC DG R&I v 7.RP, osahuje vysvětlení , příklady projektů, zde →
Webový portál Gendered innovations in science health & medicine and engineering. Inspirace jak posuzovat výzkumné téma z genderového hlediska.
Proč a jak na genderovou rovnost ve vědě, příručka zpracovaná NKC ženy a věda →
Právní aspekty postavení žen a mužů ve vysokoškolském prostředí a ve veřejných výzkumných institucích v České republice – Pavla Špondrová, SOÚ AV ČR, v.v.i., Praha 2014 →
GenPORT – Your gateway to gender and science resources
Sexuální obtěžování na vysokých školách: proč vzniká, jak se projevuje, co lze proti němu dělat, příručka pro vedení vysokých škol a vyučující →
Publikace s genderovou tématikou na webu NKC ženy a věda
EURAXESS, Rights, HR Excellence in Research logo, The European Charter and Code for Researchers, The Human Resources Strategy for Researchers (HRS4R)
Athena SWAN Charter Recognising commitment to advancing women’s careers in science, technology, engineering, maths and medicine (STEMM) employment in higher education and research.
Otevřená společnost - Prosazování genderové rovnosti a dalších hodnost, jako tolerance, rozmanitost, více →

Lidé

Prof. Curt Rice Science in balance, Head of Gender Balance in Research Comm., University of Tromsø
Prof. Paul Walton, Department of Chemistry, University of York, UK, Gender Equality Work,
Prof. Manfred Horvat, HRS4R, Anna Steiger, Vizerektorin für Personal & Gender, Vienna University of Technology

Instituce, sdružení, projekty

Dámský klub ČVUT Praha
CzechGlobe - Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., projekt 7.RP EGERA Effective Gender Equality in Research and the Academia

[poduzel] => stdClass Object ( [9401] => stdClass Object ( [nadpis] => [popis] => [platne_od] => [platne_do] => [odkaz] => [text_odkazu] => [obrazek_pozadi] => trigger_team_logo.jpg [barva_textu] => [iduzel] => 9401 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => slider [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 15919 [canonical_url] => //eupro.vscht.cz/gro/reference [skupina_www] => Array ( ) [url] => /gro/reference [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [10405] => stdClass Object ( [nazev] => Kontakt [seo_title] => Kontakt [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Projekt ukončen

Adresa: VŠCHT Praha, Technická 6, 166 28 Praha 6

www.facebook.com/gro.vscht , stránky projektu: http://gro.vscht.cz/

	Ing. Anna Mittnerová 965 – Oddělení pro vědu a výzkum Řešitelka projektu EUPRO II LE14016, projektu TRIGGER Kancelář: B09 e Telefon: (+420) 22044 – 3675 b E-mail: Anna.Mittnerova@vscht.cz
	Ing. Kateřina Grecová 965 – Oddělení pro vědu a výzkum Manažerka projektu TRIGGER Kancelář: B09 e Telefon: (+420) 22044 – 3675 b E-mail: Katerina.Grecova@vscht.cz
	Ing. Kamila Zdeňková, Ph.D. 320 – Ústav biochemie a mikrobiologie Gender v obsahu výzkumu Místnost: Y02, Y07 e Telefon: (+420) 22044 – 5196 b E-mail: Kamila.Zdenkova@vscht.cz
	Dr.Ing. Pavla Šmejkalová 217 – Ústav technologie vody a prostředí Gender v obsahu výzkumu Místnost: B19 e Telefon: (+420) 22044 – 3157 b E-mail: Pavla.Smejkalova@vscht.cz
	Mgr. Veronika Popová 965 – Oddělení pro vědu a výzkum Interní grantová agentura Kancelář: B07 e Telefon: (+420) 22044 – 3806 b E-mail: Veronika.Popova@vscht.cz
	Ing. Jana Veverková, Ph.D. 965 – Oddělení pro vědu a výzkum Mentoring Kancelář: B09 e Telefon: (+420) 22044 – 3210 b E-mail: Jana.veverkova@vscht.cz
	Ing. Iveta Pospíšilová 965 – Oddělení pro vědu a výzkum Duševní vlastnictví a spolupráce s průmyslem Kancelář: B07 e Telefon: (+420) 22044 – 3232 b E-mail: Iveta.Pospisilova@vscht.cz
	Bc.Jitka Jakovcová Dětský koutek ZKUMAVKA Sladění práce a osobního života Sudentská 6, budova C, přízemí e Telefon: (+420) 22044 – 4434 b E-mail: Jitka.Jakovcova@vscht.cz
	Ing. Tereza Tomsová 966 – Personální odborStatistiky, sladění práce a osobního života Kancelář: B67 e Telefon: (+420) 22044 – 3135 b E-mail: Tereza.Tomsova@vscht.cz
	prof. Ing. Kateřina Demnerová, CSc. 320 – Ústav biochemie a mikrobiologie Laureátka Ceny Milady Paulové v roce 2011 za oblast chemie Předsedkyně hospodářského výboru Akademického senátu Místnost: Y01A e Telefon: (+420) 22044 – 3025 b E-mail: Katerina.Demnerova@vscht.cz
	prof. RNDr. Olga Valentová, CSc. 320 – Ústav biochemie a mikrobiologie Předsedkyně Akademického senátu VŠCHT Praha Místnost: B369 e Telefon: (+420) 22044 – 5102 b E-mail: Olga.Valentova@vscht.cz

	Další účastník projektu EUPRO II LE14016 Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Národní kontaktní centrum – ženy a věda Mgr. Marcela Linková, PhD. Další řešitelka projektu Kancelář: Linhartská 4, Praha 1 e Telefon: +420 222 222 322 b E-mail: nkc@soc.cas.cz www.zenyaveda.cz www.nkc.cz www.facebook.com/NKCzenyaveda www.linkedin.com/in/nkczenyaveda twitter.com/NKC_CZ
	Projekt TRIGGER TRansforming Institutions by Gendering contents and Gaining Equality in Research Subprogramme:SiS.2013.2.1.1-1 - Supporting changes in the organisation of research institutions to promote Gender Equality Call for proposal: FP7-SCIENCE-IN-SOCIETY-2013-1 Funding scheme: CSA-SA - Support actions Od 1.1.2014 do 31.12.2017

	Průvodce ADministrativou pro Internacionální Pracovníky v akademickém prostředí, projekt LTI 20003 programu MŠMT Inter-Inform, odpovědná řešitelka Ing. Anna Mittnerová, řešen v období 05/2020-12/2021
	KOMPAS "Kancelář podpory mezinárodních projektů a spolupráce", projekt LE15026 programu MŠMT EUPRO II , odpovědná řešitelka Ing. Karolína Friessová, Ph.D., řešen v období 01/2016 - 12/2017
PEDICEV	PEDICEV „Posilování evropské dimenze českého výzkumu zastupováním ČR v expertních skupinách ERA a transformací výzkumné organizace z hlediska genderové vyváženosti“ projekt LE14016 programu MŠMT EUPRO II, odpovědná řešitelka Ing. Anna Mittnerová, řešen v období 04/2014-12/2017. Projekt je rozdělen na dva dílčí podprojekty GRO a DELEGÁTI.
	GRO "Transformace výzkumné organizace z hlediska genderové vyváženosti", tato část pojektu úzce souvisí s řešeným mezinárodním projektem 7.RP TRIGGER (Transforming Instituions by Genering contents and Gaining Equality in Research). Informace o projektových aktivitách jsou průběžně uváděny na stránkách http://gro.vscht.cz/ , j interní informace na stránkách: http://intranet.vscht.cz/vav/gender
	DELEGÁTI Posilování evropské dimenze českého výzkumu zastupováním ČR v expertních skupinách ERA , je druhou částí projektu PEDICEV. Projektový tým zajišťuje pro MŠMT vysílání nominovaných národních expertů as delegátů na zahraniční zasedání expertních skupin v oblasti mezinárodní spolupráce ve výzkumu a experimentálním vývoji. → Pokyny pro vysílání delegátů a expertů ČR na zasedání týkající se intra-evropské spolupráce ve VaV
	KAMPUŠ "Kancelář administrativní a manažerské prodpory účasti v projektech 7.RP EU a programu HORIZON 2020", projekt LE12005 programu MŠMT EUPRO II, odpovědná řešitelka Ing. Anna Mittnerová, řešen v období 04/2012-12/2015
	Jedním z výsledků projektu KAMPUŠ bylo vyrvoření a spuštění webové aplikace ANLUPA, která umožňuje snadné automatické vyhledávání a sledování otevřených výzev na podávání národních a mezinárodních návrhů projektů výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Aplikace ANLUPA je provozována na serveru CESNET pod vlastní doménou https://www.anlupa.cz/ . Všechny funkcionality aplikace ANLUPA mohou využívat ti uživatelé, kteří mají právo přístupu do počítačové sítě vysoké školy/výzkumné instituce, jež je členem České akademické federace identit eduID.cz a jejichž VŠ/instituce má uzavřenou smlouvu o využívání služeb aplikace ANLUPA s Provozovateli.
	Strážce výzev v aplikaci ANLUPA umožňuje přihlášeným uživatelům zasílání informací o výzvách na projekty v oblastech, které je zajímají. Nadefinováním kritérií si lze nastavit a pojmenovat své osobní Strážce výzev, kteří pak uživatele upozorní notifikačním e-mailem o podrobnostech výzvy. Podmínky pro udělení přístupových práv k Strážci výzev v aplikaci ANLUPA jsou uvedeny zde→ .
SEMINÁŘE	Řešitelky projektů EUPRO II pořádají informační semináře určené především zaměstnancům a doktorandům VŠCHT Praha, informace však mohou využívat i externí zájemci. Vyhlášené semináře můžete sledovat na stránkách https://researchapp.vscht.cz/seminars. Zde se na semináře registrujete a naleznete tam i prezentace z přednášených témat.

	Chcete získat peníze na Váš projekt ? Od 1.12.2015 zahajujeme ostrý provoz aplikace ANLUPA na datovém prostoru CESNET. ANLUPA průběžně vyhledává otevřené výzvy na projekty uveřejněné v národním informačním systému IS VaVaI a v evropském systému Research & Innovation Participant Portal, více na https://www.anlupa.cz/ Přihlaste se (stejnými údaji jako do počítačové sítě VŠCHT Praha), nadefinujte si své STRÁŽCE VÝZEV, s parametry dle Vašeho výběru. Strážce Vám pak bude zasílat notifikační e-maily s informacemi o otevření výzvy na projekt ve Vámi vybrané oblasti.
SEMINÁŘE	K výzvám na projekty pořádáme informační semináře, vyberte si a přihlaste se na https://researchapp.vscht.cz. Pokud se Vám nehodí termín semináře, nastudujte si danou tématiku z prezentací, které jsou u každého semináře vyvěšeny.
	*researcheu magazines - zde→** se dozvíte více o zajímavých vědecko-výzkumných projektech financovaných z rámcových programů EU. Časopisy v tištěné podobě jsou k mání na Oddělení pro VaV (B09) Inspirujte se!
	JU FCH - Společný podnik pro palivové články a vodík. VŠCHT Praha zastupuje zájmy ČR v JU FCH. více→

Projekty realizované za finanční podpory MŠMT v rámci programů EUPRO II a INTER - INFORM

PEDICEV

SEMINÁŘE

KOMPAS, "Kancelář podpory mezinárodních projektů a spolupráce "

Projekt ukončen

Dokumenty potřebné pro vyřízení úkonů týkajících se vyslání experta nebo delegáta na zahraniční zasedání pro rok 2014, 2015 a 2016:

Aktivity na utváření a podporu institucionální kultury z hlediska genderové rovnováhy na VŠCHT Praha.

Projekt ukončen

Odpovědná řešitelka projektu KOMPAS

Odpovědná řešitelka projektu PRADIP

Chyba 404

DATA

Aktivity na utváření a podporu institucionální kultury z hlediska genderové rovnováhy na VŠCHT Praha.

Škola a rovné aspekty z pohledu gender

Veřejná podpora výzkumu a vývoje - granty na projekty

Projekt z pohledu hodnotitele, nejen věda, ale i genderové a etické aspekty

Zkušenosti VŠCHT Praha a CZECHGLOBE, v.v.i. s prosazováním genderové rovnosti

Gender v inovacích

Gender ve výuce

„CO BRÁNÍ ŽENÁM VE VÝZKUMNÉ A ŘÍDICÍ ČINNOSTI?“

Mentoring

Česko-americká vědecko-technická spolupráce

Prezentační dovednosti

Vstupte do našeho KLUBU ROVNÝCH ŠANCÍ

Ženská práce je hůř hodnocena než mužská

Proč je důležité nahlížet na výzkum a inovace genderově ?

"Cena Julie Hamáčkové" vyhlášení soutěže pro rok 2015

Sladění práce a rodiny inspirované příklady dobré praxe v Evropě

Nepitná pitná voda v Dejvicích a osvěžení málem zapomenuté nedávné historie

Genderová dimenze ve výzkumu

Metodika rozvoje diverzity a genderové rovnosti ve vysokoškolské instituci

Reflexe společenských trendů do strategie VŠCHT Praha

Ocenění pro Moniku Majerskou

1. workshop Pracovní skupiny pro změnu: Plány genderové rovnosti

Cena EU pro ženy inovátorky

Gender v inovacích

Komise zveřejnila studii zabývající se nerovnostmi mezi muži a ženami

První zkušenosti VŠCHT Praha s řešením projektu TRIGGER

Seminář „CO BRÁNÍ ŽENÁM VE VÝZKUMNÉ A ŘÍDICÍ ČINNOSTI?“

ČESKO-AMERICKÁ VĚDECKO-TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE

Gender ve výuce

„ŽENY VE VÝZKUMU A PODNIKÁNÍ“

Rozhovor Marcely Linkové s prof. Jitkou Moravcovou

L’Oréal Pro ženy ve vědě – soutěž o ceny!

Genderová rovnováha – doporučení v „ERA progress report“ za 2014

Co je nedílnou součástí technického vzdělávání

Studie o právních aspektech postavení mužů a žen na českých VŠ a v.v.i.

Mentoring pro začínající vědce/kyně

Slaďování rodinného a pracovního života v každodenní praxi

Cena Milady Paulové za rok 2014 udělena

Cyklus seminářů pro zlepšování dovedností a schopností

Pozvánka na přednášku Prof. Waltona – JAK NA VĚDU FÉROVĚ

Fotografie z Noci vědců na VŠCHT Praha

Noc vědců na VŠCHT Praha

3. národní konference o genderu ve vědě

2.10.2014 Workshop ROZMANITOST NA PRACOVIŠTÍCH VŠCHT Praha

Workshop “ Rozmanitost na pracovištích VŠCHT Praha“

Prestižní Fieldsova medaile za matematiku udělena poprvé ženě

VŠCHT Praha na GS4E 2014 v Bruselu

Pozvánka na veřejné představení projektu TRIGGER 7.RP

Dotazníkové šetření na VŠCHT Praha

Podpora MŠMT v rámci programu EUPRO II

Projekt 7.RP EU TRIGGER zahájen

Kick-off meeting projektu TRIGGER

Setkání profesorek z VŠCHT Praha

Společenský den FTOP "4elements"

Škola a rovné aspekty z pohledu gender

Veřejná podpora výzkumu a vývoje - granty na projekty

Projekt z pohledu hodnotitele, nejen věda, ale i genderové a etické aspekty

Zkušenosti VŠCHT Praha a CZECHGLOBE, v.v.i. s prosazováním genderové rovnosti

Gender v inovacích

Gender ve výuce

„CO BRÁNÍ ŽENÁM VE VÝZKUMNÉ A ŘÍDICÍ ČINNOSTI?“

Mentoring

Česko-americká vědecko-technická spolupráce

Prezentační dovednosti

Sladění práce a rodiny inspirované příklady dobré praxe v Evropě

Gender Summit 7 Europe 2015

Mastering gender in research performance, contexts, and outcomes

6 - 7 November 2015, dbb forum, Berlin, Germany

Aktivity na utváření a podporu institucionální kultury
z hlediska genderové rovnováhy na VŠCHT Praha.

Aktivity na utváření a podporu institucionální kultury
z hlediska genderové rovnováhy na VŠCHT Praha.